Chodíte pravidelně na preventivní prohlídky ke svému gynekologovi? Jestli jste právě odpověděli „ano“ a je vám přes šedesát let, patříte k pouhé jedné třetině uvědomělých žen. Dvě třetiny žen však právě vrtí hlavou a marně přemýšlejí, kdy vlastně u lékaře byly naposledy.
„Pacientky si někdy říkají, že si splnily reprodukční plány, jsou dlouhodobě zdravé, nikdy se s ničím neléčily, a tak nyní, když již nemenstruují nebo nemají potíže, nemusí chodit k lékaři. Jenže právě tak můžeme zachytit případný nádor ještě v časném stadiu,“ říká Michal Kníže, lékař onkogynekologického oddělení Gynekologicko-porodnickoneonatologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. A dodává pozitivní zprávu: u tří ze čtyř nejčastějších onkogynekologických diagnóz se daří obvykle zachytit vznikající nádor včas.
Pokud tedy k lékaři chodíte. Ženy však navíc mnohdy nepřicházejí ani v případě obtíží, protože některé z příznaků připisují menopauze nebo věku. „Pacientka je považuje za normální, ale přitom se za nimi může skrývat nebezpečí zhoubného nádoru,“ popisuje Kníže s tím, že není namístě se stydět a lékaři se raději svěřit i s naprosto banálními obtížemi, jako je například pocit nadmutosti, změny váhy nebo problémy s močením či vyprazdňováním. I to totiž patří mezi možné příznaky vážnějších onemocnění.
Rakovina prsu
Ale popořádku. Mluvili jsme o čtyřech nejčastějších nádorových onemocněních u starších žen. Tím, které drží v četnosti smutné prvenství, je rakovina prsu. Každý rok si tuto diagnózu vyslechne přibližně 7000 žen, přičemž 1600 na tuto nemoc umírá. Riziko onemocnění stoupá dramaticky po čtyřiceti letech věku, i proto se na něj zaměřují preventivní kontroly. Od 45 let by měly ženy chodit každé dva roky na vyšetření mamografem. „Ten je schopen nádor zachytit již v době, kdy ještě není hmatatelný, a díky tomu se ho nyní u více než poloviny žen daří objevit včas,“ popisuje Michal Kníže. Samovyšetřením jsou ženy schopné rozeznat teprve nádory o velikosti zhruba 1,5 až 2 cm. Okamžitě by podle něj měly vyhledat lékaře ženy, které pozorují změny kůže prsu, změny tvaru bradavky nebo výtok z ní, podezřelé jsou zánětlivé změny mimo období kojení a samozřejmě hmatný útvar nebo bolestivost v prsu.
Asi pět procent případů rakoviny prsu tvoří ženy, které mají genovou mutaci BRCA. Nejznámější nositelkou této mutace je slavná herečka Angelina Jolie. Ta si kvůli ní nechala preventivně odstranit obě ňadra i vaječníky. Riziko, že u žen s touto genetickou mutací propukne rakovina prsu nebo vaječníků, je velmi vysoké a stoupá s věkem. Podobných mutací je však více a některé ještě ani nejsou známé.
Rakovina děložní sliznice
Druhou nejčastější zhoubnou diagnózou je u žen rakovina děložní sliznice nebo také lékařsky, karcinom endometria. Někdy mu taky říkáme hodný nádor. Patří totiž mezi ty, které se dají včas podchytit. Dává o sobě poměrně včas vědět, a to tak, že žena špiní či krvácí, což je po menopauze vždy podezřelé. I díky tomu se ženy dostávají k lékaři včas,“ popisuje Kníže s tím, že se však stále jedná o nebezpečné onemocnění. Tuto diagnózu určí lékaři u zhruba 1900 žen za rok, umírá jich ročně přibližně 400.
I když se může zdát přirozené, že žena, která začne špinit či krvácet, půjde k lékaři, až tak jasné to také není. Pokud totiž právě prochází přechodem, jsou nepravidelnosti v krvácení běžné. „Proto se tato nemoc hůře diagnostikuje u žen kolem padesáti let,“ vysvětluje Kníže.
Rakovina vaječníků
Jedním z nejzákeřnějších gynekologických nádorů je rakovina vaječníků. Každý rok jí v České republice onemocní 1000 žen a 600 jich umírá. I když časná stadia jsou lépe léčitelná, může být vývoj tohoto nádoru dlouho velmi nenápadný. Bohužel se na něj obvykle přichází až v době, kdy už je v pokročilejším stadiu.
