Ačkoliv termín „vitamin C“ je relativně nový fenomén, problémy, které jeho nedostatek způsobuje, se datují v nejhlubší historii. Kurděje (nemoc vyvolaná dlouhodobým nedostatkem céčka) měly podle některých pramenů decimovat už populaci starého Řecka či později účastníky křížových výprav.
Od námořníků k vědcům
Doslova pohromu působila tato choroba u námořníků, kteří se v rámci objevitelských cest vydávali na dlouhé plavby. Takřka jediná jejich strava byly po celou dobu sušené hovězí maso a suchary. Čerstvé jídlo bývalo nedosažitelné. Ke konci 15. století tak byly kurděje uváděny jako hlavní příčina invalidity a úmrtnosti námořníků.
Ačkoliv dánští mořeplavci již dříve postřehli, že epidemii dokážou do značné míry eliminovat tím, když do jídelníčku přidají ovoce, teprve v polovině 18. století se i lékaři shodli v tom, že zlá nemoc má přímou souvislost se stravováním.
Až mnohem později vitamin C izoloval chemickou cestou maďarský držitel Nobelovy ceny Albert Szent-György a jeho kolega z Univerzity v Birminghamu Walter Haworth ho vyrobil synteticky. Pravda je, že vitamin C býval dlouho považován takřka jen za prevenci kurdějí.
Všeho moc škodí
Na jeho další přínosy upozornil Linus Carl Pauling, jeden z nejvýznamnějších chemiků 20. století, který byl vitaminem C doslova posedlý. Propagoval denní megadávky céčka ve víře, že může zamezit mnoha nemocem, včetně rakoviny, a vydal na toto téma publikace, které se staly bestsellery. Sám sobě postupně navyšoval dávky, až skončil na 18 000 mg denně, a byť onkologicky onemocněl, zemřel o 35 let později v požehnaných 93 letech. Vitamin C byl přitom stále jeho nejžhavější želízko v ohni dlouhověkosti a do poslední chvíle neúnavně tvrdil: „Lidé, kteří užívají vitamin C a další doplňky v optimálním množství, budou žít o 25 až 35 let déle.“
Mnohá Paulingova tvrzení vyvolala u odborníků zamítavé stanovisko a oprávněné pochybnosti. Na druhé straně extrémní popularita vitaminu C spustila zájem vědců o výzkum jeho potenciálních benefitů. Jistě, vitamin C není zaručený lék na nachlazení, tím méně na rakovinu. Nicméně v obou případech může sehrát významnou roli, stejně jako v dalších situacích.
Dnes už nikdo nezpochybňuje, že se podílí na tvorbě mezibuněčné hmoty, je nezbytný pro tvorbu a funkci veškerých orgánů a tkání, svalů, kostí, vazů, šlach, cév i kůže. Dále je vysoce potřebný při hojení ran a zlomenin. Hraje klíčovou roli při tvorbě kolagenu, hlavní stavební bílkoviny těla. Organismu pomáhá absorbovat železo. Je silným antioxidantem, který dokáže neutralizovat škodlivé volné radikály. Podílí se na řadě metabolických procesů. Je základem správného fungování imunitního systému a mezi jeho schopnosti patří i posilování protinádorové obranyschopnosti.
Související články
Klidně 500 mg denně
„Vitamin C potřebujeme jako palivo pro imunitu,“ říká například PharmDr. Lucie Kotlářová, ředitelka imunologické kliniky inPharm Clinic v Jesenici u Prahy. I ona zastává názor, že vitamin C je nejen preventivní nezbytnost, ale v mnoha případech i významnou složkou terapeutickou. „Již dlouho víme, že je pro lidský organismus nenahraditelný, ovšem až v poslední době se ukazuje jeho obrovský význam z hlediska zdraví a nemoci,“ vysvětluje.
Před dvěma lety se svojí klinikou ve spolupráci s profesorem Pavlem Klenerem, několika americkými univerzitami a stockholmským imunologickým centrem publikovali odbornou práci poukazující na přínos vitaminu C též v prevenci a léčbě onkologických onemocnění. Ukázalo se, že zvyšuje kvalitu života pacientů bez rizika negativního vlivu na standardní léčbu a významně snižuje nežádoucí účinky onkologické terapie. Samozřejmě, konkrétní situace vyžaduje specifické množství vitaminu.
Stejně tak v případě běžného užívání každý organismus potřebuje individuální dávku. V současné době existují speciální testovací proužky, které dokážou určit hladinu céčka z moči. „Je zajímavé, že pokud si udělá měření celá rodina, která se podobně stravuje, stejně se u každého ukáže hladina odlišná. Právě proto, že potřeba je u každého specifická,“ uvádí Lucie Kotlářová. Spotřeba vitaminu C je totiž vyšší třeba při fyzickém a psychickém napětí, ale také při vyšší hmotnosti jedince.
Jako doporučená denní dávka vitaminu C se zpravidla uvádí 24 až 50 mg/kg/den, některé americké studie doporučují dvojnásobek. Lucie Kotlářová pro optimální odolnost vůči infekcím navrhuje dávkování u dospělých 300 až 500 mg denně, u dětí 200 až 250 mg. Důvodem tohoto doporučení je výzkumem prokázané zjištění, že i ve vyspělých zemích trpí mnoho dětí a dospělých deficitem vitaminu C. Z toho pak pramení nedostatečná funkce imunity, protože právě pro imunitní (a také nervové) buňky má tento vitamin zcela zásadní význam.
