Odchod dospělých dětí z domova je velkou životní změnou, která s ledaským pořádně zamává. Může se zároveň stát obdobím nového začátku, osobního růstu a sebeobjevování.

Místo toho má část rodičů pocit, že jejich život ztrácí smysl a že oni sami ztrácejí svou identitu, cítí se smutní a osamělí – přesně tak odborníci popisují syndrom prázdného hnízda.

Nejde o klinickou diagnózu, spíše o vývojovou krizi, která se navíc dokáže negativně podepsat i na partnerském vztahu. Obecně jsou, asi celkem logicky, více ohroženi rodiče, kteří žili s dítětem sami.

Co s tím volným časem?

Rodiče, kteří už nemusejí denně řešit, jak se jejich dětem vede nebo nevede, se krom určité osamělosti mohou například potýkat s tím, že nevědí, čím zaplnit čas dosud věnovaný rodině. Nebude nutné denně takříkajíc stát u plotny, ale pro mnoho rodičů to znamená i to, že budou muset hledat novou náplň volného času, kterého navíc mají víc než dříve. 

Některými lidmi syndrom prázdného hnízda zmítá jen pár dnů nebo týdnů a rychle se oklepou, ale jiný rodič se může měsíce nořit do depresí a úzkostí. Jak poznat, že vás prožívání syndromu prázdného hnízda pohlcuje příliš?

  • Pocit, že jste zbyteční, když už nevaříte nebo neperete prádlo pro své dítě.
  • Trvalý smutek a deprese.
  • Strach a úzkost spojené s obavami, jak bude dospělé dítě zvládat svůj život.
  • Neklid, nedokončování činností, nutkání procházet tichý byt či dům.

Odchod dětí z domova, respektive to, že ho člověk nezvládá úplně dobře, se může odrazit i na fyzickém zdraví. Příznaky, jako jsou bolesti hlavy, bolesti zad, žaludeční problémy či nespavost. Většinou se to časem zlepší, ale terapie v tomto případě nebývá špatnou volbou.

Ale většinou se dají potíže spojené s tím, že děti začaly žít samostatně, překonat svépomocí. Zkuste těchto pár triků.

1. Stanovte si nové osobní cíle

Přemýšlejte o tom, čeho chcete dosáhnout nebo co se chcete naučit. Napište si své cíle a kroky, které musíte udělat, abyste jich dosáhli. Možná vás nic nenapadá nebo ne nic dostatečně velkolepého. Tak začněte něčím menším, i kdyby to mělo být pět minut jógy po ránu denně.

2. Zůstaňte s dětmi ve spojení

Pravidelné hovory, textové zprávy nebo chaty přes některou ze sociálních sítí vám mohou pomoci cítit se blíže potomkům, i když se s nimi už nevídáte denně. Klidně jim přiznejte, že se vám občas stýská, ale nevyčítejte jim, že už s vámi nebydlí.

Zeptejte se dospělého dítěte, jakým způsobem s ním zůstanete v kontaktu – zda prostřednictvím telefonních hovorů, textových zpráv, e-mailů, či návštěv. „Neočekávejte, že se vám dospělé dítě bude každý den hlásit. Ani se k němu nezvěte na návštěvu. Je třeba respektovat hranice jeho nového prostoru, jinak byste tím mohli vyvolat reakce, které povedou k nelibosti a vyhýbavosti,“ uvedla psycholožka Šárka Červinková.

3. Oživte partnerství a přátelství

Využijte tento čas k posílení vztahu s partnerem nebo vztahů s přáteli. Naplánujte výlety, víkendové akce, společné návštěvy divadla nebo prostě setkání u dobré večeře. Nemusíte hned vyrážet někam daleko a za spoustu peněz, ale myslete na to, že teď máte spoustu času, tak proč ho nevyužít.

4. Zapojte se do nových aktivit

Připojte se ke čtenářskému klubu, zapojte se do nějaké dobrovolnické komunity, vraťte se ke koníčkům, které jste kdysi kvůli dětem a rodině odsunuli do pozadí.

5. Zaměřte se na to dobré

Udělejte si každý den čas na přemýšlení o pozitivních aspektech nové životní etapy. Možná je to klidnější dům, v němž není potřeba pořád dokola uklízet, nebo fakt, že máte více času na to, co máte rádi.

Nefunguje to? Tak se potěšte třeba myšlenkou na to, jak dobře jste děti vychovali, což se projevilo i tím, že neskončily na dlouhá léta v mama hotelu.

Související články

Zdroj: vlasta.cz, relationships.org, calm.com