Navázání intimních vztahů mezi vyučujícími a studujícími je takřka vždy pedagogickým a institucionálním selháním a neetickým jednáním,“ tvrdí socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková. Obě jsou pedagožkami na Masarykově univerzitě a obě se snaží potírat sexismus a upozorňují na to, proč randění mezi vyučujícími a jejich studujícími není v pořádku. Zatímco na Západě je běžné, že univerzity mají etické kodexy, které přesně určují, co je za hranou, u nás se na problém vztahů na vysokých školách teprve začínáme učit pohlížet nějak jinak, než bylo běžné. Málokdy jde totiž o romantickou lásku, která hory přenáší – vztahy na vysokých školách totiž často poznamenává sexismus, oplzlé narážky, mocenský boj a diskriminace.

Nemusíš to vydržet!

V roce 2021 založili studující na pražské DAMU iniciativu Nemusíš to vydržet! Roky se potýkali s tím, že na škole bují šikana a obtěžování, a přestože si mnohokrát stěžovali, že se jim to nelíbí, nápravy se nedočkali. Navíc jim došlo, že nejde o selhání jednotlivých pedagogů, ale o systémový problém. „Mnozí studenti a studentky už si na konkrétní osoby a jejich jednání stěžovali, vždy však slyšeli pouze: ‚On nebo ona už je takový/á, to k divadlu patří‘ a tak dále. Bylo jim vždy řečeno, že to musí vydržet. My si však myslíme, že to vydržet nemusí. Věříme také, že jde o komplexní, strukturální, celospolečenský problém,“ stojí ve vyjádření iniciativy. Na jaře se podobná kauza odehrála na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kdy byl dokonce s pedagogem z politologie rozvázán pracovní poměr, protože měl obtěžovat studentky a nutit je k intimnostem.

Vloni složil poslanecký mandát Dominik Feri poté, co byl obviněný studentkami z právnické fakulty Karlovy univerzity, kde studoval, ze sexuálního obtěžování a zneužívání moci. Podobné kauzy se týkají téměř všech českých vysokých škol, „své“ sexuální predátory má Karlova univerzita, FAMU, JAMU nebo FaVU – a díky tlaku studentů a studentek, kteří se čím dál tím víc ohrazují a už se nebojí ozvat, se české univerzity probírají z letargie, sestavují metodiky prevence, školí pedagogy a učí se, že akademická půda není Tinder nebo seznamka. Z výzkumů totiž plyne, že se sexuálním obtěžováním se setkalo nebo o něm ví 80 procent studujících na českých vysokých školách. I kdyby to byla polovina, bylo by to mnoho.

Partnerské a sexuální vztahy na vysokých školách mají mnoho podob. Některé stojí na souhlasu obou stran, jiné jsou vynucené, patří sem ale i narážky nebo sexistické vtípky pronášené na adresu studentek, nejapné komentáře s genderovým podtextem nebo nevyžádaná pozvání na pivo, lechtivé komentáře na sociálních sítích, v nichž pedagogové své studentky hodnotí podle vzhledu, ale i podmiňování udělení zápočtu či zkoušky ne prokázanými znalostmi v testu, ale sexuálními službami.

Láska mezi zápočty

Lišková s Jarkovskou shrnují všechny formy sexuálního obtěžování na univerzitách ve svém článku na webu Alarm. cz, kde vytvořily škálu možných projevů – a začínají tím, v němž může jít na první pohled právě o tu romantickou lásku, kterou přece nemůže nikdo dvěma dospělým zakazovat. „Vyučující a studující se do sebe zamilují, chodí spolu a vytvoří trvalý vztah, který pokračuje i po skončení studia: Ponecháme-li stranou, že v momentě, kdy si ti dva spolu něco začnou, není vůbec zřejmé, zda spolu stráví zbytek života, je jasné, že se jedná o střet zájmů. Proto mnohé univerzity mají pravidla a postupy, které takovou situaci řeší, třeba tím, že kurz musí převzít jiný pedagog, zkoušku musí posoudit někdo jiný a podobně. Víme o tuzemské katedře, kde měli v jednom semestru problém postavit státnicové komise tak, aby v nich neseděl nikdo, kdo aktuálně chodí s některou ze studentek,“ vysvětlují.

