Většina lidí si už dnes bez šálku čaje či kávy nedokáže představit život. Oba nápoje se do Evropy dostaly křivolakými cestami – káva z Etiopie přes Jemen a arabský svět, čaj z Číny pro změnu přes Severní Ameriku a Rusko.
Káva i čaj obsahují kofein (tein), širokou škálu antioxidantů a mají povzbuzující účinky, volba mezi nimi je proto složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Roli tu hrají zejména historické a kulturní odlišnosti v různých zemích i napříč společností. Zatímco někteří lidé se považují za vášnivé milovníky kávy, jiní nedají dopustit na šálek černého, zeleného či jakéhokoli jiného čaje.
Jak ovšem vyplývá z výzkumů, zlatou střední cestou je pití kávy ráno a dopoledne, zatímco odpoledne a v podvečer je vhodnější čaj. Ve večerních hodinách bychom měli na oba nápoje zapomenout – a nejen proto, že mohou způsobovat nespavost.
Všeho s mírou
Co se týče kofeinu, obsahuje ho podstatně více káva, což může být na jednu stranu výhoda v tom smyslu, že nás silněji a rychleji povzbudí a citelněji „nakopne“, ovšem i zde platí okřídlené všeho s mírou. A to přesto, že kofein v přiměřeném množství přináší lidskému organismu překvapivě efektivní ochranu před mnoha nemocemi.
Rozsáhlá srovnávací studie vědců Stanfordské univerzity v Kalifornii přišla se zajímavým zjištěním: lidé, kteří pravidelně vypijí tři až pět šálků kávy denně, mají ve srovnání s těmi, kdo kávu nepijí, téměř o třetinu vyšší šanci, že se vyhnou diabetu druhého typu... Z výzkumu dále vyplynulo, že káva působí preventivně také proti některým kardiovaskulárním a neurodegenerativním onemocněním, rakovině tlustého střeva, prostaty a ledvin, výrazně zlepšuje kognitivní funkce a snižuje riziko depresí.
Související články
„Jeden šálek kávy obsahuje průměrně 80 až 100 miligramů kofeinu, zatímco šálek čaje jen přibližně jen 30 až 50 miligramů,“ říká profesor Christopher Gardner, expert na výživu z Centra prevence a výzkumu Stanfordské univerzity a jeden ze spoluautorů studie. Zároveň ovšem upozorňuje, že obsah kofeinu se u jednotlivých odrůd a druhů často zásadně liší: „Zatímco černý čaj ho obsahuje 48 miligramů, zelený jen asi 29 miligramů a bylinné čaje jsou zcela bez kofeinu.“
Šálek místo jablka?
A v čem zázračná preventivní moc kofeinu spočívá? Podle expertů způsobuje zvýšení sekrece kyseliny solné v žaludku (to je důvod, proč nám po kávě tak chutná), ale zároveň její pití brání gastritidě (zánětu žaludeční sliznice) a gastroenteritidě (infekčnímu onemocnění trávicího traktu). Studie vyvrací i další mýtus spojený s předpokladem, že káva dehydratuje organismus. Nárazové pití kávy sice mírně dehydratovat může, ale pravidelné nikoli, protože postupem času se organismus přizpůsobí.
„Málo se ví, že kromě tohoto základního alkaloidu, kvůli němuž se káva pije, tedy kofeinu, obsahuje více než dva tisíce dalších aktivních látek, mezi nimi významné antioxidanty. Takže v doporučených čtyřech až šesti šálcích je tolik antioxidantů, kolik odpovídá antioxidační aktivitě čtvrt kilogramu čerstvého ovoce,“ vysvětluje přednosta Interní kliniky 3. lékařské fakulty UK a Thomayerovy nemocnice v Praze a velký ctitel kávy doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D. „Nechci říkat, abychom nahrazovali ovoce kávou, ale ten antioxidační potenciál tam skutečně je,“ dodává s úsměvem.
Všeho moc škodí
„S kofeinem to není tak jednoduché, jak to vypadá. Funguje u něj totiž paradox léku a jedu: v přiměřeném množství pomáhá opravdu značně, ale v příliš velkém množství může závažně uškodit,“ varuje ovšem Frank Hu, profesor epidemiologie a zdravé výživy na Harvardské univerzitě veřejného zdraví. Zdůrazňuje v této souvislosti, že tolerance kofeinu je u každého člověka jiná a předávkování rozhodně není dobré podceňovat. Světová zdravotnická organizace uvádí jako doporučenou denní dávku čtyři až pět šálků kávy.
