Ruku na srdce, zeptala jste se někdy své mámy na její minulý či současný zdravotní stav? Možná o některých věcech nemluví, protože vás nechce zatěžovat, ale je nezbytné o tom otevřeně mluvit. Nic není ale černobílé, ale pokud se zdá, že se geny „spikly“ proti vám, nebojte se, pořád existuje naděje, že můžete rizika spojená s mnoha nemocemi snížit na minimum. Když nebudete vědět, co trápí či trápilo vaši matku, případně na co zemřela, logicky nebudete vědět, před jakou konkrétní nemocí vás to má varovat.
Genetický balíček
Jak velký vliv mají geny obou rodičů, závisí na nemoci. K některým mají sklon jen dcery kvůli genům, které zdědily po svých matkách. Jak říká neurobiolog a genetik Christopher Gregg, dědění genů je poměrně spravedlivá věc. Přesto záleží na tom, od kterého z rodičů konkrétní gen zdědíme. „Například jedna konkrétní genetická mutace může zvýšit vaše riziko cukrovky 2. typu, ale pouze v případě, že ji zdědíte po matce. Pokud ji získáte od otce, budete chráněni,“ říká neurobiolog.
I když se zdá, že geny nemůžeme porazit, neplatí to doslova. „Pokud jde o geny od matky, neviňte ji z toho, že vám předala sklony ke konkrétní nemoci. Mnohem větší kontrolu mohou matky mít nad tím, jak dobře vás živily v prenatálním období a během prvních kritických let vašeho života,“ dodává. „Jeviště pro budoucí zdraví dítěte se připravuje téměř od okamžiku početí a faktory, které ovlivňují jeho vývoj, jsou mnohem složitější. V době, kdy spermie dorazí k vajíčku a oplodní ho, už byla učiněna velmi důležitá biologická rozhodnutí a ta jsou neměnná,“ říká profesor David Barker z Oregon Health a Science University.
Už v těhotenství se rozhoduje, jaké genetické predispozice rodiče na dítě přenesou
Házet vinu jen a jen na máminy geny ale není řešení. Jak říká molekulární bioložka Lucie Benešová, ať už máme v genech dobré, či špatné, často lze jedno nebo druhé naším způsobem života změnit na opačnou stranu. Které zásadní otázky byste přesto měla položit své mámě?
Jak je na tom tvoje srdce?
A nejen srdce, ale taky krevní tlak a všechno, co souvisí s kardiovaskulárním systémem. Kardioložka Nicole Harkin z New York University apeluje na dcery, aby se svých matek zeptaly na jakoukoli anamnézu srdečního onemocnění, mrtvice nebo úmrtí před dosažením věku 65 let u žen. „To je považované za předčasné a měla byste to vědět, a měl by to vědět i váš praktický lékař. Je důležité znát rodinnou anamnézu a následně minimalizovat jakékoli další rizikové faktory, především zdravou stravou a životním stylem,“ doporučuje kardioložka. Nechte si pravidelně měřit krevní tlak, hladinu cholesterolu a začněte se víc hýbat.
Problém s otěhotněním nebo porodem?
Zkušenosti vaší matky s těhotenstvím včetně jakýchkoli problémů s plodností, porodem, kojením i poporodním obdobím, to všechno může potkat i dcery. Porodník a specialista na vrozené vady plodu Daniel Roshan říká: „Mnoho stavů je geneticky podmíněných. Pro těhotné pacientky je dobré vědět, jaké bylo těhotenství jejich vlastní matky, jaké měla komplikace nebo problémy, jako je například nedostatečnost děložního čípku, předčasný porod nebo opakované potraty. To je totiž může vystavit vyššímu riziku podobných problémů,“ dodává specialista.
A co rakovina?
Možná si teď říkáte, že kdyby vaše máma měla nějaký typ rakoviny, věděla byste o tom. Ale mohla mít léčitelný typ nádoru, když jste byla ještě malá holka, nebo dokonce předtím, než jste se narodila,. Nebo ji sice měla, ale tajila ji a mnohdy i úspěšně. Moje maminka byla přesně taková. Když jí diagnostikovali rakovinu endometria, mlčela a dozvěděla jsem se to až po operaci, když už to zatajit nešlo, protože následovalo ozařovaní a další léčba. Její matka přitom na tento typ rakoviny zemřela. Její sestra zase bojovala s rakovinou prsu.
Jestliže se u vás v rodině objevila anamnéza rakoviny prsu, určitě nepodceňujete prevenci!
