Strach z lékařů se označuje jako iatrofobie a je tak silný, že vyvolá u zhruba 30 procent lidí takzvaný syndrom bílého pláště. Při něm krevní tlak i tep výrazně stoupnou, i když jsou jinak naprosto v normě. A týká se to návštěvy nejen u praktického lékaře, ale také u stomatologa, gynekologa či kdekoli jinde, kde je pravděpodobné, že vás lékař bude vyšetřovat. Moc dobře vím, o čem je řeč, syndromem bílého pláště trpím taky a jako diagnózu to mám uvedené ve své anamnéze. Někdo se tomu směje, mně ale do smíchu není. V pubertě jsem omdlévala při pohledu na injekční stříkačku a krev, s postupujícím věkem jsem sice dostala tenhle strach pod kontrolu, ale srdce mi pořád začne bušit, když mi v kalendáři naskočí poznámka, že mě čeká kontrola u lékaře. A je fuk, jestli je to praktik, gynekoložka, alergoložka nebo endokrinolog. Bojím se tak moc, že jsem ochotná se často i několikrát přeobjednat, abych pohled na bílý plášť oddálila. Překvapivě se nebojím zubaře, což je paradox, který nedokážu vysvětlit.
Kořeny strachu
„Když se zamyslíme nad okolnostmi, proč vyhledáváme pomoc či konzultaci lékaře, většinou je to proto, že nás něco po fyzické stránce trápí. Nezřídka je tato obtíž doprovázená diskomfortem, nebo dokonce bolestí. Což samo o sobě působí stres v organismu. Musíme tedy čelit stavu nepohody, kdy dokonce hrozí, že se dozvíme nedobré zprávy ve formě nutné léčby či náročné diagnózy vyžadující následně léčbu,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová. Rozhodně se ale nejedná, až na výjimky, o životní situaci, která by byla takzvaně „za odměnu“. Někdy se myšlenky pacienta zaseknou v bodě, kdy lékaře vyhodnotí jako posla špatných zpráv. „A nedojdou až do bodu, kdy by si pacient uvědomil, že setkání s lékařem poměrně pravděpodobně přinese i úlevu v podobě vhodně zvolené léčby,“ dodává odbornice. Často je ale strach vyvolaný špatnou zkušeností z minulosti, kdy člověk chodí od lékaře k lékaři, než se stanoví správná diagnóza. Jiní se bojí lékařů proto, že postrádají empatii. „Šest let jsem trpěla narkolepsií, než mě lékaři začali brát vážně,“ říká čtyřicetiletá Helena. Dalším důvodem bývá pocit bezmoci, kdy lidé v bílých pláštích drží osud pacienta ve svých rukou, zatímco pacient čeká na jejich verdikt. Není divu, že setkání s lékaři v nás vyvolává napětí či strach. V prostředí, kde se cítíme bezmocní, je užitečné si uvědomit, že jediné, co můžeme ovládat, jsou naše vlastní emoce.
Typy fobií
- NOSOKOMOFOBIE: Strach z nemocnic
- AGLIOFOBIE: Strach z bolesti
- HEMOFOBIE: Strach z krve
- IATROFOBIE: Strach z lékařů
- NOSOFOBIE: Strach z nemocí
- TOMOFOBIE: Strach z operací
- TRYPANOFOBIE: Strach z jehel
- DENTOFOBIE: Strach ze zubaře
Stres a krevní tlak
Syndrom bílého pláště se může projevit kromě abnormálně zvýšeného tlaku také nevolností, nadměrným pocením a třesem, zrychleným srdečním tepem, dýchacími obtížemi, či dokonce strachem ze smrti. Zvýšená hladina stresu je běžná v jakémkoliv zdravotnickém prostředí a přispívá velmi výrazně k syndromu bílého pláště. Když tělo vnímá nepříjemnou nebo ohrožující situaci, uvolňuje se záplava stresových hormonů, což způsobí, že srdce bije rychleji, krevní cévy se zužují a tím se automaticky zvýší krevní tlak. To může trvat i několik minut. Jakmile tedy lékař vidí naměřený vysoký krevní tlak u člověka, který nemá žádné rizikové faktory pro hypertenzi nebo ji nemá v anamnéze, měl by měření na konci návštěvy zopakovat. Můžu potvrdit, že to funguje. Jakmile přijdu do ordinace, mám tlak 150/100 (normální tlak je 120/80, pozn. aut.). Před odchodem ho mám 130/80. Jak říká rodinná lékařka Molly Hammond, devět z deseti pacientů se uklidní a jejich krevní tlak se vrátí do normálu. Máte-li tedy strach z lékařů a pokaždé vám v ordinaci stoupne tlak a tep, doporučuje se opakovat měření i doma. Nejdůležitější je ale redukovat stres. Molly Hammond konstatuje, že syndrom bílého pláště je častější u žen, starších dospělých, lidí s nadváhou, ale nejčastěji je projevem chronického stresu a úzkosti. Proto je nutné hledat způsoby, jak se vyrovnat se stresem a co nejlépe ho zvládat.
