Potlačování emocí včetně skrývání slz je nezdravé. Naopak, pláč může mít řadu emocionálních a fyzických benefitů. Ovšem společenská reakce na mužský pláč vyvolává v mužích pocit, že když budou brečet, ztratí svoje mužství. Tyhle genderové stereotypy jsou špatné. Americký Národní institut duševního zdraví uvádí, že více než šest milionů mužů jen v USA je každý rok postiženo depresí.
U mužů je také dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost, že budou trpět nejrůznějšími závislostmi, především na návykových látkách. A sebevražda je hlavní příčinou úmrtí u mužů. Podpořme muže, aby plakali. Nesmějme se jim. Historie je plná plačících mužů, od středověkých rytířů přes vojáky v Homérově Iliadě až po japonské samuraje byl pláč spojován se silou a ctností. Dopřejte mužům prostor, aby dávali svoje pocity najevo. A co si myslí ženy o mužích, kteří dokážou plakat?
Je to obrovská čest
Když přede mnou muž pláče, ať je to můj partner nebo ne, beru to jako obrovskou poctu. Ukazuje mi, že mi nejen důvěřuje, ale že důvěřuje sobě jako muži, když projeví svoje emoce. Muži, kteří se osvobodí od pocitu, že nesmí plakat, jsou odvážní. Věřím, že pláč je branou k intimitě, jakmile se otevře, druhá osoba může vstoupit dovnitř a vidět, kdo skutečně jsme. Kromě toho smutek, stejně jako štěstí a všechny ostatní emoce, jsou čistá energie, která se potřebuje pohnout. Není to nic, za co by se muži měli stydět, a není to ani něco, co by měli skrývat.
Je to srdcervoucí
Vyrůstala jsem ve společnosti, kde mě od malička učili, že dívky pláčou a kluci ne. Zpočátku jsem úplně nevěděla, jak tu pro něj v takové chvíli být. Bylo to srdcervoucí. Vždy jsem měla hluboké emoce a emoce jsem podvědomě měla spojené s tím, že se týkají jen žen. Vidět mého partnera, jak se hroutí a pláče, byla pro mě připomínka, že i on jako muž cítí věci stejně hluboce jako já. Jenom ho nikdo asi nikdy nepovzbudil, aby svoje pocity projevil, protože je neustále potlačoval kvůli tomu, co mu okolí říkalo. Mým přáním je ukázat mu, že je pro něj bezpečné vyjádřit hloubku svého smutku, když se objeví. V žádném případě mi plačící muž nepřipadá „méně mužný“ nebo slabý. Představa, že je tak společnost stále vnímá, mě frustruje, protože věřím, že je to právě naopak. Když muž pláče, vidím jen sílu a odvahu.
Cítím, že mám k němu blíž
Soucit. Krása. Láska. Když muž pláče, téměř okamžitě vidím, jak mizí všechny bariéry nebo blokády, které v sobě máme. Vtahuje mě to do přítomnosti, kde jediné, co máme, jsou naše dvě srdce – společně. Když brečí, mám pocit, že máme k sobě blíž a cítím se v bezpečí s vědomím, že je opravdu sám sebou a se svým srdcem. Cítím se v tu chvíli ještě víc ženštěji. Myslím, že muži v sobě mají velký strach, že když dají najevo slzy, dají najevo slabost. Ale slzy jsou uvolněním nahromaděné energie, je v tom naopak velká síla.
Připadá mi to roztomilé
Věřím, že plakat není žádná hanba, ale společnost vedla muže k tomu, aby slzy potlačovali ve strachu, aby nevypadali jako slaboši. To je nešťastné, protože mužské slzy mi naopak připadají roztomilé. Během našeho téměř čtyřicetiletého manželství se mnohokrát stalo, že můj muž přede mnou plakal. Někdy jsou slzy reakcí na šťastnou životní událost, třeba hrdost na někoho blízkého, nebo jsou reakcí na smutek či strach z nemoci.
Je to odvážné
Když jsem v přítomnosti muže, který upadne do své zranitelnosti a začne plakat, umožňuje mi to být svědkem jeho emocionálního projevu. Moje bezprostřední myšlenka je: „Wow, ten chlap je statečný, je to skutečný vůdce a je mi ctí být svědkem takové poctivosti." Mužské slzy a projevy zranitelnosti vnímám jako sílu. K mužům, kteří mi dovolí je vidět při pláči, chovám nejhlubší úctu a obdiv.
Je mi ctí to vidět
Většina mužů vyrůstá s tím, že kluci přece nepláčou. Pokud se můj muž rozhodl přijít ke mně pro emocionální podporu, pak se budu cítit hluboce poctěná být přítomná jeho růstu. A mimochodem, muž, který má emoce a umí je projevit, je sexy. Jak nemůžu nevidět sílu a odvahu v jeho slzách? Je to příležitost ztělesnit jeho soucit, nikoli zahanbit jeho lidskost. V jeho zranitelnosti cítím jeho srdce. Slzy nejsou nic špatného. Je to dar, díky němuž dochází ke skutečnému uzdravení.
Cítím vděčnost
Když přede mnou můj partner pláče, cítím kombinaci vděčnosti, odpovědnosti a klidu. Oceňuji odevzdanost partnera a chci mu být fyzicky nablízku. Všimla jsem si, že jsem dojatější, když můj muž pláče, protože cítím, že jeho slzy musely projít několika vrstvami odporu, aby mohl vůbec plakat.
Víc si ho vážím
Když vidím muže, který projeví emoce a pláče, vzbuzuje to ve mně velký respekt. Protože dělá i to, co mu není příjemné. Ukazuje se v tu chvíli taky to, že je ochoten sdílet více ze sebe a že mi důvěřuje natolik, že se plně odhalí. Co může být víc frustrující, než když muž nikdy neukáže, jak se cítí a snaží se emoce držet pevně pod pokličkou? Vnějšek už neodpovídá vnitřku. To může vyvolat pocit nedůvěry, protože hluboko uvnitř vím, že ke mně není otevřený a upřímný, a že není otevřený a upřímný ani sám k sobě.
Zdroj: vlasta.cz yourtango.com