Související články
Spásná infuze
K usilovným propagátorům významu vitaminu C patří také praktický lékař MUDr. Rodion Schwarz, který se studiem a aplikací této látky intenzivně zabývá. „Když pacient pozře 1000 mg vitaminu C, tělo si vezme sotva 100 mg a zbytek vyloučí. Ale jdou-li vysoké dávky vitaminů a minerálů rovnou do žíly, tak to má úplně jiný účinek,“ objasňuje. „Ve své praxi používám infuzní podání vitaminu C – často i s dalšími vitaminy a minerály – již déle než dva roky a mohu potvrdit, že především u žen po karcinomu prsu, většinou po ozařování, podporuje hojení a udržení remise onemocnění.“
Podobně pozitivní závěry učinil i v jiných případech. „Další dobré zkušenosti mám při podávání infuzní formy vitaminu C v kombinaci s jinými složkami u chronického únavového syndromu, chronických forem boreliózy, vracejících se oparů, v hojení, ať již pooperačním, či po různých estetických zákrocích a například také u žen se zvýšenou tvorbou modřin.“
Jak však Rodion Schwarz upozorňuje, pro někoho je vitamin C v infuzní formě nevhodný, třeba pro lidi s dekompenzovaným vysokým krevním tlakem, onemocněním ledvin nebo pro těhotné ženy.
Když rakovinné buňky nesnesou céčko
Role vitaminu C v prevenci či léčbě rakoviny je v současné době velmi častým tématem výzkumů. „V posledním desetiletí se zvýšil počet klinických studií a případových zpráv testujících bezpečnost a účinnost vysokých dávek vitaminu C pro pacienty s rakovinou. Prakticky všechny ukazují zlepšenou kvalitu života s tím, že minimalizují bolest a chrání tkáně před toxicitou způsobenou chemoterapií,“ napsal na webu National Cancer Institute Lewis C. Cantley, americký buněčný biolog a biochemik zabývající se výzkumem rakoviny.
K poznání, že by mohl vitamin C hrát významnou roli i při léčbě některých vzácných druhů nádorů spojených s endokrinními žlázami, zase nedávno dospěli vědci z Akademie věd ČR. Mezinárodní tým okolo Karla Pacáka z amerického Státního zdravotního ústavu (National Institute of Health), do něhož patří i Kateřina Váňová a Jiří Neužil z Laboratoře molekulární terapie Biotechnologického ústavu AV ČR v centru BIOCEV, prokázal, že některé typy nádorů se s vitaminem C naprosto nesnesou.
„Zjistili jsme, že nádory PCPG s konkrétními genovými mutacemi překvapivě silně reagují na kyselinu askorbovou, zatímco nádory bez těchto mutací jsou rezistentní,“ vysvětlil Jiří Neužil. Jak vědci uvedli v článku publikovaném v odborném časopisu Clinical Cancer Research, důvodem je skutečnost, že nádorové buňky s danou mutací produkují více kyslíku a železa, což ve spojení s vitaminem C dokáže nádor zničit.
POHLED ODBORNICE
Sami si můžeme zjistit, jak jsme na tom
Odpovídá PharmDr. Lucie Kotlářová, ředitelka imunologické kliniky inPharm Clinic.
Vitamin C v podobě doplňku stravy existuje v mnoha variantách. Podle čeho si máme vybírat?
Není céčko jako céčko. Týká se to především perorálních přípravků (např. tablet či kapslí), kterých je na trhu celá řada. Můžeme je rozdělit do dvou skupin. Do první patří běžné preparáty, do druhé přípravky s lipozomálním vstřebáváním. Pokud jde o ty běžné, jsou určené jen pro podávání relativně nízkých dávek. Vstřebávání vitaminu C ze střeva je totiž omezeno kapacitou tzv. přenašečů ve střevní stěně, které nejsou schopny transportovat vyšší dávky. Nevstřebaný vitamin se pak vyloučí stolicí.
Naproti tomu přípravky s lipozomálním vstřebáváním umožňují dosáhnout lepšího zásobení organismu vitaminem C. Ze střeva do krve se přenáší lymfatickým systémem (mimo uvedené omezující přenašeče), a vstřebává se ho tedy podstatně víc. Podmínkou tohoto výhodnějšího vstřebávání je rozpustnost nikoli ve vodě (jako je tomu u běžných preparátů), ale v tucích. Toho se při výrobě dosahuje speciálními technologiemi, například pokrytím částic vitaminu tukovou vrstvou (tzv. lipozomy), ale i jinými, modernějšími technologiemi.
Pro dávkování céčka je optimální, když jsou k balení přípravku přidány detekční proužky pro stanovení jeho hladiny v moči. Pomocí těchto proužků si lidé mohou sami kontrolovat, jak je jejich organismus zásobený vitaminem C, a podle výsledků si mohou upravovat dávkování.
Do povědomí lidí vstupují i infuze vitaminu C. Mohou mít význam jako podpůrná terapie třeba u onkologických onemocnění?
Koncepci využití vitaminu C v léčbě onkologických onemocnění poprvé prezentoval v 80. letech 20. století v USA nositel Nobelovy ceny Linus Carl Pauling a skotský lékař Ewan Cameron. Jejich výzkum ukázal, že vitamin C může pozitivně ovlivnit délku přežití pacientů v terminálním stadiu, pokud je podáván ve velmi vysokých dávkách.
Pozdější studie potvrdily, že k dosažení požadovaného účinku je zapotřebí nitrožilní podávání, které umožňuje dosáhnout ještě vyšších hladin v krvi než podávání přípravků s lipozomálním vstřebáváním (ty jsou u těchto pacientů vhodné jako doplněk nitrožilní aplikace). Podle dosavadních klinických studií se nitrožilní podávání vitaminu C jeví jako možnost, která může doplnit standardní protinádorovou léčbu a zlepšit kvalitu života pacientů tím, že omezuje nežádoucí dopad standardních protinádorových léčiv.
ZDROJ: časopis Květy
Článek vyšel v časopise Květy 2. 3. 2023.