„Existuje spousta genetických predispozicí k nádorovým onemocněním žen, jako jsou rakovina vaječníků a prsu,“ varuje Laurie Jeffers z New York University. Potvrzuje to i lékařka Miroslava Skovajsová, zakladatelka mamologických center v Česku. „Až u desetiny žen, které trpí rakovinou prsu, mohou za vznik nemoci geny. Díky genetickému testování ale můžeme odhalit náchylnost k tomuto typu rakoviny.“ Právě v těchto případech rakoviny lze udělat hodně, a to včasným a pravidelným screeningem. „Může vám zachránit život. Mít v rodinné anamnéze sklon k rakovině prsu nebo vaječníků znamená, že jste vystavena vyššímu riziku. Ale to, že máte rizikový faktor, nebo jich máte dokonce víc, neznamená, že nemoc dostanete,“ říká Niket Sonpal z New York University.
Jak to bylo s menstruací a menopauzou?
„Menstruační cyklus vaší matky úzce souvisí s tím vaším. Pokud začala menstruovat v pozdějším věku, začnete pravděpodobně později také. Zhruba v polovině života začne váš cyklus kopírovat vzor, na základě kterého vaše matka vstoupila do menopauzy,“ říká Felice Gersh z Kalifornie. „Své matky byste se taky měla zeptat na jakoukoli anamnézu syndromu polycystických vaječníků, což je hormonální porucha, která se projevuje například poruchami menstruačního cyklu, vytvářením cyst na vaječnících a podobně. Syndrom polycystických vaječníků zvyšuje riziko metabolických problémů i potíží s plodností a těhotenstvím,“ říká lékařka a dodává, že dcery matek s tímto syndromem mají mnohem vyšší riziko rozvoje tohoto onemocnění než ženy, jejichž matky tímto onemocněním netrpěly.
Pokud jde o menopauzu, v posledních letech se doba, kdy ženy vstupují do přechodu, snižuje, a přichází často ještě před padesátkou. Věk, ve kterém vstoupíte do menopauzy, je určen z 50 procent genetikou a z 50 procent negenetickými faktory. Přesto se zdá, že dcery mívají menopauzu zhruba ve stejné době, jako měly jejich matky. Je důležité znát její zkušenosti. Pokud měla vaše matka menopauzu ve věku do 40 let, je to jasný signál, že zde tu největší roli sehrály právě geny. A nejen to, i příznaky mívají dcery podobné, jaké měly jejich matky. Patří sem především návaly, pocení, depresivní stavy či výkyvy nálad.
Deprese a jiné psychické onemocnění
Genetika tahá za nitky i v případě psychiky. Mnohé studie naznačují, že dědičnost se vztahuje i na poruchy nálady včetně deprese. A existují už přesvědčivé důkazy o tom, že mezi matkami a dcerami jsou silné dědičné vazby. Časopis The Journal of Neuroscience zveřejnil výsledky studie, v níž výzkumníci zkoumali regulaci emocí a depresivní symptomy a zjistili, že se pravděpodobně předávají z matky na dcery než z matky na syna nebo z otce na dceru. „Výsledky studie jsou zajímavé a ukazují mezigenerační přenosové vzorce. Studie ovšem nerozlišuje typy vlivů – mohou být genetické, prenatální i postnatální či kombinace všech tří,“ říká hlavní výzkumnice Fumiko Hoeft.
Česká psychiatrička Eva Češková k tomu dodává, že člověk musí být k depresi určitým způsobem náchylný už v době, kdy se narodí, kvůli biochemickým změnám v mozku. Ke vzniku deprese pak přispívají i psychosociální faktory, tedy to, v čem vyrůstáme, s čím a kým se setkáváme, jaké závažné životní situace nás potkávají. To, když do sebe „zacvakne“, může nastartovat depresi. Jestli se tedy u vaší matky objevila deprese, buďte ostražití a při prvních projevech vyhledejte pomoc. Deprese sice nebolí jako namožená záda, ale může vás zasáhnout mnohem víc.
Problémy s žilami a osteoporózou
Měla nebo má vaše matka problémy s křečovými žilami? Riziko se podle odborníků v tomto případě zvyšuje o 40 procent. „Je těžké rozlišit, jakou roli hraje v tomto případě dědičnost a jiné rizikové faktory. Ale stačí se podívat na vaši matku nebo babičku. Jaké byly nebo jsou jejich nohy? Měly viditelné křečové žíly či metličky? Pokud ano, existuje riziko, že budete trpět žilní nedostatečností,“ vysvětluje fleboložka Priya Thirumlai z Marylandu. I zde se ale můžete postavit genům čelem. Vyhýbejte se dlouhému stání nebo sezení, každých 30 minut se zvedněte a protáhněte si nohy, odlehčujete je, udržujte si přiměřenou hmotnost a pravidelně cvičte, protože cvičení zlepšuje krevní oběh. Posilovat žilní stěny pomáhá také každodenní sprchování nohou studenou vodou a otužování.
