Zdroj: Shutterstock
Hrozba jménem kratom! Co to je a jak může zpomalit vývoj dítěte
Kratom si získává „fanoušky“ mezi dětmi a mladistvými, pro které je přitom nebezpečný. „V adolescenci, kdy je mozek atakován hormony a systém není dozrálý, je vhodné o něj co nejvíce pečovat, a když jedinec užívá návykové látky, zpomaluje či pozastavuje jeho vývoj,“ říká adiktolog Tomáš Jandáč.
Co je to tedy za látku?
Kratom je přírodní látka, jedná se o semleté listy rostliny, která se vyskytuje v jihovýchodní Asii. Tady se prodává prášek z namletých listů, který se rozpustí ve vodě nebo v nějakém ochuceném nápoji, protože sám o sobě je dost nechutný.
Jak funguje?
Rostlina obsahuje alkaloid, který se jmenuje mitragynin, a ten se váže na stejné receptory jako opiáty nebo opioidy, což znamená, že může mít velmi podobné účinky. V menší koncentraci má stimulační, analgetické a euforické, řekněme „nakopávací“ účinky, naopak ve větších koncentracích jsou jeho účinky utlumující.
Jak se sem kratom dostal a kdy začal být populární?
Myslím, že první zmínky pocházejí zhruba z roku 2012. Jeho popularita ale začala stoupat v posledních dvou třech letech, kdy se začal masivně distribuovat do obchodů s potravinami a do kratomatů.
Takže je běžně dostupný v obchodě s potravinami?
Ne ve všech obchodech, většinou ho ale můžete sehnat v obchodě s večerním prodejem.
V jihovýchodní Asii je zakázaný, proč ne u nás?
Donedávna to ani nebylo potřeba. Nějaký čas byl opravdu jen pro malou subkulturu a nevyvolával problémy. Ty začaly až s masovou distribucí nezletilým, dětem a sportovcům a také s tím, že se o látce zjišťovalo víc. Vidíme, že donedávna údajně neškodný prášek, o němž se říkalo, že působí jako hodně silné kafe nebo čaj, je látka, u níž jsou odvykací stavy podobné jako u opiátů typu heroin a že s tím uživatelé mohou mít docela problém. Předpokládám, že letos, v prvním půl roce už nějaká regulace bude.
Proč se kratom tak rozšířil?
Protože je legální. A dobře zasáhl marketing kvůli účinkům. Kratom je stimulační, takže se s ním dokážou víc učit nebo delší dobu pařit hry na počítači. Zároveň je euforický a analgetický, což zase láká sportovce, protože je potom nebolí tolik svaly a rány, které schytají.
V čem je riziko kromě vybudování závislosti?
Kombinace s dalšími látkami, což se hodně týká dětí a adolescentů. Děti a mladiství rádi kombinují více látek, přidají si nějaké benzodiazepiny (léky na spaní a proti úzkostem, pozn. red.) nebo alkohol a ta směs může být až fatální.
Je rozdíl, když to užívá dospělý a když dítě?
Vždy je rozdíl, jestli takové látky užívá dospělý nebo dítě, především kvůli velkému vývoji centrálního nervového systému u mladistvých. Návykové látky, mu ubližují, mohou jeho vývoj zpomalit nebo pozastavit, což nakonec může vést až k rozvoji nějakých poruch.
Jak dlouho se odbourává závislost?
Přístupů je více, ale jsou dva hlavní. Buď, že si pacient dá tzv. náhlé utnutí, prostě užívání úplně skončí. Tam může být odvykací stav třeba týden nebo 14 dní. Další možností je, že se klienti převádějí na psychofarmaka, například na substituční psychofarmaka, která se používají i při opiátových závislostech. Asi znáte metadon, zrovna ten se tedy v případě kratomu nepodává, ale jde například o subutex. U mladistvých používáme i kodein. A tyto léky se pak postupně vysazují, což může trvat dlouhé týdny.
Docházejí i na terapii?
Ano, určitě, zjišťujeme jádro užívání, proč k tomu došlo. Většinou to není tak, že by takový člověk začal užívat z nudy nebo se chytil „špatné party“. Ty děti většinou s něčím zápasí ve svém vnitřním světě, mají problémy, s nimiž si nevědí rady.
Mají vaši klienti nějaký společný bod, třeba sociální zázemí?
Samozřejmě existuje nějaká souvztažnost mezi nižším sociálním statusem a vyšším rizikem rozvoje závislostí, ale naši dětští klienti pocházejí z různého sociálního prostředí.
Je-li látka legální, tají to před rodiči, nebo to užívají s jejich vědomím?
Myslím, že platí obojí. Nicméně rodiče se většinou dozvědí, až když je to průšvih a dospívající si s tím už nevědí rady.
Když se zreguluje kratom, neobjeví se okamžitě nějaká jiná podobná látka?
