Je to podobné jako s ženami ve vysoké politice. Všichni dávno víme, že tam patří a že vysoké funkce zvládají stejně jako muži, přesto je jich málo, zlí jazykové se jich nezapomenou zeptat, kdo se stará o jejich děti, když ony tak usilovně pracují, hodnotíme spíš jejich vzhled než schopnosti a dopouštíme se řady přešlapů, když je častujeme stereotypním hodnocením stran jejich citlivosti a empatie. Ženy za volantem to mají podobně. Řídíme dávno, řídíme dobře, řídíme tramvaje, tiráky i osobáky, přesto jsou ženy za volantem stále téma. Téma, ve kterém je těžké být fér a nesklouznout jen k frázím, že ženy řídí opatrněji, častěji vozí děti na kroužky, a když už bourají, jde spíš o plechárny na křižovatkách než o účast na smrtelných nehodách ve vysoké rychlosti. Jenomže ono je to všechno trochu složitější.
Pěšky, na kole, tramvají
Centrum dopravního výzkumu vydalo v minulosti zprávu na téma Ženy v dopravě. Jako kterékoli jiné odvětví může být i doprava nahlížená z genderového hlediska. To, že jsme ženy, ovlivňuje náš vztah k tomu, jak fungujeme ve veřejném prostoru. Nejde o to, že máme prsa a nosíme sukně, ale o to, že máme ve společnosti nějaké role – a ať se nám to líbí nebo ne, promítají se i do toho, kam jezdíme, čím jezdíme a s kým tam jezdíme. „Ženy absolvují denně více cest, ale na kratší vzdálenosti. Kromě svých povinností doprovázejí děti i starší členy rodiny. Nevyužívají automobil v takové míře jako muži a místo toho více jezdí veřejnou dopravou či chodí pěšky,“ vysvětluje Petr Zámečník, dopravní psycholog z Centra dopravního výzkumu. Podle statistik jezdí ženy častěji hromadnou dopravou prostě proto, že buďto nemají auto, nebo na rodinu připadá jen jeden automobil a ten častěji spravuje a řídí muž. Mezi ženami, které se každý den musí někam dostat, je 45 procent řidiček osobních aut a půl procenta motocyklistek, pěšky jich chodí 19 procent a na kole jich jede 9 procent. Mezi muži, kteří každý den někam vyrážejí, je oproti tomu 58 procent řidičů auta (tedy o 13 procent víc než u žen) a přes 3 procenta motorkářů, všechny ostatní způsoby dopravy jsou pak mezi muži zastoupené nižším procentem než u žen – muži zkrátka méně chodí pěšky, méně jezdí hromadnou dopravou, a dokonce i méně používají kolo. Na druhou stranu ženy častěji doprovázejí na svých cestách potřebné, tedy malé děti nebo naopak „své“ seniory na cestě k lékaři či na nákup. Obyčejná chůze po městě je běžná pro pouhých deset procent mužů. „Ženy musí během dne skloubit povinnosti spojené se zaměstnáním i s chodem domácnosti. Často se proto nacházejí v časové tísni. Mají přitom v rodinách méně snadný přístup k autům,“ popisují výzkumníci ze Zámečníkova týmu v Centru dopravních výzkumů.
Související články
Pásy jen pro chlapy
Když už ženy řídí, jsou podle výzkumů opatrnější a méně riskují, ale pokud se už účastní dopravní nehody, mají vyšší riziko vážného zranění. Čím to je? Častěji sedí jako oběti dopravní nehody na sedadle spolujezdce nebo jsou sraženými chodkyněmi. A rozdíly mezi muži a ženami jsou i tam, kde bychom je na první pohled nečekali, přitom mohou být pro bezpečnost v dopravním provozu zásadní: veškeré testy s figurínami, které mají za cíl zajistit třeba bezpečnost pásů v autě, se provádějí na figurínách mužských proporcí. „První ženská testovací figurína zohledňující specifika ženské postavy byla vytvořena až v roce 2011 ve Švédsku. Do té doby měla figurína pro simulaci ženy sedící v autě pouze zmenšené mužské proporce, tedy figuríny měly stejný tvar, pouze jiné velikosti pro simulaci ženské či dětské postavy,“ říká výzkum. A dodává alarmující zjištění – pokud je při bouračce připoutaná žena, má u stejného typu dopravní nehody až o 47 procent vyšší pravděpodobnost těžkého zranění než připoutaný muž, v případě lehčích zranění je to až o 71 procent v neprospěch připoutaných žen. Jinými slovy: můžeme se snažit, jak chceme, ale dokud nebudou bezpečnostní pásy v autech navrhované pro ženy, ale pouze pro muže, budou ženy zranitelnější. A to i na sedadle spolujezdce, nejenom jako řidičky.
