Loni uplynulo sto let od data, kdy vznikl v někdejším Československu první otužilecký klub. Jmenoval se Zimní záchranná sekce tonoucích a založil jej Alfred Nikodém. Tehdy mu bylo 59 let. Už několik let v té době organizoval pro pár lidí štědrovečerní otužilecké plavání ve Vltavě. Trvalo však roky, než se z něj stala tradice, jež se udržuje dodnes. „Vltava v některých částech zamrzla této zimy poprvé o Štědrý den a zrovna v tento den ji v poledne přeplavali na Maninách čtyři plavci, mezi nimi jedna žena, kteří uspořádali tuto sensační podívanou ve prospěch ošacení chudé mládeže v Praze VII. Podnět k tomu dal 62letý nestor českých plavců p. Alfred Nikodém, známý svou neúnavností a všesportovní činností,“ cituje novinový článek z roku 1926 kniha Mrzneme napříč Vltavou. O několik let později s ním už plavalo na šest desítek lidí a v současnosti se jejich počet vyšplhal na několik set. Akce se nyní jmenuje Memoriál Alfreda Nikodéma a otužilci vstupují do Vltavy na druhý svátek vánoční.

VIDEO: Co s naším tělem a psychikou dokáže otužování + jak začít?

Zdroj: Youtube

V posledních letech mezi nimi nechybí ani Miroslava Košumberská, třiapadesátiletá praneteř nejslavnějšího českého otužilce, Alfreda Nikodéma. I přes tuto rodinnou vazbu jí samotnou plavání v ledové vodě nijak nelákalo. I když jako dospělá se chodila na memoriál alespoň dívat a popřát sportovcům štěstí. „Tehdy jsem si ale říkala, že jsou blázni,“ vypráví Miroslava. A jak se mezi nimi najednou ocitla ona? Úplnou náhodou. K otužování ji přivedla sázka o 500 korun. Navíc sázka někoho jiného.

„Já jsem kdysi vyprávěla synovi a našemu rodinnému kamarádovi Honzovi o tradici vánočních závodů a historii otužování, která je spjatá s naší rodinou. Honza se toho chytil a začal také. Po nějaké době začal syna hecovat, aby se také přidal. A syn se vsadil o 500 korun, že to na Štěpána také zvládne,“ vypráví. Jenže protože byl v té době syn ještě mladý a neměl řidičský průkaz, vozila ho k Vltavě na tréninkové koupele ona. „Nechtěla jsem jen tak čekat v autě, tak jsem si řekla, že když už tam jsem…,“ popisuje praneteř zakladatele českého otužilectví své začátky. To bylo v roce 2017 a od té doby plave Memoriál Alfreda Nikodéma každý rok. Plavci při něm musí ve studené Vltavě zvládnout 300 metrů. „To znamená strávit v ledové vodě zhruba 10 až 15 minut,“ popisuje. Výroční memoriál o loňských Vánocích museli pořadatelé kvůli vysokému průtoku vody zrušit. Ale na 150 nadšenců se přišlo do Vltavy aspoň symbolicky smočit.

Až na krev

Teprve v roce 2018 se rozhodl do studené vody vstoupit také David Vencl z Teplic. S vodou už zkušenosti měl bohaté. Je freediver a v této disciplíně také reprezentuje Českou republiku. Jenže chladná voda je disciplína úplně jiná. Ne, že by ledovou vodu neznal, ale vždy na sobě měl neopren. To se změnilo 28. října 2018, kdy strávil v teplické nádrži Barbora 40 vteřin. Voda měla tehdy 12 stupňů a on poprvé vlezl v plavkách do studené vody.

„Nic moc extra čas a teplota pro ryzí otužilce jako kafe,“ hodnotí dnes. „Hupsnul jsem do vody bez ladu a skladu, bez zásadních informací, co bych v ní měl dělat a jak se rozdýchat. Až když jsem se přidal k partičce ledových mužů a žen z Teplic, zjistil jsem plno nových informací. A třeba taky, že v zimě se do vody leze úplně stejně jako v létě, jen se u toho člověk jinak tváří.“ stojí v knize Muž pod ledem, kterou David Vencl napsal se sportovním novinářem Petrem Bílkem.