Malé dějiny kávy
Na začátku byla legenda o arabském pasáčkovi jménem Kaldi, který pásl svoje stádo koz v jemenských horách. Jednoho dne se zvířata pásla na keřích s červenými plody, a najednou začala poskakovat a skotačit více, než bylo obvyklé. Opat z blízkého kláštera se o historce dozvěděl a dal plody povařit ve vodě a naservírovat mnichům. Ti byli po vypití nápoje schopni setrvat na modlitbách déle a velice rychle si na povzbuzující mok zvykli. Historie kávy se ve skutečnosti začala psát v Etiopii, kde keře kávovníků rostou divoce dodnes. Etiopané prý nejprve kávová zrna žvýkali. Teprve po velkém požáru zjistili, že káva krásně voní, a začali ji pražit. Ve 13. a 14. století můžeme sledovat cestu kávy do Jemenu během vojenských tažení. Odtud se dostala do Mekky, kde vznikly první arabské kavárny. První zámořská plantáž vznikla na Jávě, kam byly propašovány sazenice holandským obchodníkem, a odtud se dostala do Evropy. V Itálii byla první kavárna otevřena v roce 1625, ve druhé polovině 17. století si na kávu mohli zajít Pařížané nebo Londýňané a o pár desetiletí později vznikla první kavárna v domě U Zlatého hada v Praze.
Nejlépe to asi zná každý z vlastní zkušenosti: když to s kávou z nějakého důvodu přeženeme, změní se její výhody v problémy. Ve větším množství může způsobovat žaludeční nevolnost, překyselení nebo průjem. Hrozí také překotné vyplavení hormonů kortizolu, epinefrinu a norepinefrinu, které místo povzbuzení vyvolávají pocit stresu. Proto se po dni, kdy pijeme proti únavě jednu kávu za druhou, cítíme ještě unavenější a nemůžeme usnout. Příčinou je většinou zrychlený nebo nepravidelný srdeční puls, zvýšený krevní tlak a pocit napětí. Následovat mohou dokonce pocity úzkosti a třes, v některých zaznamenaných případech vedlo předávkování kofeinem i k epileptickým záchvatům.
Slabší, lehčí a uvolňující
I to bývá jednou z příčin, proč se někteří lidé rozhodnout pít místo kávy čaj, který není tak silně nabitý kofeinem ani tak kyselý jako káva. Navíc ho můžeme vypít více, aniž bychom se museli bát nepříjemných vedlejších účinků. „Hlavní rozdíl je ten, že káva vás povzbudí daleko víc, okamžitě, ale jen na krátkou dobu – půl nebo tři čtvrtě hodiny, zatímco působení čaje je pozvolnější, dostavuje se až po nějaké chvíli a trvá třikrát až čtyřikrát delší dobu,“ zdůrazňuje profesor Christopher Gardner.
Je to zásluha aminokyseliny s názvem L-theanin, která má schopnost metabolizovat v krvi kofein v delším časovém úseku, což v důsledku lidské tělo a mysl přijímají vyváženěji a přirozeněji, než je tomu u kávy. Zatímco černý čaj obsahuje více kofeinu než zelený, v případě obsahu L-theaninu je tomu naopak. Vědci navíc zjistili, že L-theanin uklidňuje mysl a dokáže navodit stav uvolnění bez pocitu ospalosti. Proto pozitivně působí jako prevence proti depresím, fobiím, tělesné únavě, bolestem hlavy, svalů a krku, revmatu, nespavosti, astmatu či cukrovce.
„Z naší studie vyplynulo, že pomáhá uvolňovat mysl, takže zrychluje reakce a zlepšuje pozornost a schopnost učení, navíc navozuje pocity pohody, jelikož uvolňuje mozkové neurotransmitery dopamin a serotonin,“ doplnil Christopher Gardner.
Zázračné vůně a antioxidanty
Čaj tak má dvě zdánlivě protichůdné schopnosti – mysl a emoce zároveň povzbuzuje i uklidňuje. Navíc dokáže spolehlivě uhasit žízeň a zavodnit organismus bez negativních vedlejších účinků.
