Mít vedle sebe někoho, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti, může znamenat někdy docela pořádné peklo. Je to jako žít v papiňáku, v němž bublají emoce a za nějakou dobu vybuchnou a pak se zase vrátí pod pokličku. Láska si ale nevybírá, a pokud to opravdu chcete vědět, tak lidé s touhle diagnózou bývají také velice pečující, starostliví, soucitní a milující. Jen se zvládáním emocí to není žádná sláva.

Zdroj: Youtube

Kdo je to „hraničář“

Jste terčem intenzivních a bouřlivých útoků, které jsou často naprosto iracionální? Bojíte se otevřít jakékoli téma, abyste náhodou nešlápli do vosího hnízda? Pokud si na tyhle otázky odpovíte kladně, pravděpodobně žijete s někým, kdo má hraniční poruchu osobnosti (HPO) neboli Borderline syndrom. Při této duševní poruše člověk zažívá nestabilní nálady a emoce, mívá potíže s vlastním sebeobrazem, což má vliv i na vztahy. Jak říká psycholog Paul Mason, „hraničáři“ mají nezřídka i sklony k sebepoškozování nebo sebevražednému chování.

Emoce na houpačce

Aby nedošlo k mýlce, lidé, kteří trpí touto poruchou, jsou schopní milovat i nenávidět, ale mají problém s tím, jakým způsobem všechny emoce zpracovávají. Obvykle je to způsob extrémní. Můžou se vztekat, mít úzkosti a deprese, tyto stavy trvají několik hodin a po nich následuje stabilnější období. Někdy tyhle „blbé“ nálady trvají i několik dní a samozřejmě tak ovlivňují i vztahy, školu a práci. Hraniční porucha postihuje zejména ženy mladšího věku a zpravidla vyššího intelektu, ale porucha osobnosti se může vyskytovat i u mužů.

Strach z odmítnutí a opuštění

Pro lidi s hraniční poruchou osobnosti je často obtížné důvěřovat jiným lidem. To spolu s jejich strachem z opuštění a tendencí idealizovat nebo devalvovat vztahy může samozřejmě negativně působit na vztahy. Pokud někoho takového máte ve své blízkosti, pak jistě víte, že tihle lidé často hledají známky odmítnutí ve chvílích, kdy nereagujete na jejich pocity smutku nebo si jich dostatečně nevšímáte. Pravděpodobně pak reagují na tohle iracionální odmítnutí hněvem, strachem či pláčem. Jak říká Paul Mason, mívají taky dojem, že když budou reagovat hněvem, přimějí vás tak, abyste přiznali chybu. Jenže dost často tahle reakce toho druhého tak moc rozzlobí, že se oba raději jakékoli další interakci vyhýbají.

Léčba existuje, ale…

Možná se ani nedostanete k tomu, abyste zjistili, že váš partner nebo partnerka trpí hraniční poruchou osobnosti, protože ze vztahu raději utečete hodně daleko. Není lehké s takovým partnerem žít a někdy je velmi těžké zvládnout jejich emocionální přechody ze stavu „je mi fajn“ na opačný pól „je mi bídně a celý svět mi nerozumí“. Není snadné být s někým, kdo se nevyhýbá ani veřejným scénám a impulzivně reaguje na blbosti, třeba na to, když přijede vlak o pět minut později. Vztah s takovým člověkem vyžaduje pořádnou dřinu. A samozřejmě nutný je aktivní přístup obou. Protože jako každá nemoc, i tahle se dá léčit. Sice obtížně, ale dá.

Diagnóza se obvykle nedá stanovit během jednoho dne, protože poruchy osobnosti se projevují různými způsoby. Odborník tedy vysloví podezření, které se bud časem potvrdí, nebo vyvrátí. Zázračná pilulka na HPO ale neexistuje, léčba je primárně založena na psychoterapii, kdy se postižený učí porozumět poruše a žít s ní, a na socioterapii. Některé příznaky lze léčit antidepresivy, stabilizátory nálady, anxiolytiky nebo antipsychotiky. Za léky se rozhodně není třeba stydět. A co je dobré vědět? „Přes veškeré utrpení, zklamání, vzlety i pády, které ,hraničáři‘ kvůli své nemoci zažívají, jsou schopni žít plnohodnotný život a zažívat štěstí. Právě tito lidé totiž často mívají zvláštní nadání, vyšší inteligenci a často jsou nadprůměrně kreativní,“ dodává koučka Jana Řehulková.