Takový vztah narušuje atmosféru na škole, protože jak si mají být ostatní jistí, že pedagog své milé nenadržuje nebo ji jinak nezvýhodňuje? A co se stane, když se ti dva rozejdou? Bude studentka schopná se se svým bývalým dál potkávat v posluchárnách a nebude se jí on mstít za nevydařený vztah? Pedagog je ten, kdo má moc rozhodovat o postupu ve studiu, a i když to ze začátku může vypadat jako sluncem zalité, každý takový vztah prochází krizemi a ty se mohou na studiu odrazit. Ve dvaceti letech, často v novém městě, v novém kolektivu a pod tlakem studijních povinností není člověk „hotový dospělý“, ale spíš zranitelný a snadno ohrozitelný starší dospívající. „Studující jsou z definice v nerovném postavení vůči těm, kdo je učí, a na univerzitu jdou ne pro sex, ale pro vědomosti, dovednosti, diskuse. Vzdělávání je už tak dost složitý proces a netřeba ho komplikovat vztahy či sexem s vyučujícími. Navíc, jak nestranné je asi učitelské hodnocení osoby, s níž má sex? Nebo s níž sex už nemá? Pocity přitažlivosti a zamilovanosti, či naopak žárlivosti a zhrzenosti k objektivnímu hodnocení stěží přispějí,“ tvrdí socioložky.

Podhoubí pro šikanu

Jarkovská s Liškovou ale ve svém univerzitním prostředí naráží nejenom na tuhle „pravou“ lásku: „Stává se, že pedagog navazuje vztahy opakovaně s různými studentkami. Během studia se tak setkávají ty studentky, se kterými pedagog už chodil, s těmi, se kterými právě chodí či bude chodit. To deformuje nejen vztahy mezi dvěma dotčenými, ale v celém kolektivu. Zaznamenaly jsme případ, kdy v jednom studijním programu měli studující pocit, že se intenzivněji řeší vztahy a žárlivost než předmět studia. Někdy se nejedná ani o klasické ,chození', ale pedagog prostě jen s různými lidmi spí. Stejně jako v předchozím bodě to komplikuje nejen vztah mezi těmi, kdo jsou do tohoto vztahu zapojeni, ale v celém kolektivu. Situace je však ještě nepřehlednější a nečitelnější, protože vztahy často nejsou nijak oficiální. Vyučující by si své kurzy rozhodně neměli plést s Tinderem, za to je daňoví poplatníci opravdu neplatí,“ popisují pedagožky. Navíc se stává i to, že vyučující s nikým ze studujících sice přímo nechodí nebo nespí, ale má na ně oplzlé narážky. „Při seminářích na studující sahá, komentuje jejich vzhled, oceňuje ty, které se mu líbí, a shazuje ty, které na dotyky a flirtování nereagují pozitivně.“

Zatímco sexuální nátlak nebo přímo znásilnění za zavřenými dveřmi v pracovně odsuzujeme a jde o trestný čin, výše uvedené jemnější formy sexuálního obtěžování nebývají vnímané tak negativně a často se nad nimi mávne rukou jako nad něčím, co prostě musí studující vydržet – právě tyhle formy obtěžování ale tvoří podhoubí šikany, strachu, snižují motivaci ke studiu, nebo vedou dokonce k jeho předčasnému ukončení. Což ve výsledku poškozuje nejenom dotčené studující, ale i jméno školy. „Univerzita musí dbát na to, aby v ní existovalo férové prostředí, kde všichni mají rovný přístup ke vzdělání, spravedlivému ohodnocení a produktivní zpětné vazbě,“ vysvětlují socioložky. Jak se staví k argumentu, že jde o dospělé lidi, kterým prostě nemůžeme zakázat, aby se měli rádi? „Učitel má svým studentům a studentkám předat znalosti, které oni zatím nemají, jeho práce jim má pomoci najít cestu k vysněným cílům, otevřít dveře k pocitu naplnění skrze přípravu na jejich profesi a především skrze rozšiřování obzorů a porozumění světu. Zároveň má autoritu a moc rozhodovat o jejich životech i budoucnosti. Studující tedy ke svému vyučujícímu vzhlíží, jsou ohromeni tím, kolik toho ví a co už dokázal, a ve srovnání s ním si připadají nezkušení. Pro učitele je tak mnohem snazší vzbudit obdiv právě u studentů než u sobě rovných kolegů a kolegyň a tento obdiv se snadno může stát předstupněm pocitu zamilovanosti. Pokud má učitel charisma a vzbudí u studujících obdiv a klidně i pocit zamilovanosti, jedná se o pozitivní energii, která může přispět k jejich rozvoji, což je přesně ten úkol, který učitel má. Pokud ale vyučující využívá tuto situaci k navázání vztahu, je to stejné etické profesní selhání jako třeba v případě terapeuta,“ dodávají socioložky.