Související články
Jak porazit fobii
Důležité je uvědomit si, že stejně jako všechny další fobie, tak i nepřiměřený strach z lékařů, nemocí či nemocnic se dají ovládat. „Je jistě namístě, když máme na svou reakci náhled. Když si uvědomíme, že jde o poměrně iracionální chování. Na druhou stranu se i mezi samotnými lékaři nezřídka setkáme s výrokem, že když jen vidí tlakoměr, vylétnou jim hodnoty, aniž by pro to byl reálný základ. Obtěžuje-li nás taková fobie přespříliš, je jistě namístě vyhledat odbornou pomoc. S psychologem tak můžeme rozebrat stavy, kterými procházíme, společně přijít na to, co pomáhá, a co naopak nikoli. U někoho může na tyto nepříjemné stavy zabírat třeba homeopatie či autogenní trénink,“ radí psycholožka Dostálová. Hodně také záleží na samotných lékařích a na jejich přístupu k pacientům. Nedostatek empatie a málo času vyvolává u lidí ještě větší strach a není se čemu divit. „Důležitá je komunikace. Snažím se se svými pacienty hovořit, vysvětlovat, komentovat každý svůj krok, svoje úvahy a postupy. Tak, aby byli součástí. Abychom jako lékaři nerozhodovali ,o něm bez něho‘. V tom je klíč k důvěře. Většinou nám lékařům vyčítají, že jsme tak zaneprázdnění psaním do počítače, že se na pacienta ani nepodíváme, nemluvíme s ním. A to je samozřejmě velký problém,“ říká praktický lékař Ondřej Sobotka. V některých nemocnicích rozptylují strach z bílých plášťů herní asistentky, které pomáhají hlavně dětem. V některých případech plní roli i jakéhosi důvěrníka, kterým se dětští pacienti svěřují. Mít herní asistentky na plný úvazek je ale služba v českých nemocnicích spíše výjimečná. A v běžných ordinacích praktického lékaře, gynekologa, alergologa či jiného specialisty nereálná. Syndrom bílého pláště nezmizí, pokud bude pacient vnímat lékaře jako nepřítele nebo někoho, kdo ho bere „jen jako číslo“. Leckdy stačí pár vět, které dokážou strach z vyšetření nejen zmírnit, ale postupně i odstranit. A pokud máte pocit, že vás lékař ignoruje, a ještě vás kritizuje za to, že jste si dovolili přibrat dvě kila, možná je načase hledat jiného. Já to tak udělala několikrát ve svém životě. Nezbavila jsem se strachu úplně, ale vím, že když jdu na kontrolu ke „svému“ lékaři, neukousne mě, bude se mnou mluvit a že to bude vlastně celkem prima.
Expoziční terapie
Magdalena Dostálová
Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka, Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha
Expoziční terapie se obecně může použít k léčbě různých fobií. Spočívá ve vystavení pacienta podnětu, který fobii vyvolává, a to buď přímo, nebo nepřímo. Má-li tedy pacient fobii z hadů, je jim postupně vystavován se stále větší intenzitou a s menším odstupem, až si na podnět vyvolávající fobii má „zvyknout“ a přestat na něj reagovat vypjatě. Na některé pacienty a některé druhy fobií však tahle poměrně radikální terapie nefunguje, rozhodně není všespásná.