„Zpočátku jsou příznaky často nespecifické a ženy je mnohdy připisují věku či menopauze. Častý je pocit nadýmání, zažívací potíže, špatné trávení, změny hmotnosti, ženy mohou například i častěji říhat. Dostavit se mohou bolesti v podbřišku. V pokročilém stadiu se jim může i hůře dýchat. Dá se také pozorovat takzvaný syndrom malé sukně, kdy se břicho naplní tekutinou a nádorem a ony najednou nemohou dopnout kalhoty, i když jsou jinak štíhlé,“ popisuje gynekolog Kníže. Přičemž bohužel v tomto případě mnohokrát nepomohou ani pravidelné kontroly u lékaře. Nádor se totiž může i během jediného roku, který od sebe dělí kontroly, vyvinout až do neoperovatelného stadia.
„Bohužel nemáme v případě rakoviny vaječníků žádnou metodu, která by nám pomohla zachytit pacientky v časném stadiu a my ji mohli využít plošně. U rakoviny prsu máme mamograf, u rakoviny děložního čípku pravidelná cytologická vyšetření, test na krvácení ve stolici u karcinomu tlustého střeva, nově CT u rakoviny plic v rizikové skupině kuřáků. Ale v tomto případě nám i při pravidelném ultrazvukovém vyšetření velké procento žen unikne,“ popisuje gynekolog.
Rakovina děložního čípku
Fialová jízda
Po celém světě se připomíná 20. září jako den onkogynekologických onemocnění. V Česku se už pátý rok koná v tomto termínu Jízda proti rakovině. Každý, kdo se chce připojit, může vyrazit na kole, koloběžce nebo i běžet. Akce, která se koná pod záštitou Ministerstva zdravotnicví ČR, se už tradičně účastní sestřičky i lékaři a jejím úkolem je upozornit na důležitost prevence a časného záchytu gynekologických nádorů. Startuje se 20. září v Praze z Albertova a končí ve Žlutých lázních, kde je připraven doprovodný program. Podmínky účasti nejsou žádné, snad jen jedna nepovinná: vezměte si na sebe něco fialového. A i když se tato akce koná v Praze, vzkazují organizátoři těm mimopražským: Vezměte si fialové tričko, vyražte na jízdu, běh nebo procházku se svojí partou po svém městě. Vyfoťte se a sdílejte na sociálních sítích s hashtagem #Fialovajizda.
Nemoc, kterou si asi většina lidí mylně spojuje s mladšími ročníky, je rakovina děložního čípku. Důvodem je, že se často mluví o nutnosti očkovat dívky i chlapce ještě v mladém věku, před začátkem sexuálního života. Pojišťovny proto proplácí očkování dětem ve věku třinácti let. Mimochodem od nového roku se toto okno rozšíří na děti mezi jedenáctým a patnáctým rokem. To proto, aby se jich podařilo naočkovat co nejvíce. Zkušenosti zemí, které očkují dlouhodobě, totiž ukazují, že očkování výrazně snižuje počet případů tohoto druhu rakoviny.
Nicméně i když se očkování týká dětí, sama nemoc se nejčastěji objevuje u žen mnohem později. Dvěma nejčastějším skupinám pacientek je kolem 45 a pak kolem 65 let. „Rakovinu děložního čípku způsobuje vir HPV. Ten má v sobě v některé fázi života až 80 procent žen, u většiny z nich se ho však jejich imunita dokáže sama zbavit. U části ale virus v buňkách přetrvává, čímž se zvyšuje riziko vzniku nádoru,“ vysvětluje Michal Kníže.
Pojišťovny od roku 2021 proplácí DNA HPV testy na přítomnost tohoto viru u žen ve věku 35 a 45 let. V současné době se také jedná o rozšíření pro ženy ve věku 65 let.
„Od infekce k vytvoření nádoru uplyne zhruba deset let. A protože jsou právě ženy kolem 45 let věku jednou z nejrizikovějších skupin, zjišťuje se přítomnost viru v jejich 35 letech. O riziku vzniku nádoru ve vyšším věku pomáhá informovat test na přítomnost viru ve 45 letech,“ popisuje lékař.
V případě tohoto druhu rakoviny však platí ještě více než u těch předchozích, že pravidelné kontroly drtivou většinu nádorů odhalí ještě dříve, než vůbec mají šanci vzniknout.
Cytologie totiž patří mezi každoroční testy, které lékaři ženám provádějí. Změn na čípku si může lékař všimnout i při vyšetření s pomocí kolposkopu, speciálního zvětšovacího zařízení, které by mělo být součástí každé gynekologické ambulance. Přičemž likvidace přednádorového stadia má pro ženy minimální rizika.