LÍDA: Když nacouvám na rampu napoprvé, chlapi koukají s otevřenou pusou
Z víc než milionu a čtvrt řidičských průkazů na náklaďák vydaných v Česku je jejich ženských držitelek jen něco málo přes jedno procento. Tolik statistika. Jak ale řídí ženské náklaďák doopravdy?
„Já se řídit nikdy nebála. Vyrostla jsem na vesnici a od dvanácti jsem jezdila s traktorem, takže asi nejsem úplně klasická řidička. Ale myslím, že ženský řídí stejně dobře jako chlapi, možná i líp. Jen si nenechat namluvit, že ženská za volantem je pohroma. Zvládneme na rozdíl od chlapů dělat víc věcí najednou a věřím, že jsme minimálně stejně dobré jako oni, jen si musíme věřit,“ vysvětluje řidička Lída. Ve firmě svého muže jezdí střídavě s náklaďákem a velkou dodávkou jako profesionální řidička něco přes rok. „Manžel má autodopravu a na půl roku přišel o papíry. Protože by to pro nás bylo likvidační, začala jsem jezdit já. Ze začátku jenom velkou maxi dodávkou, posledních pár měsíců i náklaďákem. Ale to je jen nárazové, většinu už zase odjezdí muž. Mně zůstala dodávka. Řízení mě vždycky bavilo a troufnu si říct, že řídím dobře,“ popisuje matka dvou dětí. Jak se na ni dívá okolí? „Reakce jsou veskrze dobré. I přesto, že se počet žen za volantem zvyšuje, jsme pořád ještě rarita. Upřímně se přiznám, že miluju ten pocit, když nacouvám na rampu napoprvé a chlapi ve skladu stojí a koukají, občas i s otevřenou pusou. Navíc mám jako holka výhodu v jednání s dispečery a obsluhou skladů, protože jsou to většinou chlapi, a úsměv a milé chování k nim dělá divy,“ směje se. Nikdy se jí prý nestalo, že by někde stála dlouho a čekala na nakládku nebo vykládku. „Můj chlap tam čeká běžně,“ dodává s úsměvem. A styl jízdy? „Pokud můžu posoudit sebe a mého muže, nejezdím tak agresivně, hodně se snažím předvídat a vcelku víc dodržuju předpisy, i když netvrdím, že jsem svatá,“ uzavírá.
Související články
Pouze 20 % nehod
Pouze 20 % nehod
● Řidičák na osobní auto má v Česku 44 procent žen.
● V roce 2005 mělo řidičák na autobus v Česku jen 868 žen, dnes je to téměř trojnásobek, čísla z roku 2018 udávají 2274 žen řidiček autobusů. V tom ale nejsou zahrnuté počty řidiček tramvají, kterých je v Praze i v Brně víc než řidiček autobusů.
● Ženy mají na svědomí pouze 20 % dopravních nehod.
● Statistika smrtelných dopravních nehod pro EU říká, že ženy řidičky tvoří 25 % mrtvých, chodkyně 32 % a spolujezdkyně 28 %.
● Mužů zemřelých při dopravních nehodách je 34 % řidičů, 18 % chodců a 10 % pasažérů.
● České statistiky nejsou. Máme jen dva roky staré genderově tříděné údaje o bodovacím systému.
● Žen řidiček bez bodů je ze všech vybodovaných jen 7 %.
Řídí tramvaje i kamiony
Marie Horneková
V roce 2007 postoupila do českého finále soutěže Evropský mladý řidič kamionu jako vůbec první žena v historii, o dva roky později začala jezdit s dálkovými autobusy. „Někdy jsem i slýchala: Vrať se za plotnu, kam ženská patří, jinak mně ale hodně lidí fandilo,“ vzpomínala tehdy.
Gabriela Novotná
V roce 2018 se stala první Češkou na Dakaru. Na otázku, jestli jako žena na Dakaru zaslechla nějaké posměšky od mužů, odpověděla: „To záleželo na tom, jak měli ti chlapi zmáknutý svoje ego…“
ZDROJ: časopis Vlasta, Motoroute.cz, Centrum dopravního výzkumu