Ty obavy jsou namístě. Svět je plný takových látek a vždy se hledá skulina v legislativním ukotvení. Kratom ale funguje jako určitý precedens. Rámec, který by se měl nazývat psychomodulační látky, což je trochu něco jiného oproti seznamu zakázaných látek. Tam je mnohem složitější přidat nějakou látku, trvá to mnohem déle, takže odborníci s legislativci chtějí vytvořit kategorii psychomodulačních látek, kde by látky nebyly úplně zakázané, ale regulované. To znamená, že by se prodávaly ve specializovaných obchodech, dohlíželo by se na věk kupujícího a také by se hlídaly příměsi a možné pesticidy či plísně. Dnes mnohdy nevíte, jaké množství alkaloidu prášek obsahuje. Je to vesměs na pěstiteli, co napíše na balíček.
Řešíte i nějakou novou látku?
Aktuálně řešíme HHC, což je polosyntetický kanabinoid, který se získává z nyní oblíbeného CBD a je neregulovaný jako kratom. Účinky HHC jsou podobné jako THC (hlavní psychoaktivní látka v marihuaně, pozn. red.), nejsou tak silné, ale vzhledem k tomu, že si ho mohou koupit i děti v různých želé bonbonech nebo přímo ubalené jointy, tak je to poměrně nebezpečné. Cestou do školy si koupí bonbony a pak je zobou.
Jaké dětské závislosti nejčastěji řešíte?
Děti a mladiství rádi užívají více látek najednou, zjednodušeně sjíždějí se tím, co mají po ruce. Takže většinou sklouznou do kombinovaného užívání. Na druhou stranu lze říct, že oproti 90. letům, kdy hodně frčely nelegální návykové látky a byl to určitý druh rebelie, tak současné děti tíhnou k něčemu, co je dostupnější a blízko. Nechtějí úplně riskovat, i když riskují.
Takže alkohol a léky?
Alkohol, marihuana, protože tu nepovažují za nelegální, a psychoaktivní léky na předpis. Ty jsou nyní na vzestupu asi nejvíc.
Zvyšuje se počet závislých oproti minulým letům?
V dětské adiktologii pracujeme s diagnózou závislosti velmi opatrně, spíše mluvíme o rizikovém chování. Statistiky ukazují, že užívání látek stagnuje, nebo dokonce klesá, a to i u marihuany, ale stoupá zájem o léky. Řekl bych, že na tom nejsme nejlépe, ale mírný zlepšující se trend je cítit. Na druhou stranu děti čím dál více utíkají do digitálního světa.
Místo drog počítače?
Je to tak. Dnešní adiktologie se ale také mění. Už neoslovuje jen závislé, ale zabývá se právě tím rizikovým chováním. V 90. letech jste se k adiktologovi dostala, až když jste – jak se říkalo – padla na dno. Takový směr už se dnes nerazí. Snažíme se klienty zachytit už v těch dřívějších stadiích, aby nemuseli úplně padnout.
Není to tak, že do té doby věří, že to mají pod kontrolou, a ani s vámi nic řešit nechtějí?
My se je snažíme motivovat tím, že říkáme a víme, že to nedělají proto, že jsou špatní nebo že chtějí zlobit, že mají nějakou poruchu chování, ale že to je důsledek nějakého trápení, s nímž jim chceme pomoci. Často jde o úzkosti, afektivní poruchy, ADHD.
Jak léčíte závislost na digitálním světě? Asi nelze prostě zabavit mobil a vypnout počítač.
Klientům často doporučujeme, že abstinence, alespoň na nějakou dobu, je nejjednodušší, ale to v tomto případě nelze. Tady se postupuje určitou redukcí a vytvářením vztahu s klientem. Ono do digitálního světa často sklouzávají, protože něco řeší v osobním životě, nedokážou navazovat vztahy, trpí stresovou poruchou, někdy může jít o šikanu, sexuální obtěžování. Také mohou řešit vlastní sexualitu, jsou zmatení z různých trans gender situací, nevyznají se v sobě a hledají podobné lidi, s nimiž si o tom mohou na síti psát. Pak jsou na telefonu deset dvanáct hodin denně a už vůbec nejsou v reálném světě.
V jakém věku jsou k tomu děti nejnáchylnější?
Závislost se může rozvinout v jakémkoli věku. U těch nejmladších může hrát roli rozvoj psychologických poruch. K nám do ambulance docházejí klienti od 13 let, ale to neznamená, že by třeba s únikem do digitálního světa neměly potíže ještě mladší děti.
Jak by měl rodič svým dětem pomáhat a co by určitě neměl dělat?
Neměl by věřit, že to zvládne sám. Také záleží, jestli to dítě chce pomoct. Většinou ale, když trpí a opravdu tam je nějaká psychopatologie, tak s tím dítě chce něco dělat. Když to chtějí zvládnout všichni, je to snazší. Často vidíme, že ten problém nějakým způsobem začíná v rodině, něco se děje, a když to pojmenujeme, tak se leccos spraví. Někdy dítě zcela odmítá přijít, tak pak zveme rodiče do rodičovské skupiny, kde své příběhy sdílejí s ostatními, nebo do individuálního sezení jen s námi. Vymýšlíme strategii, jak dítě motivovat, jak se pokusit o změnu. Jednoduché to není.
TOMÁŠ JANDÁČ
- Adiktolog
- Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
- Je 2. místopředsedou České asociace adiktologů (ČAA).
- Působí v Ambulanci dětské a dorostové adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
Zdroj: časopis Vlasta
