Lockdowny, karantény a izolace, omezení sociálních kontaktů i koníčků, nejistota, co se bude dít, zda nepřijdeme o práci, zda utáhneme rodinný rozpočet, strach o život a zdraví nás a našich blízkých, katastrofické scénáře dalšího vývoje… Do toho se přidalo prudké zdražování, energetická krize a válečný konflikt na Ukrajině. Kdyby nám někdo před x lety líčil, co všechno nás čeká, asi bychom nebyli schopni si to ani představit. A teď je to pro nás všechny realita.

Zdroj: Youtube

Jednu zvláštní situaci vystřídala jiná. Obava o zdraví se vmžiku změnila ve strach, jak dopadne ruská invaze na Ukrajině, zda se konflikt nepřeleje i na území jiných států, co všechno se v našich životech změní… Místo čísel nakažených a hospitalizovaných sledujeme postup vojsk, místo obrázků z covidárií vidíme nepředstavitelné utrpení civilistů, místo studování nařízení ministerstva zdravotnictví hledáme informace o tom, jak se případně evakuovat.

Související články

Stejně jako pandemie, i válečný konflikt ovlivňuje bezprostředně život nás všech. I když nemusíme řešit finance, ani nesledujeme jednu depresivní zprávu za druhou. Navíc, i když to teď vypadá, že pandemie skončila, nikdo netuší, co bude s covidem za pár měsíců… A každý se s tím vypořádává po svém.

Čísla nejsou veselá

Podle údajů Národního ústavu duševního zdraví vzrůstá počet lidí trpících duševním onemocněním. Zatímco v listopadu 2017 šlo o 20 procent naší populace, v roce 2020 – prvním roce pandemie – už o 30 procent. Také podle průzkumu mezi členy České psychiatrické společnosti přes 80 procent z nich zaznamenalo nárůst počtu pacientů s depresemi i úzkostnými poruchami. Navýšení psychických problémů hlásí Linka bezpečí také u dětí: odhad mluví o cca čtvrtině… Z průběžných výsledků výzkumu agentury PAQ Research, která mapuje duševní zdraví v ČR v rámci projektu Život během pandemie, vyplývá, že problémy odpovídající příznakům střední či těžší deprese a úzkosti zažilo v průběhu pandemie 43 procent obyvatel ČR. Jedná se o období od dubna 2020 do října 2021 (tedy ještě před dalšími vlnami nákazy a restrikcemi). Nejhůře na tom byly ženy, zejména ty se školou povinnými dětmi, lidé z domácností pod hranicí chudoby a mladí ve věku 18 až 34 let.

Sám se z toho nedostanu!

Zřejmě se nenajde nikdo, kdo by aspoň občas nepropadl chmurám a na dotaz, jak se má, neodpověděl: „Mám depku.“ Jak ale odlišit depku, tedy „jen“ špatnou náladu, od závažnějšího narušení psychiky? Jak odhalit ten moment, kdy je vhodné obrátit se se svým trápením na specialistu?

„Jako první je důležité si všimnout, jestli se proces zvládání aktuální situace podobá našim podobným zkušenostem z minulosti,“ dává vodítko psychoterapeutka a psycholožka Mgr. Alžběta Protivanská. „I když se jedná o náročnější událost, ale pořád vnímáme, že se ve svém vnitřním světě posouváme dobrým směrem, pravděpodobně vše dobře zvládáme. Alarmující může být, když nám smutek začíná narušovat schopnost zvládat každodenní nároky,“ popisuje s tím, že o hledání psychoterapeuta bychom měli uvažovat, pokud začíná trpět naše schopnost postarat se o jídlo nebo se dostavuje nechutenství, narušený spánek, přestáváme o sebe pečovat a ztrácí se síla k jakémukoli řešení.

Psychoterapeutka, koučka a lektorka Mgr. Jana Malásková na otázku odpovídá podobně. „Jednoduše lze říci, že tato chvíle nastává v okamžiku, kdy cítíme, že nemáme vlastní emoce delší dobu pod kontrolou, pociťujeme, že se začínáme odcizovat sami sobě. Ztrácíme radost z věcí nebo činností, které nás dříve těšily a naplňovaly, opouštíme své koníčky,“ vyjmenovává. Dodává, že se jedná o tzv. patologický smutek, ze kterého se nám nedaří dostat vlastním úsilím. K tomu přistupují rovněž nepřiměřená únava, nedostatek energie a nechuť pouštět se do věcí.