JAK NA NĚ: INFORMUJTE SE, BUĎTE OTEVŘENÍ A CITLIVÍ

JANA ŘEHULKOVÁ, CERTIFIKOVANÁ KOUČKA A VZTAHOVÁ PORADKYNĚ, WWW.JANAREHULKA.CZ

  • Udržujte jasnou a konzistentní komunikaci. Je důležité být upřímný a vysvětlit své pocity a potřeby partnerovi v jasných a konkrétních termínech. Pokud máte podezření, že váš partner trpí HPO, měli byste si s ním o svých obavách otevřeně a citlivě promluvit.
  • Učte se rozpoznat příznaky HPO. Je užitečné získat o této poruše co nejvíc informací. Pokud si všimnete, že se vašemu partnerovi mění nálada a chování, může to být způsobené HPO. Pokud se zdá, že je tento problém častý, je vhodné vyhledat odborníka.
  • Buďte trpěliví a soucitní. Trpělivost a soucit jsou klíčové v každém vztahu, v případě HPO je takový přístup zcela nenahraditelný. Vašemu partnerovi může trvat déle, než se vyrovná s emocemi a stavy, které vnitřně prožívá.
  • Zajímejte se o terapii. Terapie může být pro lidi s HPO velmi užitečná, a to nejen pro jednotlivce, ale také pro páry. Podporujte svého partnera, aby hledal pomoc a společně prozkoumejte možnosti terapie. Když bude souhlasit, můžete navštívit terapeuta společně.
  • Nastavte zdravé hranice. Není neobvyklé, že lidé s HPO mají problém s hranicemi. Buďte srozumitelní v tom, co očekáváte a co nebudete v rámci vašeho vztahu tolerovat. Je důležité, abyste se chránili a udržovali zdravé hranice ve vztahu, zvláště když máte podezření na HPO.
  • Hledejte podporu. Pokud máte podezření, že partner má HPO, může to být pro váš vztah náročné. Najít proto podporu u přátel a rodiny nebo u terapeuta může být užitečné a úlevné, abyste se s těmito obtížemi snáze vyrovnali.
  • Nezneužívejte je. V oblasti vztahů zažívají „hraniční“ klienti často velké utrpení a nepochopení. Nedokážou přesně odhadnout emoční situaci, emoce druhých jsou pro ně hůře čitelné, mají extrémní strach z odmítnutí okolím, a pokud zažijí zklamání, je pro ně mimořádně obtížné sociální kontakt obnovit. Zároveň jsou někdy mimořádně otevření a dokážou se člověku, na kterém jim záleží, plně odevzdat. To je činí velmi zranitelnými a někteří lidé toho mohou i zneužívat.

Naděje v terapii

Hraniční porucha osobnosti (HPO) je diagnózou poměrně novou a relativně nový je i terapeutický směr, který se pro její zvládnutí používá. Největší naděje se upínají k dialektické behaviorální terapii (DBT). DBT v posledních letech využívají pro práci s klienty s HPO i české psychiatrické kliniky, stacionáře a psychoterapeuti. Objevila ji profesorka psychologie na Washingtonské univerzitě v Seattlu Marsha M. Linehan v 80. letech minulého století, když se snažila nalézt efektivní způsob terapie pro klienty trpící sebepoškozováním a sebevražednými myšlenkami. Jako základ použila již známou kognitivněbehaviorální terapii. Behaviorální terapie předpokládá, že poruchy chování jsou naučené reakce a lze je tedy přeučit. Marsha M. Linehan k tomuto mixu přidala ještě všímavost, která učí uvědomění si přítomného okamžiku. Pacienti trpící hraniční poruchou osobnosti často mají černobílý pohled na svět, díky DBT ale ostré hranice dovedou rozostřit. Stručně řečeno, o co v ní jde: Každý má nárok na své prožívání emocí, ale chcete-li změnit své chování v emocích, pak vás naučí, jak je včas umět regulovat. Díky nabytým dovednostem se zvýší stresová tolerance a velmi důležitým efektem je schopnost výrazného zlepšení mezilidských vztahů.

Zdroj: časopis Vlasta, Paul Mason: Život v papiňáku. Hraniční porucha osobnosti ve vztazích, Portál, 2021

Související články