V čem selhal seriál Pozadí událostí

Detektivka z univerzitního prostředí trojice autorů Hřebejk, Jarchovský, Sýkora rozvíjí příběh, v němž se nová děkanka fakulty snaží potírat sexismus na akademické půdě. Studentka čtvrtého ročníku Klára žije už dva roky s šéfem katedry, jehož kolega, docent Bohdanovský, se nechá svést jinou studentkou. Ta je nalezena mrtvá a jejich společně strávená noc po večírku divadelního spolku se tak „provalí“. Vztahy na univerzitě jsou tady vylíčené jako něco běžného a poměrně harmonického, na rozdíl od vztahů manželských – sám Bohdanovský má za ženu zneuznanou výtvarnici, která dává přednost kariéře před péčí o syna, jeho sestra, rovněž akademička, si zase vybíjí sexuální frustraci psaním erotického románu. Seriál vysílá veřejnoprávní televize, která by z popisu práce měla aktuální témata otevírat bez předsudků. Tady jich je ale mnoho, navíc navršených v hlavním vysílacím čase. Které to jsou?

  1. V realitě vzešly snad všechny iniciativy týkající se sexuálního obtěžování na akademické půdě zespoda, od studujících. Nikde nečekali na osvícenou feministickou děkanku či rektorku, která by jim vysvětlila, proč je sex ve škole špatně, ale ozývali se sami – protože se nápravy z vrchu nedočkali, ač o ni usilovali. „České školy nemají problém s bigotními puritánskými děkankami a ,příliš velkým množstvím feminismu'. České školy mají problém s tím, že spousta pedagogů vůbec nechápe svou úlohu,“ vysvětluje v rozboru Pozadí událostí pro Kinobox filmový kritik Kamil Fila. A dodává: „Je škoda, že první české audiovizuální dílo, které dlouze (přes pět hodin stopáže!) a intenzivně tematizuje hranice osobních vztahů mezi učiteli a studentkami, jede na čistě paranoidní fabulaci. Jenom letos propuklo na více českých vysokých školách několik skandálů, kdy se zjistilo, jak pedagogové dlouhodobě zneužívali a zneužívají studentky a mnohé tyto vztahy nevztahy trvaly mučivých několik let (protože pro studentky není snadné říct učiteli ,ne' či ,sbohem') a odehrála se tu i znásilnění.“ Pozadí událostí tuhle realitu překrucuje právě tím, že ukazuje smyšlené víceméně funkční a laskavé vztahy, nikoli takové, které by odpovídaly tomu, čemu studující na univerzitách musejí často čelit.
  2. Sami tvůrci seriálu mají máslo na hlavě: bohemista a autor scénáře Michal Sýkora žije se svojí studentkou, Jarchovský s Hřebejkem jsou zase spojení s FAMU, kde iniciativa Nemusíš to vydržet uspořádala performanci o sexuálních poměrech na škole. Jarchovský je navíc ve sporu s děkankou FAMU Andreou Slovákovou, která ustavila post ombudsmanky, jež řeší mimo jiné i sexuální obtěžování na škole.
  3. Studentky zobrazuje jako hotové dospělé, které jsou o dekádu starší než skutečné studentky, kterých se obtěžování týká. „Studentky, které s koketností nebo hlubokou oddaností navazují vztahy s pedagogy, působí jako zralé, cílevědomé ženy, které přesně vědí, co chtějí – vztah s pedagogem samozřejmě. A co na tom, že ve skutečnosti se otázka univerzitního sexismu týká o dekádu mladších žen, které mají podstatně blíže k přirozené pubertální nejistotě i idealismu. Tento režijní trik vyniká i ve srovnání s tím, jak jsou zachyceni jejich spolužáci – jako nevyzrálí snaživí mladíci, kteří s prošedivělými otitulovanými pány u žen nutně prohrávají,“ vysvětluje kritička Eva Klíčová v textu pro Alarm.cz.
  4. Když to chudákům pedagogům doma drhne, je přece namístě zahojit se se studentkou. Docent Bohdanovský přece musí skončit v posteli se svojí studentkou, když mu žena uteče, aby mohla tvořit nepochopitelné ženské umění v cizím ateliéru. Nemusí – stačilo by nevnímat svoji ženu jako pečovatelku, ale jako někoho, kdo má stejně jako on právo na seberealizaci. Jenomže to by ta postava musela být napsaná jinak, třeba tak, že by odrážela reálné pocity tisíců žen, které pečují doma o děti, zatímco jejich muži dál dělají kariéru. A je jedno, jestli ty ženy byly před rodičovskou dovolenou výtvarnicemi, nebo prodavačkami.

ZDROJ: časopis Vlasta

Související články