U počítače se můžeme cítit bezpečněji

Pandemie přinesla nebo minimálně urychlila vznik a rozšíření nových „služeb“. Jednak vzrostlo on-line psychologické a psychoterapeutické poradenství (obě odbornice je také poskytují), jednak se dá najít pomoc i na internetu. Národní ústav duševního zdraví např. spustil stránky www.opatruj.se, kde najdeme nejen testy, jež zhodnotí náš duševní stav, ale i spoustu erudovaných informací a také kontakty, kde hledat pomoc. Krizové linky poskytují i e-mailovou či chatovací podporu, protože písemná forma může někomu vyhovovat více.

Související články

Na platformách Terap.io nebo Hedepy si můžeme jednoduše vybrat terapeuta podle vzdělání, zkušeností a zaměření, nelimituje nás nijak vzdálenost, protože služby jsou plně on-line. Pro někoho může být vhodné najít si terapeuta z druhého konce republiky, s nímž bude komunikovat „potají“ z domácího prostředí, a nemusí se obávat toho, že ho někdo uvidí, jak vchází do ordinace… Jana Malásková nabízí své služby na stránkách Hedepy. „Ve své práci asi z 50 procent využívám on-line platformy pro uskutečnění psychoterapií. Jejich výhodou je možnost jejich realizace i ve chvílích, kdy klient nemůže opustit domov ze zdravotních důvodů – ať už fyzických, či psychických – nebo je nucený podrobit se karanténě. Termíny objednání také bývají mnohdy kratší,“ vypočítává výhody on-line setkání oproti klasickému osobnímu. Mluví i o tom, že klienti, kterým nevyhovuje bližší kontakt a mají raději odstup, se cítí při terapii u počítače bezpečněji. „Tato forma terapií šetří pochopitelně čas investovaný do dojezdu k psychoterapeutovi, ale i náklady na cestovné,“ dodává další plus. Zmiňuje ale i jedno minus. „Relativní nevýhodou je nutnost internetového připojení a síla signálu, která ovlivňuje kvalitu přenosu,“ říká s tím, že nedobrý signál ovlivní celkový dojem klienta i terapeuta a opakované ujišťování se, co kdo slyšel, může vést k frustraci. Nenapadá ji však, že by pro někoho byla terapie „na dálku“ vyloženě nevhodná…

Hele, jsi v pohodě?

V době, kdy jsou psychické problémy tak časté, je prakticky nemožné nemít ve svém okolí někoho, kdo jimi trpí.

„Psychiatrie v současné době rozlišuje lehkou, střední a těžkou depresivní fázi. Už v rámci lehké fáze můžeme pozorovat, že se druhý začíná stranit mezilidských kontaktů, přestává o sebe pečovat, je hodně unavený a přestává zvládat svoje běžné úkoly,“ objasňuje Alžběta Protivanská, jak na našich blízkých poznat, že potřebují pomoc.

Jak uvádí, je třeba být pozorný k tomu, že na začátku deprese se někteří lidé snaží svoje pocity „přetlačit“, a naopak bývají až příliš aktivní a pocitově nepřirozeně pozitivní. „I tam má smysl se začít jemně ptát, jestli by nechtěli sdílet, jak se cítí,“ nabádá.

Jana Malásková přiznává, že odhalit na druhém počátky deprese nemusí být vůbec snadné. „Zejména zpočátku se setkáváme u blízkého se snahou o hrdinství. ‚Nemusíš se o mě bát, nic se neděje, vše mám pod kontrolou, nemusíte pozorovat jen mě…‘“ popisuje to samé jako její kolegyně.