„Čaj je vskutku unikátní a nevšední nápoj, který nebyl nadarmo považován za léčivý a zázračný. S lidským tělem a myslí dokáže skutečně zázraky, a to i díky více než čtyřem stům vonných složek navozujících zklidnění mysli na podobném principu, na němž je založena aromaterapie,“ popisuje klinický profesor neurologie z Kalifornské univerzity Matthew Chow. „Navzdory nesporným povzbuzujícím účinkům dokáže zklidnit mysl, zlepšit koncentraci a schopnost se učit. Několik francouzských a čínských studií z poslední doby kromě toho prokázalo, že čaj nekomplikuje trávení, ale naopak mu pomáhá...“
Další blahodárnou součástí čaje je několik polyfenolů, což jsou – podobně jako u kávy – antioxidanty, chránící buňky před nežádoucími změnami. Zpomalují proces stárnutí a tím pomáhají organismu bránit se proti nemocem srdce, mrtvici, vzniku krevních sraženin a dokonce i proti zhoubnému bujení. Kvalitní čaj jich obsahuje mnohem více než káva. Má také antibakteriální, dezinfekční a antiseptické účinky, což oceníme při bolení v krku, kašli, chrapotu, ale i při průjmu, střevních potížích, horečce nebo zimnici.
Asijský paradox
Dalším antioxidantem, hojně obsaženým zejména v zelených čajích, které neprošly procesem fermentace, je látka zvaná katechin. Má vědecky ověřený preventivní účinek proti nádorovým onemocněním a dokonce patří mezi živiny, které mají schopnost zastavovat rakovinové bujení. Dokáže urychlit regeneraci organismu po náročné fyzické nebo duševní aktivitě a zpomalit viditelné příznaky stárnutí (například stav pleti), může pomoci při léčbě lupénky a urychlit hojení jizev. Katechin navíc spaluje tuky, protože zvyšuje energetický výdej a ovlivňuje i chuť k jídlu. Výrazně pozitivní účinky byly prokázány i při prevenci a léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.
V posledních letech vědci i lékaři poukazují na takzvaný asijský paradox: ačkoliv je v této části světa hojně rozšířeno kouření cigaret, úmrtnost na rakovinu a kardiovaskulární choroby je poměrně nízká, což je přičítáno právě hojnému pití zeleného čaje.
Malé dějiny čaje
Za pravlast čaje je považována Čína. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 350, dlouhá staletí bylo jeho pití výhradní výsadou císařského dvora. První čínské čajovny pro veřejnost vznikaly v sedmém století, do Japonska ho přinesli buddhističtí mniši o 500 let později, díky léčivým vlastnostem si v zemi vycházejícího slunce okamžitě získal oblibu a čajové rituály jsou dodnes součástí japonské kultury. Z Číny pronikl počátkem 12. století také do arabského světa. Evropanem, který jako první čaj ochutnal a popsal jeho chuť, byl v roce 1560 portugalský jezuita Gaspar da Cruz. Na starý kontinent přivezly první čaj o pět let později portugalské obchodní lodě.
V 18. století zvyk pití čaje pronikl do Ruska a přes Portugalsko do Anglie. Prostřednictvím obchodníků, kteří cestovali do Ruska a poprvé jej odtamtud přivezli, poznali čaj koncem tohoto století také Češi.
Čaj podle babiček
Není to tak dávno, kdy u nás lidé používali slovo „čaj“ nikoli pro nápoj z listů čajovníku, ale pro čaje ovocné a bylinkové – částečně proto, že pravý černý nebo zelený čaj pro ně byly nedostupné. Doma připravené podle receptů našich prababiček a babiček z vlastnoručně nasbíraných bylinek, listů, plodů nebo okvětí rostlin a stromů jsou ovšem pravému čaji důstojnými konkurenty. Vzhledem k tomu, že ovocné čaje z hypermarketů podle zjištění hygieniků až příliš často obsahují koktejl ze dvou i více pesticidů a jejich chuť je až na výjimky upravená chemickými přídavky, jsou domácí bylinkové a ovocné čaje vítanou alterna- tivou zejména v pitném režimu dětí a starších lidí.
