Ekologické centrum v Hostětíně vybudovala před lety brněnská ekologická neziskovka Veronica, a právě tady se každý rok pořádají Jablečné slavnosti. „Když přivezete k nám do moštárny sto kilo jablek, kolik dostanete moštu?“ ptá se skoro kvízovou otázkou místní šéf moštárny Radim Machů, když na slavnostech už poněkolikáté provází zájemce kolečkem přes lisovnu a moštárnu, kde se vyrábí slavný hostětínský mošt. Z metráku jablek je něco kolem šestašedesáti litrů moštu, prý je skoro s podivem, že jablka, která obsahují tolik vody, vůbec drží pohromadě. Na odrůdě výlisnost jablek příliš nezáleží, ne každé jablko je ale na moštování vhodné. To ostatně věděli už naši předkové, kteří s jablky žili v celoročním koloběhu – něco do sklepa na zimu, něco na křížaly, jiná odrůda na pálení nebo do štrúdlu. To slavné Míšeňské se teď v říjnu jíst nedá, ale uložte ho do chladu, pečlivě probírejte, jestli nehnije, a někdy v prosinci se dočkáte sladké odměny. Míšeňské jablíčko bylo v historii považované za české národní jablko, dělilo se o tuhle výsadu s Panenským, pojmenovaným podle toho, jak se studem červenají tváře mladým pannám. U Míšeňského se ovšem vedou spory, zda své jméno získalo podle německé Míšně nebo podle zaniklé vesnice na Českobudějovicku – ať už tak nebo tak, Míšeňské jablko se u nás pěstuje už víc než 500 let a říká se, že se v 17. století dokonce dostalo až do Říma na papežský stůl.
Stovky starých odrůd
Názvy některých starých odrůd, z nichž mnohé rostou i v místním sadu, jsou opravdu poetické: odrůda jménem Jeptiška vznikla pravděpodobně z tmavé barvy plodu, která je skoro temně fialová jako hábit jeptišky, Jadernička moravská má hodně semen, odrůda jménem Granny Smith se skutečně jmenuje podle babičky Anny Smithové, která někdy v 19. století nosila plné nůše téhle odrůdy v Austrálii na trh. A jsou i trefné: Bismarkovo jablko má výstavní plody, ale velmi kyselou chuť. A Řehtáč soudkovitý má tvar soudku a tak velký jádřinec, že v něm semena při potřesení řehtají.
Na náměstí v Hostětíně se díky slavnostem můžete na kus řeči stavit i za Stanislavem Bočkem, který se věnuje starým odrůdám a sadaření už mnoho let. I to míšeňské jablíčko má vystavené ve své poradně, stejně jako desítky dalších odrůd od známých Spartanů až po Grávštýnské nebo Kardinály žíhané. Ta letošní míšeňská na jaře potloukly kroupy, na výstavní kusy jako ze supermarketu se tady ale nehraje. Staré odrůdy jablek byly vyšlechtěné před válkou nebo ještě dřív a byly jich stovky, ne-li tisíce. Každý sadař věděl, která odrůda se hodí na co. Dnes ovšem v supermarketech narazíme na pět nejznámějších odrůd, známe Jonagold, Idared nebo Golden delicous… a šmytec. Kde jsou Renety, koženáče, Ontario, Matčino, Jadernička nebo Míšeňské, ale i ten pověstný Spartan? Šlechtěním po válce vznikly odrůdy, které mají hodně sladké plody, ideálně silnou slupku, aby zvládly transport na velké vzdálenosti, a stabilně a hojně plodí. Nejpodstatnější je ale fakt, že jsou určené k přímé spotřebě – kdo by šel do supermarketu pro jablka na mošt nebo na sušení?!
Když se řekne jablko
Když se řekne jablko
Jablko z ráje – na stromě poznání uvrhlo lidstvo v život pozemský. Jablko sváru – Paris utrhl jablko v zahradě Hesperidek, a v důsledku tak rozpoutal Trojskou válku. Newtonovo jablko – podle legendy si Isaac Newton uvědomil v celém rozsahu, jak je to s gravitační silou, když odpočíval v sadu pod jabloní a na hlavu mu spadlo jablko. Korunovační jablko – to naše české bylo vytvořeno pro Ferdinanda I. z osmnáctikarátového zlata a na jeho výzdobu bylo použito 8 modrých safírů, 6 červených spinelů a 31 perel. Hra o jablko – film Věry Chytilové z roku 1976 zachycuje komediální formou neustálý magnet a svár mezi mužem a ženou.
Jablečné Vánoce
U tradičních odrůd ale zdaleka nešlo jen o to, schroupat jablko k svačině. Po sklizni se různé druhy ze sadu uložily do sklepa a pak se s nimi čarovalo: Strýmku můžeme dnes hanit, že je tak kyselá, že se člověku svírá pusa, mošt je z ní ale excelentní. V říjnu by ten mošt ještě nebyl k pití, Strýmka musí dozrát. To ten moštový zázrak nezmrzne? Zrovna tahle odrůda je proti mrazu velmi odolná. Koženáče, ty jsme po sobě jako děti místo svačiny plivali, protože nebyly k jídlu, se zase skvěle hodí na křížaly. Když prý usušíte některou ze sladkých odrůd, nebude křížala nikdy tak chutná, jako ta z kyselých kožených Boskopských jablíček. I tady je ale potřeba počkat, až jablko dozraje, nesušit ho dřív než v prosinci – našim předkům dělaly Strýmka i Boskopské hezké Vánoce.
