Zhruba do dvou let si obvykle rodiče žádných problémů nevšimnou, pak ale můžou pozorovat, že dítě vtáčí špičky dovnitř a že o ně třeba zakopává, častěji padá a působí toporně. Vtáčení špiček postihuje šest až deset procent populace a čtyřikrát víc se týká chlapců.
VIDEO: Cvičení s dětmi s fyzioterapeutem. Podívejte se na video.
Podle fyzioterapeutky Ivy Bílkové jde obvykle o špatné držení těla, které může vést ke skolióze nebo špatnému tvaru kyčelních kloubů. V dětském věku se dá tahle vada odstranit správným cvičením, později už hrozí riziko celoživotních zdravotních problémů.
Vtáčení špiček vzniká už v kojeneckém období
Jak říká Iva Bílková, horší koordinace s důsledkem vtáčení špiček vzniká už u malého miminka odchylkou v psychomotorickém vývoji. „Od třetího měsíce věku můžeme sledovat ochablejší břišní svaly dítěte a méně aktivní bránici, což vede k nedokonalému napřímení páteře a nedostatečnému sklopení pánve. To se pak odrazí v nedokonalém napětí svalů v oblasti pánve a dolních končetin,“ vysvětluje Iva Bílková.
Miminko vykazuje odchylky v přetáčení na bříško, pak v plazení, lezení a vada se nakonec výrazněji ukáže ve stoji, kdy si rodiče všimnou, že jejich potomek vtáčí špičky k sobě, často volí chůzi po špičkách, má vystrčený zadeček, zalomená kolena vzad nebo nohy do X.
Za vším stojí špatné držení těla
Typickým projevem bývají také prohnutá záda, vypouklé bříško, odstáté lopatky a hlava předsazená víc dopředu se šíjí. „Prohnutí v bedrech vede k vyšší aktivitě svalů na vnitřních stranách stehen a ohýbače kyčlí, zatímco svaly hýždí jsou utlumeny. Problém se pak zřetězí až dolů do nohy vyšší aktivitou svalů, jež vtáčejí špičky, na úkor svalů, které podporují příčnou a podélnou klenbu, jež zaostávají,“ říká fyzioterapeutka. Vtáčení špiček je proto často spojené s propadem vnitřních kotníků a plochou nohou.
Pravidelné cvičení pod dohledem fyzioterapeuta
Koordinace pohybu se vyvíjí od dvou do 12 let. Co tedy uděláte v tomto období s nejrůznějšími vadami chůze vašeho dítěte, to už pak nenapravíte. To ostatně potvrzuje Iva Bílková, která říká, že pravidelným pohybem a léčebným cvičením během této doby můžete mnohé ovlivnit.
„Některé děti se už v batolecím věku bojí pohybových aktivit a sportu, protože vědí, že budou padat a uhodí se. Tím ale prohlubují nekoordinovanost, protože mozek potřebuje cvičit a pilovat přesné řízení pohybu. Časté používání kloubů, svalů, kostí vede i k automatické změně. Můžou posilovat formou hry, lézt pro prolézačkách nebo se věnovat plavání,“ dodává.
Pohyb musí být správný
Podle fyzioterapeutky je ale nutné, aby rodiče děti hlídali a pohyb se prováděl správně. I při lezení na prolézačkách může docházet k nesprávnému pohybu.
V tomto případě je potřeba, aby dítě vytáčelo kolínka ven, to samé při dřepu. „Velkou chybou je sed při hře mezi patami, kde je kyčelní kloub vtáčen dovnitř,“ říká odbornice.
Chůze naboso nebo smyslové koberečky
V takové chvíli by rodiče měli učit dítě sedět na patách nebo s nožičkami před sebou (vzpřímený sed), případně v šikmém sedu. Dítě by mělo často chodit bosky po různých materiálech a předmětech, které dráždí chodidlo, aby se aktivovaly správné svaly. „Výborné jsou venkovní bosonohé chodníky nebo interiérové smyslové koberečky,“ radí fyzioterapeutka.
Zdroj: vlasta.c, fyzioklinika.cz, pediatricfootankle.com