„Později však dochází k situacím, kdy dotyčný stižený depresí už nemá energii na odvrácení pozornosti, když se snaží čelit dotazům svých blízkých, může propuknout v pláč či agresi, a to je už první neklamný znak toho, že je něco v nepořádku,“ radí. Dále si lze podle jejích slov všimnout poruch spánku, celkového zpomalení, poruch soustředění a omezené schopnosti vyhodnocovat situace a následně se přiměřeně rychle rozhodnout. „Dalšími projevy mohou být poruchy příjmu potravy – nadměrné jezení, nebo neschopnost potraviny přijmout,“ doplňuje, čeho si všímat.

Nasměrovat příbuzného nebo kamaráda k odborníkovi také nemusí být jednoduché. „Důležité je zdůraznit mu, že nám na něm záleží a máme o něj obavu. Hovoříme o možnosti návštěvy psychologa či psychoterapeuta nebo využití podpůrných aplikací, které jsou volně ke stažení, například Nepanikař,“ nastiňuje možnosti, a upozorňuje, že se pochopitelně můžeme setkat s odmítnutím, že dotyčný pomoc nepotřebuje a vše má pod kontrolou.

Pomoc vždy při ruce? V mobilu!

Zmiňovaná mobilní aplikace Nepanikař, která funguje tři roky, je zdarma k dispozici v Google Play i Apple Store a funguje i off-line. Je dílem Veroniky Kamenské, studentky Biomedicínského inženýrství a bioinformatiky na VUT v Brně. Nepomáhá jen u nás, je přeložena do devíti jazyků a dosud si ji stáhlo kolem 300 tisíc lidí ze 180 zemí světa. Poskytuje psychologickou první pomoc při depresi, úzkostech, panické atace, sebepoškozování, myšlenkách na sebevraždu a poruchách příjmu potravy. Nenahrazuje odbornou pomoc, pomáhá v momentech, kdy psycholog, psychiatr či terapeut nejsou právě dostupní. V appce i na webu ale najdete také kontakty na pomoc.

„Kromě aplikace se naše organizace věnuje i přímé práci s lidmi ve formě chat a mail poradny, dále i v dlouhodobé péči formou psychoterapie,“ líčí Veronika Kamenská, kterou k založení aplikace vedla vlastní zkušenost s duševním onemocněním. „Když u mě propuklo, v té době žádná taková aplikace svého druhu neexistovala. Jakmile se můj stav stabilizoval, chtěla jsem situaci v ČR změnit,“ vypráví.

Protože je aplikace zcela anonymní, nemá přesná čísla, kolika li- dem zachránila život. „Co víme ze zpráv, které nám přišly na sociální sítě a mail, je to minimálně 150 životů,“ svěřuje s tím, že poradna, kde se na ně mohou lidé obracet na chatu a mailu, má za sebou kolem 5000 kontaktů s klienty. „Na chatu se na nás lidé s myšlenkami na sebevraždu obrací téměř denně. Nechci odhadovat počty zachráněných životů, ale ve 450 kontaktech na chatu byly zmíněny sebevražedné myšlenky či tendence,“ dodává.

Vybavuje si například dívku, která chtěla skočit z okna. Vzpomněla si na aplikaci, následovala svůj vytvořený záchranný plán a měla šanci zahájit léčbu a začít nový život.

„V poradně můžu uvést případ dívky, která se chtěla zabít. Během probíhajícího chatu byl stav natolik vážný, že jsme museli kontaktovat policii a dívku jsme následně lokalizovali. Policie přijela i se záchrankou včas a dívka nám po nějaké době psala a děkovala,“ odhaluje mladá žena, jež projekt stále rozvíjí. „U aplikace teď chystáme řadu rozšíření, aby pomáhala ještě efektivněji. Zároveň bychom ji rádi oblékli do nového grafického kabátu, aby měla modernější a jednodušší uživatelské rozhraní.“

KRIZOVÉ LINKY

Kam rychle volat? Telefonické linky pro první pomoc v jakkoli náročné situaci. Jsou ZDARMA A NONSTOP. Nabízejí i emailové nebo chatové poradenství.