Pak už to šlo poměrně rychle. „Často se doporučuje začínat hodně postupně, ale pokud jste zdraví, můžete mít startovní pozici výše,“ vysvětluje. On sám ji vysoko měl. Dva roky po svém prvním setkání s ledovou vodou uplaval na jediný nádech pod ledem v lomu Lahošť nedaleko Teplic neuvěřitelných 81 metrů. Bez neoprenu, jen v plavkách. To byl jeho první světový rekord.

„To, co nám brání, abychom vydrželi v ledové vodě, je hlava a strach. Když si to uvědomíte, jde všechno. Lidi často ze studené vody vyžene to, že se neumějí uvolnit. Proto i spoustu výborných freediverů vyžene chlad z vody a vydrží pod ní deset dvacet procent toho, co v teplé. Ale když se uvolní, zvládnou i 80 procent,“ říká.

Loni v březnu se ponořil pod led znovu. Opět jen v plavkách. Tentokrát se však nevydal do dálky, ale do hloubky: ve švýcarském jezeře Sils se ponořil 52,1 metru hluboko na jeden nádech. Jeho ponor trval 1 minutu a 54 vteřin. Nad hladinu se vrátil s poškozenou průdušnicí, kvůli které vykašlával krev. Zranění se naštěstí rychle zahojilo. Světových rekordů se ještě nevzdává, chystá hned další, na začátek příštího roku. Chtěl by se pokusit vydržet pod ledovou vodou na jeden nádech déle než kterýkoliv člověk na světě. „V teplé vodě mám rekord 8 minut a 35 vteřin. Hezký cíl v ledové je 6 minut,“ říká.

S jeho jménem se pojí ještě jeden rekord. Není světový, ale v Česku nemá obdoby. Před měsícem a půl, 3. prosince 2023, vstoupilo do ledového jezera Barbora u Teplic přesně 826 lidí. Nejvíce otužilců, kteří se v Česku ponořili do studené vody na jednom místě. Tuto událost svolal právě David Vencl a při této příležitosti také pokřtil výše zmíněnou knihu. „Říkal jsem si, že potenciál severních Čech je tak 300 lidí, ale 500 by bylo skvělých. Nakonec ale dorazili lidé z celé republiky, z Brna i Olomouce. A jejich počet se vyšplhal na to neuvěřitelné číslo,“ popisuje.

V Česku dnes existuje na čtyři desítky otužileckých klubů, většina lidí se však otužuje mimo ně. Kdo to má daleko k vodě, má na zahradě káď. Pořádají se také workshopy pro ty, kteří se odhodlávají a potřebují pomoci. A někdy otužování probíhá i tam, kde to nečekáte, a z důvodu, který není na první pohled úplně zřejmý.

Boj se stresem

Základní škola EDISONA v září oznámila rodičům, že se – samozřejmě s jejich souhlasem – budou děti koupat každý pátek v kádi se studenou vodou. „Když jsme byli v září na adapťáku u Mumlavy, tak se tam dva kluci hecovali, jestli ráno po rozcvičce vlezou do vody. A než adapťák skončil, nadchla se tím většina dětí,“ říká ředitelka školy Pavla Sadilová. A tak se s kolegy rozhodla, že děti podpoří, zakoupili káď a pozvali i instruktora Wim Hof metody Jakuba Chomáta. Zatímco u většiny lidí je za otužováním především snaha o zvýšení imunity, v případě této školy zapadá otužování do letošního tématu, což jsou 3D: Disciplína, Důslednost, Diskomfort. „Studená voda přináší diskomfort, se kterým se musí naše tělo nějak vypořádat. Tím, že svůj stres prodýcháme, vědomě uvolníme svalové napětí. Když se takhle naučíme používat dech, jsme najednou schopni zvládat mnohem větší spektrum diskomfortních situací v běžném životě. Otužování nepomáhá jen zvýšit imunitu, ale také se vypořádat s každodenním stresem efektivněji,“ popisuje Jakub Chomát.

Zdroj: časopis Vlasta

Související články