Příběh 1: Říkají, že jsem zázrak
Ivana (61 let)
„Váš nález je bohužel terminální stadium karcinomu vaječníku s rozšířenými metastázami,“ vyslechla si paní Ivana drtivou diagnózu. O to horší, že byla od špičky v oboru. Padla i slova o paliativní léčbě. Nádor na vaječníku zasahoval také do dělohy, další nálezy měla v dutině břišní, uzlinách v tříslech, a dokonce i v uzlinách pod klíční kostí. „Když jsem slyšela celý seznam nálezů, měla jsem pocit, že se už nenadechnu,“ vzpomíná. Musela tehdy čekat, jak rozhodne konzilium lékařů: jestli bude vůbec možné zahájit léčbu chemoterapií.
Nález přiměřený věku
Tomuto dni předcházela řada událostí. Paní Ivaně bylo tehdy 57 let. Byla štíhlá, sportovala a najednou ji začaly bolet záda. Absolvovala vyšetření, dokonce i magnetickou rezonanci, ale dozvěděla se jen, že nález je přiměřený věku. „Teď mě mrzí, že jsem se s tím spokojila a nevyžadovala, aby hledali dál,“ říká. Blížilo se datum pravidelné prohlídky u gynekologa, ale tři dny před ní ji začalo bolet i břicho. Tehdy jela na pohotovost, kde jí dali injekci na bolest a odkázali na praktického lékaře. „K němu jsem opravdu došla s vypětím všech sil a jak jsem tam stála v čekárně, najednou jako by v břiše něco prasklo a já cítila, jak po mých světlých džínách teče do kozaček krev,“ popisuje.
Po menším zákroku v nemocnici a následných výsledcích z histologie se tehdy dostala do onkologického centra nemocnice U Apolináře, kde si vyslechla kompletní diagnózu. Konzilium lékařů se nakonec rozhodlo pro první možnost – bojovat. Velmi pravděpodobně i proto, že paní Ivana byla jinak zdravá a fit. Po kolečku chemoterapií a biologické léčby se stal zázrak, některé nádory se stáhly a mohla proběhnout operace. Ty nakonec musely být tři během jednoho roku, protože nastala celá řada komplikací. Byly velmi náročné a stejně těžká byla i jejich rekonvalescence. V tu dobu zhubla na pouhých 47 kilogramů. Tehdy se také vdávala – společně s dcerami partnera měli trojsvatbu, při které pod šaty skrývala vývod z ledvin i močového měchýře.
Síla vůle
I když je paní Ivana velmi silná žena, začátky nemoci byly i pro ni z psychického hlediska zdrcující. Zpočátku nechtěla ani vídat vnoučata, aby nemusela myslet na to, že s nimi třeba už za pár měsíců nebude. Velkou oporou jí byl manžel a maminka. „Nutili mě k normálnímu životu – cvičit a jezdit na kole. Dokonce jsem na konci šesté řady chemoterapie absolvovala třiadvacetikilometrový výšlap po Křivoklátsku. I když musím přiznat, že část tohoto výšlapu jsem se škrábala téměř po čtyřech. Pořád jsem si ale říkala, že to musím dát. Že přesně takhle překonám i tu hroznou nemoc.“
Je tu pro další
Ivana byla vždy velmi aktivní. Ráda lyžovala, jezdila na snowboardu, na kole. Ne ke všemu se mohla vrátit. Nicméně sportu se věnuje stále, pomáhá vést na Kladně kroužek sportovní gymnastiky pro kluky. Také se může naplno věnovat své další zálibě: přestavbám a přetváření bytových prostor i zahrad a připravování svatebních výzdob. „Zrovna nyní pomáhám kamarádce s přípravou svatby její dcery,“ říká s tím, že jí toto náročné období i něco dalo.
I když jí kamarádi říkají, ať už na to vše zapomene, rozhodla se naopak, že bude svůj příběh sdílet a začala spolupracovat s pacientskou organizací VERONICA. „Neměla jsem ve své blízkosti nikoho s podobnou diagnózou, nikoho, koho bych se mohla zeptat. Rodině nechcete nakládat ještě více, protože je to pro ně samo o sobě těžké, s lékaři zase probíráte stav fyzický, ale už ne ten psychický,“ popisuje. A proto je tu nyní ona pro pacientky, které se dozvědí podobnou diagnózu. Na vlastním příběhu ukazuje, že jejich situace není bezvýchodná, i když se to třeba nyní tak zdá. „Když vidí, že jsme to zvládly my, vědí, že to mohou zvládnout i ony. Říkám jim, že je to prostě jen nemoc. Spousta lidí nemá šanci bojovat, ale ony ano. Stojí za to se do toho opřít a nevzdávat to jen proto, že se cítí špatně, i když vím, jak moc těžké to někdy je,“ popisuje.