Jak zatočit se strachem z bílého pláště
- Dýchání 4-7-8. Jde o snadnou dýchací techniku k zastavení vnitřní úzkosti a zklidnění. Pohodlně se posaďte, pak umístěte špičku jazyka těsně pod přední zuby, roztáhněte bránici a pomalu se nadechujte nosem a počítejte do čtyř. Pak zadržte dech do sedmi, mírně otevřete ústa a na osm vydechněte, přičemž vtáhněte bránici. Tohle cvičení opakujte 3x.
- Pijte vodu. Víte, že vypití většího množství vody naráz sníží krevní tlak rychleji?
- Sáhněte po banánu. Konzumace banánů nebo jiných potravin bohatých na draslík, jako je losos, avokádo či mléko, může pomoci kontrolovat průtok krve a srdeční tep. V závislosti na metabolismu vašeho těla se tlak může snížit během jedné nebo dvou hodin po konzumaci.
- Jděte k lékaři s někým blízkým. Když s sebou vezmete na kontrolu člena rodiny nebo přítele, zmírníte tím úzkost. Milující osoba slouží jako uklidňující lék, ale taky odvede díky konverzaci vaše myšlenky od obav z vyšetření.
- Mentálně se připravte dopředu. Vyzkoušejte meditaci všímavosti a využití pozitivních afirmací souvisejících s vašimi obavami. Vaší mantrou může být například: „Jsem strážcem svého vlastního zdraví“ nebo: „Jsem v klidu.“
Celebrity, které se bojí lékařů, nemocnic, krve či jehel
Selena Goméz
Má sice na těle hodně tetování, ale ve skutečnosti nesnáší jehly. Prozradila to na sebe u jedné fotografie z čekárny: „Rutinní kontrola. Miluju tetování, ale nenávidím jehly.“
Robert de Niro
Herec se spoustou rolí drsných mužů na kontě má v reálném životě strach z lékařů, největší pak ze zubaře. Věří, že už pohled na stomatologické vybavení mu způsobí kaz v zubech.
Paris Hilton
Modelka, podnikatelka a dědička hotelů nesnáší návštěvy u lékaře a má strach z operací. „Bojím se jehel a nedokážu si představit, že do mě řežou nebo mi dávají něco do těla. Nebyla jsem nikdy ani na botoxu, protože mě děsí jehly. Proto jsem nikdy nepomýšlela na plastickou operaci.“
Woody Allen
Slavný režisér, spisovatel a scenárista trpí panafobií, což je strach prakticky ze všeho. Bojí se výšek, uzavřených míst, hmyzu, barev, výtahů, slunečních paprsků a samozřejmě i bílých plášťů. Téměř celý život strávil psychoanalýzou.
Jennifer Aniston
Má krásný úsměv plný zdravých zubů, ale obrovský strach z návštěvy zubaře. Její stomatolog se kvůli ní dokonce před lety naučil hrát na kytaru a nyní hraje v ordinaci, aby ji uklidnil, než začne zabírat injekce na umrtvení.
Emma Watson
O svých fobiích mluvila několikrát veřejně. Patří mezi ně strach z pavouků a jehel. V jednom rozhovoru prozradila, že největší strach má z odběru krve a že dokonce propukne v pláč, když spatří v ruce sestry injekci.
Jak na strach
Ondřej Sobotka, praktický lékař
Ondřej Sobotka, praktický lékař a vedoucí projektu Virtuální sestra Emmy
„Ve své čekárně jsem umístil galerii obrazů. Nemám tam letáky, kde jsou varování před všemi možnými nemocemi, výzvy k očkování a podobně. Možná tím beru pacientům možnost edukace, ale zcela jistě odvádím jejich myšlenky někam jinam. Snad to snižuje v tom okamžiku i jejich úzkost. Jinak opakuji, že nezbytná je komunikace, kdy se snažím vysvětlit každý krok: ,Teď se vám podívám do krku, teď si poslechnu vaše srdce, sáhnu si na břicho.‘ Když nám pacient nedůvěřuje, naše léčba nefunguje tak, jak by měla.“
ZDROJ: časopis Vlasta, https://cpdonline.co.uk/knowledge-base/mental-health/iatrophobia/