  • 116 123 Linka první psychické pomoci (pro dospělé)
  • 116 000 Linka pro rodinu a školu (pro rodiče, příbuzné, pedagogy i děti)
  • 116 111 Linka bezpečí (pro děti a studenty do 25 let včetně)
  • 800 157 157 Senior telefon (pro seniory a rodiny pečující o seniory)

Seznam všech linek a mapy kontaktů na centra, organizace, psychology, psychoterapeuty a psychiatry najdete na www.nepanikar.eu a www.opatruj.se

Je OK nebýt OK

Jana Malásková ze své praxe potvrzuje, že v posledních dvou letech v souvislosti s covidem zaznamenala významný nárůst zájmu o psychoterapii. „Poptávka po terapiích se zvýšila plošně v přímém (fyzickém) kontaktu s klientem, i v on-line formách,“ konstatuje a kvituje, že užitku terapie si povšimly i zdravotní pojišťovny, které přispívají svým klientům na čerpání psychoterapií. Nejvýraznější příspěvek, 5000 Kč, poskytuje VZP, ČPZP pak 2500 Kč.

Fakt, že pojišťovny částečně proplácejí psychoterapii, vítá i Veronika Kamenská, podle níž se v poslední době určitě zlepšilo povědomí o možnostech psychologické pomoci. „Česko dělá pomalé kroky ke zlepšení celkové psychologické péče,“ říká.

Povzdechne si však, že se stále lidé bojí svěřit okolí s tím, že navštěvují psychologa, aby nebyli za blázny. „Ale i zde vidím posun kupředu. V Česku je řada organizaci, které cílí na mladou generaci, a to je dobře. Na sociálních sítích se objevuje hashtag #JeOkNebýtOk, se kterým souhlasím. Protože duševní zdraví máme všichni, tak si zasloužíme se o něj starat,“ vybízí k tomu nemávnout nad svými problémy rukou.

I Jana Malásková se domnívá, že naše společnost již návštěvy u psychologa či psychoterapeuta přijímá výrazně otevřeněji než před pár lety. „Ovšem dojít k psychiatrovi může být věcí jinou…“ zamýšlí se.

Pokud se cítíme v nepohodě, ale zajít k odborníkovi se stále odhodláváme, můžeme zkusit něco sami. „Zlaté pravidlo je začít takzvaně od země, od těla. Tělo potřebuje pravidelnost, dobré jídlo, kvalitní spánek, dostatek vody a pohybu,“ radí Alžběta Protivanská, podle níž může být vrácení se zpátky k tělu a jeho základním potřebám někdy až zázračné. „Hodně lidí na sebe v těchto ohledech zapomíná. Také doporučuji více pečovat o své přátelské a partnerské vztahy, zajistit pro sebe síť podpůrných blízkých lidí,“ doplňuje.

Hlavně nezapomeňte: říct si o pomoc není slabost. Naopak.

Kdo je kdo?

Laikům se často pletou pojmy psychoterapeut, psycholog a psychiatr. Zjednodušeně lze říct, že psychiatr léčí medikamenty, psycholog a psychoterapeut slovem. Pokud je třeba, psychoterapeutický a farmakoterapeutický postup se vzájemně doplňují.

Psychoterapeut

Má ukončený akreditovaný psychoterapeutický výcvik, který zpravidla trvá alespoň 4 roky. Označení terapeut není ale jasně ohraničeno zákonem, proto je důležité si vzdělání zkontrolovat na stránkách terapeuta. Vodítkem může být členství v České asociaci pro psychoterapii nebo v České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Psycholog

Absolvent pětiletého studijního programu jednooborové psychologie na VŠ. Klinický psycholog má k tomuto vzdělání navíc atestaci z klinické psychologie a může pracovat ve zdravotnických zařízeních. Velmi často mají psychologové také absolvovaný psychoterapeutický výcvik, a mohou tak poskytovat terapii.

Psychiatr

Má lékařské vzdělání se specializací v oboru psychiatrie. Jako jediný z trojice odborníků může předepisovat léky.

ZDROJ: časopis Květy, https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/deprese-stres-uzkost-psychika.A201105_113302_ona-vztahy_job, https://zivotbehempandemie.cz/kontakty, https://hedepy.cz/temata/deprese/, https://nepanikar.eu/kam-pro-psychologickou-pomoc/