Současní psychologové se shodují, že pořadí, ve kterém se do rodiny (a především do soukolí svých sourozenců) narodíme, na nás má větší vliv, než si myslíme. Pojďme se tedy podrobněji podívat na syndromy nejstaršího, prostředního a nejmladšího dítěte. Co o nás vlastně vypovídají?

VIDEO: Jak se chová jedináček vs. dítě se sourozenci? Podívejte se vtipné video.

Zdroj: Youtube

Nejstarší dítě: To, na které jsou kladeny nároky

Nejstarší dítě často nese na svých bedrech větší tlak a očekávání než jeho sourozenci. Je  první, kdo se musí naučit nové dovednosti a přizpůsobit se novým situacím, což může vést k pocitu zodpovědnosti a snahy o perfekcionismus.

Tento syndrom se vyznačuje ambiciózním a vůdčím chováním, ale také pocitem přetížení a nedostatku pozornosti. Většina rodičů také přiznává, že na prvním dítěti si svou výchovu takzvaně testují, a proto jsou na prvorozené ratolesti zpravidla přísnější než na ostatní.

Prvorození jsou často skvělými vůdci, dobře se uplatňují na manažerských postech a mají vysokou odolnost vůči stresu. Naopak mají sklony k egoismu a mohou projevovat nechuť k přijímání cizích názorů. Nezřídka jsou puntičkáři a touží po dokonalosti.

Prostřední dítě: To opomíjené (?)

Prostřední dítě často hledá své místo v rodině mezi starším a mladším sourozencem. Může se cítit přehlíženo mezi silnějšími osobnostmi staršího a mladšího sourozence.

Tento syndrom může vést k vynalézavosti a schopnosti se přizpůsobit různým situacím, ale také k pocitu nejistoty a potřeby uznání.

Prostřední děti jsou podle výzkumů skvělí diplomaté a dokážou své srdce otevřít mnoha lidem s rozličnými názory. Možná i proto bylo 52 % amerických prezidentů právě z řad „prostředníčků“.

Jsou zdatní ve společenské komunikaci a bývají velice oblíbení mezi ostatními lidmi. Pokud navazují vztahy, tak trvalé a pevné. Váží si totiž rodinných hodnot.

Bohužel také někdy bojují s nedostatečným sebevědomím a touhou upozornit na sebe za každou cenu. Někdy jim mohou chybět ambice, protože jsou zvyklí následovat staršího sourozence.

Nejmladší dítě: To, kterému všechno projde

Nejmladší dítě často využívá svou pozici nejmladšího k získání pozornosti a péče od rodičů a starších sourozenců. Může být viděno jako rozmazlené nebo privilegované (protože má od starších sourozenců vyšlapanou cestičku), ale také může trpět pocitem nedostatku autonomie a respektu.

Tento syndrom vede mnohdy ke kreativitě a charismatu, ale také k pocitu méněcennosti a nedostatku sebevědomí. Někdy také vnímají, že je ostatní v rodině neberou vážně.

Nejmladší děti jsou i v dospělosti okouzlující bytosti s vlastní zářivou osobností. Projevují se extrovertně a umějí využít smysl pro humor. Problém je, že prý také postrádají smysl pro zodpovědnost a příliš se spoléhají na druhé.

Bývají ovšem také kreativní a mnoho nejmladších dětí se podle výzkumů díky tomu uplatňuje v umělecké sféře.

Jedináček: Ten vyspělý

Jedináček má automatickou pozici v rodině, kde nemusí soutěžit o pozornost s dalšími sourozenci. Na druhou stranu díky tomu může přijít o možnost učit se od ostatních dětí v rodině. Výhodou jedináčků ovšem je, že se pohybují v kruhu dospělých a díky tomu jsou obvykle mentálně napřed a umějí dobře přemýšlet v souvislostech.

Umějí vést rozhovory na různá témata, ale mají problémy s navazováním vztahů s vrstevníky. Střet s kolektivem dětí pro ně ovšem může být zdrcující, protože nejsou zvyklí, že by se museli dělit o pozornost. Což má někdy dopad na jejich sebevědomí.

Každý je unikát, který se nedá napasovat do škatulek

Ačkoliv na nás sourozenecké konstelace mají nepopiratelný vliv, je důležité si uvědomit, že každý z nás je unikátní osobností, jejíž rysy se nedají vždy napasovat do škatulek. Existuje i mezi odborníky názor, že osobnost jedince je důležitější než pořadí jeho narození.

Každé dítě je jedinečné a má svůj vlastní charakter a potenciál, který je důležité rozvíjet bez ohledu na to, zda je nejstarší, prostřední, nebo nejmladší.

Zdroj: vlasta.cz, irozhlas.cz, psychologie.cz, idnes.cz, psychologytoday.com, theses.cz

Související články