Vtéto chvíli jsou s výzkumy zřejmě nejdále na specializovaném pracovišti při Dětské nemocnici ve Filadelfii v USA. Tady vyvinuli zařízení nazvané Biobag, které embrya jehňat úspěšně „donosilo“ až do stavu umožňujícího bezproblémový „porod“. Nic prý nebrání tomu, aby byl Biobag použit i na lidské embryo. Loni v srpnu pak izraelský Weizmannův institut věd ohlásil další průlom: tamním vědcům se podařilo vytvořit „syntetické embryo“ z kmenových buněk myší.
Jen pár dní poté přišli se syntetickým embryem i odborníci z britské Univerzity v Cambridgi. Oznámili také, že jejich embryo má bijící srdce a fungující mozek. V Cambridgi to nebyl první úspěch na cestě k umělé děloze, už v roce 2016 zde vyvinuli zařízení, ve kterém se zárodek uspokojivě vyvíjel třináct dnů po oplodnění. Delší dobu však nezkoušeli, mimo jiné z etických a právních důvodů.
Související články
Náhradní matky rodí u nás
Vývoj dítěte z kmenových buněk otevírá možnost mít potomky – jaksi jen „sám se sebou“, tedy bez nutnosti domluvy s náhradní matkou – i pro muže. To je věc, kterou zřejmě z různých důvodů netrpělivě vyhlíží poměrně značné množství jedinců.
NÁZOR LÉKAŘKY: POŽEHNÁNÍ I VÝZVA
MUDr. Eva Šťastná z Kliniky asistované reprodukce IVF CUBE Praha
„Umělá děloha je terapeutická metoda zatím hluboce ve vývoji, ještě vzdálená využití v klinické medicíně. Bude trvat pravděpodobně řadu let, než bude moci být uvedena do praxe.
Cílem je umožnit fyziologický vývoj extrémně předčasně narozeným dětem, a snížit tak jinak významné množství zdravotních komplikací a následků. Pokud by se tato možnost otevřela, umím si představit, že by pro pojišťovny bylo výhodnější uhradit několikatýdenní použití umělé dělohy než řešit trvalé zdravotní následky spojené s předčasným porodem. Kdyby v budoucnu vývoj pokročil tak, že by metoda umožňovala oddělit kompletní prenatální vývoj dítěte od těla matky, jednalo by se o radikální změnu biologického paradigmatu. Nové možnosti by byly jak požehnáním pro řadu lidí, tak obrovskou výzvou legislativním, etickým a sociálním konceptům. Jedná se zatím o hypotetickou situaci, jejíž praktické důsledky není možné aktuálně odhadnout.
Podstatnou otázkou je, jak by se společnost k této možnosti postavila a zda by se jednalo o volně dostupnou ‚prodejnou‘ metodu, či terapeutický zákrok vyžadující lékařskou indikaci.“
Než ale bude tato metoda bez problémů použitelná, čeká vědce ještě hodně práce. Přece jen práce na lidském zárodku nejsou totéž jako na zárodku myši nebo ovce. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že jde jen o otázku času. Základní problémy spojené s fungováním umělé dělohy jsou už vyřešeny.
Její praktické využití by také zastavilo byznys s náhradním mateřstvím, jehož je mimochodem Praha centrem přinejmenším evropského významu. Právě nyní třeba probíhá vyšetřování 30 případů, kdy klinika z ukrajinského Charkova nabízela „na klíč“ odnošení a porod dítěte náhradní matkou, kterou klinika dodá. Cena za jedno dítě byla kolem 60 000 eur. Na Ukrajině by šlo o trestnou činnost, u nás však náhradní mateřství, prováděné alespoň oficiálně bez úplaty, není zákony nijak ošetřeno; v parlamentu už se ale diskutuje o přesném vymezení náhradního mateřství, existuje i návrh na jeho zákaz.
Proto k nám létají matky z ciziny, které tady porodí a dítě pak předají objednavatelům. Pokud by za to inkasovaly peníze, půjde o obchod s lidmi, který je trestný i v Česku. Když se ale oficiálně platí pouze něco málo jako „příspěvek na stravu“ a hlavní část ceny dítěte jde z ruky do ruky, není co postihovat.
Přerušení těhotenství jen s Biobagem?
I když umělá děloha ještě není v běžném používání, v zahraničí už probíhají diskuse o tom, zda se má stát zařízením dostupným v rámci zdravotní péče každému, nebo půjde o přístroj sloužící k lukrativnímu byznysu na soukromých klinikách.
Už teď se také objevují návrhy na nové zákony, jež by se k zařízením tohoto typu vztahovaly. Například že by ženy, které chtějí přerušit těhotenství, své plody povinně odevzdávaly specializovaným pracovištím, jež by zajistila jejich „donošení“ a „porod“. To ale otevírá nové právní otázky: jak to bude s dědictvím po matce a co když bude jednou chtít od státu dítě „vrátit“?
Související články
NÁZOR PSYCHOLOŽKY: Co psychika dítěte?
Mgr. Jana Březinová, komplexní psycholožka Kliniky asistované reprodukce IVF CUBE Praha
„Jaké psychické následky by mohl mít vývoj dítěte mimo tělo matky, lze jen odhadovat. Když ho ale porovnáme s přirozeným vývojem, myslím si, že zakládáme dítěti a potažmo i matce na psychické problémy.
Prenatálně dítě projevuje psychické stavy jako libost a nelibost. Reaguje na vnější podněty, slyší, může být matkou nebo otcem uklidňováno.
Děti, pokud s nimi v těhotenství komunikujeme, velmi dobře reagují po narození na známé hlasy, uklidňuje je slyšet tlukot matčina srdce, její teplo a pravidelný dech. Dítě se pak lépe učí reagovat na stres, dávat najevo svoje potřeby apod. Upřímně si nedovedu představit, co by vývoj dítěte mimo tělo matky s tímto ‚kouzlem‘ udělal.“
A je vůbec možné ženám přikázat odevzdávání nechtěných dětí, kvůli čemuž bude někdy nutné provést císařský řez, není to porušení jejich práva na integritu? Přestože dítě „donosí“ stroj, bude žena coby dárkyně embrya před zákony pořád jeho biologickou matkou. Ona ale dítě nechce, takže nedopustí se tím zanedbání povinné péče či opuštění dítěte? Odebrání embrya lze navíc podle některých právníků kvalifikovat jako odebrání tělesného orgánu, což je samozřejmě trestné.
Možnost zahrát si na Boha (či přírodu) tak zatím provází řada nejasností. Uvidíme, jak se celá záležitost vyvine…
Zdroj: časopis Květy