„Zapojme včas své děti a nadchněme je pro vůni domácích čajů. Vezměme je s sebou do zahrádky, aby se samy naučily natrhat si bylinky nebo plody na sušení. Mohou to být šípky s vysokým obsahem vitaminů, ibišek nebo sedmikrásky, které krásně vypadají a mají čisticí schopnosti, může to být meduňka, kopřiva, mateřídouška, rakytník nebo máta,“ doporučuje výživová expertka Margit Slimáková.
Důležité je podle odbornice učit děti odmalička pít neslazené čaje, protože jinak si vypěstují na cukru závislost a záhy vymění slazené čaje za přeslazené bublinkové nápoje, které mají největší podíl na epidemii dětské obezity.
Vítězi jsou čaj i káva
Pryč jsou časy, kdy se čaji připisovaly téměř zázračné účinky, zatímco pití kávy bylo považováno za zlozvyk. Autor těchto řádků má ještě v živé paměti, jak babička hubovala dědečka, kdykoli ji poprosil, aby mu uvařila „pořádný kafe“. „Ty nejseš normální, člověče, piješ takový smrťáky, ty tady dlouho nebudeš. Pukne ti z toho srdce, dej si radši heřmánkový čaj,“ durdila se a schválně chudákovi dědovi dala do velkého hrnku jen jednu jedinou čajovou lžičku kávy, kterou předtím namlela v dráždivě voňavém měděném mlýnku.
Považovat pití kávy za odsouzeníhodnou a zdraví nebezpečnou zálibu přitom bylo v mnohých českých rodinách běžné ještě před několika málo lety. I samotní lékaři před pravidelným pitím kávy varovali a přistupovali k němu podobně jako k závislosti na nikotinu nebo alkoholu.
„Káva byla od té doby, kdy poprvé přišla do Evropy, což už je nějakých 200 nebo 300 let, opředena mýty o škodlivosti a považována za ďáblův nápoj. Jednak proto, že pochází z arabské, tedy cizí kultury, a také proto, že s jejím popíjením bylo spojováno vysedávání v kavárnách, kouření a nicnedělání,“ říká primář Pavel Kohout, jenž považuje potírání falešných mýtů o škodlivosti kávy za své životní poslání. „Dnes už naštěstí panuje shoda v tom, že stejně jako u pití čaje nejde o zlozvyk, ale o zdravotní benefit.“
Co je dobré vědět
Léčivé a preventivní účinky, o nichž se zmiňujeme, byly dokázány u kávy a čaje prvotřídní kvality a bez škodlivých příměsí, experti proto radí se při výběru surovin pro výrobu těchto nápojů neunáhlit. Nekvalitní čaj, stejně jako vyčichlá a nesprávně připravená káva mohou jejich blahodárný vliv zeslabit nebo úplně zničit. Hlavní hřích českých pijáků kávy spočívá ve špatném způsobu přípravy kávy s lógrem – zejména mezi staršími generacemi stále oblíbeného „turka“, jemuž dává podle průzkumů přednost pětina Čechů. Co dělají špatně? Zalévají kávu vařící vodou. Ta jí (ani čaji) nesvědčí, doporučuje se ji nechat chvilku vychladnout alespoň na 96 stupňů. Když totiž zalijete kávu ještě bublající vodou, spálíte ji a zničíte tím veškerou rozmanitost chutí, které obsahuje. Dalším nešvarem je ponechat lógr v šálku déle než čtyři minuty, protože potom se začínají uvolňovat třísloviny (stejně jako u čaje), které způsobují pálení žáhy. Rozpustnou kávu, kterou u nás pije také asi pětina populace, si naopak můžete dopřávat bez obav. Připravíte ji jednoduše a rychle, přitom obsahuje asi jen poloviční množství kofeinu a více antioxidantů než káva zrnková, protože se nepraží, ale suší a následně zamrazuje. A jak je to s čajem? Čaj v sáčcích, který zalijete jedna dvě, je na tom v hodnocení expertů výrazně hůř než zdravá rozpustná káva. Až 96 procent sáčků totiž podle nedávné studie týdeníku Stern obsahuje polypropylen, proto reálně hrozí, že se do nápoje mohou dostat škodlivé mikroplasty. Přitom mu dává před sypaným čajem přednost osm z deseti Čechů. Odborníci proto radí kupovat čaj spíše v osvědčených čajovnách a věnovat jeho přípravě i samotnému vychutnávání více času i pozornosti.
Zdroj: časopis Květy, Insider.com
