Zdroj: Shutterstock
Nejsem vztekloun, jsem jen hladová. Co znamená být hangry a jak se tomu vyhnout
Možná se to děje vám, možná někomu ve vašem okolí. Věřte ale, že je to naprosto normální. A o čem že je to vlastně řeč? O tom být hladový a vzteklý. Co a proč se děje v těle, než se z nás po dlouhém hladovění stane „hangry beast" (hungry + angry) neboli hladová a vzteklá stvůra?
Určitě jste zaznamenali reklamu na známou čokoládovou tyčinku s oříšky, která hlásá „když máš hlad, nejsi to ty“. Zkrátka a dobře, když jsme hladoví, jsme podráždění a naštvaní. Ovšem pozor, nejde jen o výmysl šikovných marketérů. Podle vědy je nervozita nebo hněv při hladovění skutečný a naprosto normální.
Pokud totiž tělo několik hodin nejí, začne mu chybět glukóza. Ta je za normálních okolností společně s aminokyselinami a volnými mastnými kyselinami štěpena z potravy a distribuována krevním řečištěm mezi tkáně a orgány.
Mozek začne mít strach
Nejvíce závislým orgánem na glukóze je mozek. Jestliže tedy hladina glukózy v krvi klesne příliš nízko, mozek si situaci přebere jako život ohrožující. To má za následek obtížné soustředění nebo výkyvy chování.
Možná si říkáte, jak může strach o život souviset se vztekem? Jednoduše. Při nedostatku glukózy totiž mozek vyšle prosbu o pomoc do ostatních orgánů a začnou se dít věci. Slinivka do těla začne uvolňovat glukagon a stresové hormony adrenalin a kortizol a mozková hypofýza dodá navíc růstový hormon. Tento hormonální koktejl pak v těle sice nadělá galimatyáš, co se emocí týče, ale co je důležité, pomůže zvýšit glukózu.
Roli hraje i genetika
Ale pozor, vzteklost během hladovění můžete i zdědit, zkrátka může být navždy zapsaná ve vašem genetickém vzorci. Je tedy pravděpodobné, že ačkoli se budete snažit se ovládat, nejspíš se svým chováním nic moc nezmůžete. Leda byste náladám předcházeli tím, že se nebudete trápit hlady. Kromě pravidelného stravování odborníci na výživu navíc doporučují sahat po jídle s vysokým obsahem živin, které zasytí na delší dobu a dodá potřebnou energii.
Důležité hovory až po jídle
Podle doktorky Amandy Salis z genetického hlediska za vše může neuropeptid Y. Lidé, kteří mají vysokou hladinu této přirozené chemické látky, mají pak tendenci vykazovat vyšší úroveň impulzivní agrese. Znamená to tedy, že být „hangry“ (z angličtiny – hungry /hladový/ a angry /rozčilený/ zároveň) je přirozenou reakcí a jakýmsi instinktem přežití našeho těla. A co z toho plyne na závěr? Složitá a citlivá témata se svým partnerem, šéfem či rodinou rozhodně řešte až po jídle.
Zdroj: vlasta.cz, YourTango, IFLScience