Myslet pozitivně
Všichni jí říkají, že je zázrak. A co za takovým zázrakem stojí?
„Myslím, že více věcí. Určitě tým lékařů a sestřiček v nemocnici U Apolináře. Pak je to pro mě, jako věřící, Bůh, kterého jsem opravdu moc prosila, aby mi pomohl. A také pozitivní přístup k životu. Nejen v nemoci, ale obecně. To je strašně důležité. Když venku prší, můžete si říct ,Sakra, zase leje‘ a být naštvaná. Anebo si můžete říct ,Prší, to je krásné, květiny na zahrádce mi zase povyrostou‘.“
Příběh 2: Syndrom malé sukně byl první příznak, ale já to netušila
Květa (69 let)
Paní Květa žije zdravě, k lékaři chodí pravidelně a nikdy neměla žádné vážné zdravotní problémy. Jednoho dne se však začala cítit tak nějak nadmutě. Věděla, že je to něco nezvyklého, ale komu to říct? Svěřila se praktické lékařce, která tomu však nepřikládala důležitost. To byl prosinec roku 2019.
„Než jsem onemocněla, nikdy jsem o syndromu malé sukně neslyšela. Kdybych věděla, že může jít o příznak rakoviny vaječníku, příznaky bych hned řešila s gynekologem. Proto bych ráda vzkázala všem ženám: Neváhejte a neodkládejte konzultaci s lékařem i za cenu, že to nebude nic vážného.“
Podcenili to
K nadmutosti se časem přidaly problémy s trávením. „Začala jsem chodit dvakrát denně na záchod, což je u mě velmi neobvyklé. Postupem času mě začaly trápit i hemeroidy, které mě 30. prosince 2019 dovedly k lékaři,“ vzpomíná Květa. I jemu se svěřila s pocity nadmutosti a i on jí řekl, že to není nic vážného a že i její časté vyprazdňování je v pořádku. V té době jí bylo pětašedesát let. Další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Tentokrát začalo být bolestivé močení. Lékařka se domnívala, že jde o močový zánět, a dala paní Květě antibiotika. Ale ta nezabrala. Potíže přetrvávaly a přidaly se také bolesti břicha. Tak se paní Květa vydala na začátku ledna ke gynekoložce, i když u ní byla na prohlídce naposledy v září a vše bylo tehdy v pořádku. Jen se jí zmínila o nadmutosti, provedla vyšetření ultrazvukem a odhalila příčinu všech těch zvláštních symptomů: nádor na vaječníku o velikosti 5,5 cm.
Žila přítomností
Byla to velká rána pro celou rodinu. Vyrovnat se s novou situací jim pomohla psycholožka a také to, že si paní Květa začala psát deník. „Jedna z jejích rad byla, abychom žili od vyšetření k vyšetření a nezabývali se budoucností. Soustředili se na to, co je teď. Rodině jsem hned na začátku zakázala, aby si hledali informace na internetu,“ popisuje. Jakmile to bylo možné, přestěhovala se s manželem na chatu, kde se věnovala tomu, co má ráda: zahradničení a procházkám v přírodě. Musela podstoupit šest dávek chemoterapie, než se podařilo dostat nádor do stadia, kdy jej mohli lékaři operovat. „Na operaci jsem byla 30. června 2020. Odstranili mi vaječníky, dělohu, vejcovody, čípek, slezinu, seškrábli střevo, zjednodušeně by se dalo říct, že mi vše v břiše vyčistili,“ popisuje paní Květa. Po operaci následovala biologická léčba a zdálo se, že je nemoc zažehnána.
Zachránila sestru
Rakovina vaječníků se často vrací. A to se loni v lednu stalo i Květě. Přišlo se na to při prohlídce, na kterou se chodí každé tři až čtyři měsíce. „Začalo další kolečko chemoterapií a po nich mi zdravotní pojišťovna schválila protinádorový lék s účinnou látkou niraparib. A zdá se, že léčba probíhá úspěšně,“ říká. Nemoc řadu věcí změnila. Zjistila, že ne všichni, které považuje za přátele, jimi opravdu jsou. Na druhou stranu navázala bližší vztah se sestrou, která žije až v Austrálii. A možná jí pomohla se této nemoci vyhnout. U paní Květy se totiž zjistilo, že má mutaci genu CHEK2. Ta zvyšuje riziko rakoviny a je dědičná. Testy proto podstoupila jak její sestra, tak i dcera a maminka. A ukázalo se, že ji všechny mají. Díky tomu budou nyní chodit častěji na prevenci, aby se potenciální nemoc odhalila včas.
Zdroj: časopis Vlasta