Rozdíl je dnes i v tom, jak se jablka pěstují: zvykli jsme si na intenzivní sady, kde stromky připomínají vinohrad, česat se dají ze země, ne ze žebříku. V Hostětíně však pěstují jablka extenzivně. Extenzivní a intenzivní? Dva přístupy k sadaření. Zdá se, že jeden je starý a jeden nový, to je pravda, ale jen částečně – první zákrsky intenzivního typu pěstovali už mniši v kartuziánském klášteře ve Francii v 17. století. Na vzestupu jsou intenzivní sady ale až od druhé světové války, kdy se naplno rozjelo i šlechtění nových jablečných odrůd. V intenzivním sadu rostou stromky na metr od sebe, mezi řadami jsou pak zhruba tři metry odstupy. Mají nízké a slabé podnoží – spodní část, kořeny s tou nejnižší úrovní kmene. Intenzivní sady plodí dřív než ty extenzivní, plodí stabilněji a „podle šablony“, je na ně spoleh, příroda jde stranou, tady se jede na výnos. Na druhou stranu: když stromy napadne škůdce, má v intenzivním sadu pastvu jako na talíři. I proto je nutné intenzivní sady víc stříkat, klidně i dvaceti nebo třiceti přípravky, které zamezí všem typům škůdců. V extenzivním sadu jsou stromy vyšší, stojí dál od sebe, kolem roste tráva a kytky, bzučí to hmyzem a střídají se i odrůdy, což škůdcům komplikuje život. Ne že by se v extenzivních sadech nesmělo stříkat, ale sadaři, kteří je zakládají a pečují o ně, mají spíš sklon k tomu poradit si přirozenou cestou. Tady v Hostětíně moštují jen jablka od certifikovaných ekozemědělců, se kterými dlouhodobě spolupracují – a do místní moštárny na jablečný mošt „přilákali“ před dvanácti lety i prince Charlese, když ještě nebyl králem.
Jablka v číslech
Jablka v číslech
Ročně se na světě sklidí víc než 60 milionů tun jablek. Největšími producenty jsou Čína, Spojené státy americké, Írán a Turecko. U nás za rok sklidíme něco přes 100 tisíc tun jablek z víc než milionu jabloní. První jabloň na světě a podle genetické informace pramáti všech jabloní se jmenuje Jabloň Sieversova a rostla původně divoce na hranicích Číny a Kazachstánu.
Od Ptáka Ohniváka ke Sněhurce
Staré sady mají nejenom funkci potravinářskou, ale stejně podstatné jsou i pro krajinu: jablečné aleje kolem cest už za Marie Terezie krmily poutníky a hlavně vojenské kumpanie, které táhly krajem, sady na svazích zpevňují půdu, pomáhají hospodařit s vodou v krajině. A jablka a jabloně se objevují i v českých pověstech a pohádkách – počínaje tou o Jabloňové panně přes zlatá jablka v Ptákovi Ohnivákovi až po otrávené jablko, které donesla zlá královna Sněhurce do chaloupky sedmi trpaslíků. I tady v Hostětíně na Jablečných slavnostech jsou jablka všude: soutěží se v nejlepším jablečném moučníku, prodávají se křížaly, zkoušíme vylisovat mošt starým způsobem v pradávném dřevěném soudkovitém lisu, zbytky výlisků se kompostují – a tvoří tak nový humus pro další růst. Třeba místních jabloní.
Jablko jako lék
Jablko jako lék
Už proslulý léčitel Sebastian Kneipp považoval jablko za zázračný lék vhodný k úpravě krevního obrazu i ke zlepšení zažívání. Naše babičky vařily jablka se skořicí a hřebíčkem místo dezertu, ájurvéda zná teplá jablka se skořicí jako pokrm upravující hlavně v chladném počasí činnost střev a žaludku. Jablko sestává až z třiceti procent z pektinu – jablečné vlákniny, která snižuje hladinu cholesterolu a váže na sebe jedovaté látky jako olovo a rtuť. S každými deseti gramy vlákniny se o 14 procent snižuje pravděpodobnost srdečních chorob. Středně velké jablko obsahuje pět gramů vlákniny. Dvě jablka denně mohou zabránit srdečním problémům. Studie buněk rakoviny tlustého střeva odhalila, že flavonoidy z jablek brzdí růst a rozšiřování rakovinných buněk.
Jablka patří mezi nejlepší omlazující kúry, které příroda nabízí. Najdeme v nich hořčík, karoteny, železo nebo draslík. Posilují imunitu, cévy, slabé žíly a dásně.
ZDROJ: časopis Vlasta