Osteoporóza je u žen častější než u mužů a přibližně jedna ze dvou žen starších 50 let si zlomí kost kvůli osteoporóze. Pokud tedy vaše máma nebo babička utrpěla zlomeninu spojenou s osteoporózou, také u vás je riziko vyšší. Bez ohledu na věk je nutné pečovat o zdraví kostí, jíst dostatek potravin s obsahem vápníku a vitaminu D a věnovat se přiměřeně pohybu. Pokud je vám více než 50 let a máte v rodinné anamnéze osteoporózu, zvažte vyšetření, které dokáže odhalit osteoporózu dřív, než si zlomíte nohu nebo kotník. Osteoporóza v rodině, především v ženské linii, signalizuje, že riziko jejího vzniku je pro vás vážně vysoké, zejména po menopauze.
Jak velkou roli hraje genetika v celkovém zdraví?
- Zatímco geny hrají obrovskou roli ve vašem zdraví, otázka, zda jsou vaše geny ovlivněny zdravím vaší matky, je stále nejasná.
- Geny nejsou vždy rozhodujícím faktorem u poruch, jako je rakovina, Alzheimerova choroba, cukrovka, a dokonce i srdeční choroby. U některých poruch je však téměř zaručeno, že pokud jsme tento gen zdědili od svých rodičů, rozvine se u nás také porucha. Například Huntingtonova choroba je způsobena mutací jediného genu. Pokud máte rodiče s touto nemocí, máte 50/50 šanci, že se u vás vyvine.
- Mnoho nemocí, jako je diabetes typu II a rakovina, je způsobeno kombinací genetických faktorů a životního stylu. Takže i když máte genetickou predispozici k určitým nemocem, můžete snížit riziko tím, že budete jíst zdravě, pravidelně cvičit, nekouřit a zvládat stres.
Geny nejsou všechno
Lucie Benešová, genetička a molekulární bioložka, ředitelka výzkumného ústavu GENOMAC, www.genomac.cz
Je určitě dobré se ptát obou rodičů na zdravotní problémy jejich i jejich rodičů. Pokud jde o prarodiče, neexistuje takzvané „přeskočení generace“, co se týká dědičnosti, jak se často říká. Protože to, co máme zděděno po prarodičích, musí mít v genech i rodiče. Spíše jde o to, že některá onemocnění se projeví až v pozdějším věku nebo jsou výsledkem kombinace genetiky a životního stylu. Proto je můžeme vidět u prarodiče, a u rodiče ne. Z typicky vrozených nemocí, na které bychom si měli dávat pozor a které lze geneticky vyšetřit, bych zmínila vrozenou trombofilii, celiakii a vzácné případy vrozených onkologických onemocnění. Pokud matka prodělala trombózu, embolii či opakované potraty, existuje možnost, že je nositelkou mutace pro dědičnou trombofilii, takzvanou Leidenskou mutaci. V takovém případě je pravděpodobnost padesát procent, že ji má dcera také. Zde má smysl genetické testování. V případě celiakie, kde se ví, že matka tímto onemocněním trpí, je běžnou praxí, že i své děti vede k bezlepkové stravě. Zde je však pravděpodobnost postižení dětí různá a lze ji jednoznačně vyloučit, nikoli však potvrdit. U vrozených nádorových onemocnění je situace složitější, ale nejvíc lékařsky podchycena. Tedy pokud je u matky prokázáno vrozené nádorové onemocnění, měla by být celá pokrevní rodina včetně potomků vyšetřená a v případě pozitivního záchytu mutace je pacient zařazen do preventivního programu. Pak je skupina onemocnění, která mají jasnou genetickou spojitost, například alergie, astma, migréna, ale zde informace o tom, že nemoc matka má, k léčbě ani prevenci moc nepomůže. Znalost rizika onemocnění dává určitě smysl. Vždy je tedy dobré tuto informaci získat, a tedy mít i možnost prevence, včasné diagnostiky a s tím spojené léčby. V mnoha případech je důležitější než samotné geny to, co od maminek odkoukáme a převezmeme. Nemoci štítné žlázy, oběhového či pohybového systému často souvisejí s obezitou, nezdravou stravou, kouřením. To vše si zpravidla odnášíme z dětství a přebíráme i do svého dospělého života. Stejně tak péči o pleť, hygienu či například preventivní gynekologické či mamografické prohlídky. Takto mohou matky ovlivňovat své dcery i vnučky na celý život.
Zdroj: časopis Vlasta
