Čich je jako kompas, který nám v životě pomáhá. A čím více ho používáme, tím je bystřejší. Přestože panuje všeobecně názor, že čich je pro kvalitu života méně důležitý než zrak nebo sluch, a že mu tedy není třeba věnovat větší pozornost, pravdou je, že čich je pro nás stejně nepostradatelný jako u jiných živočichů. Vůně a pachy mají neuvěřitelně silný vliv na to, jak se cítíme, vůně i chutě dokážou vyvolat příjemné vzpomínky, dodat odvahu, pocit bezpečí, dokonce i vybrat partnera.
Jablkový závin
To, co nám voní či nevoní, máme vrozené. „Učení se pachům a chutím začíná už v děloze a pokračuje celý život. Nejintenzivnější je v dětství, kdy si zakládají naše čichové a chuťové preference. Tyto rané zkušenosti zásadním způsobem rozhodují o tom, jestli se člověk sžije s tím, jak mu chutná jídlo, nebo zda mu bude chutnat. Každý si od plenek prochází tímto procesem učení, uvyknutí si na typické vůně a chutě a jejich kombinace a jejich spojování s určitými lidmi, věcmi, pocity, zážitky a podobně. Tím se stávají libými, nebo naopak nelibými,“ říká výzkumnice a specialistka na čich a chutě Lenka Martinec Nováková.
Pokud tedy přicházíme do kontaktu s vůněmi pravidelně, utváříme si čichové vzpomínky, které patří mezi emočně nejsilnější. I proto dokážou vůně navodit příjemné pocity třeba i po dlouhé době. Připomenou něco hezkého, co jsme zažili. Vůně jsou klíč, který otvírá dveře do minulosti, a některé dokážou navodit pocity bezpečí. K nim patří podle Regine Dee například vůně jablečného závinu. „Vůně štrúdlu zprostředkuje pocit pohody. To pomáhá i při uzavírání mnoha obchodů. Obchodnice s nemovitostmi tvrdí: nezáleží na tom, jestli chceš dům prodat, nebo pronajmout, před prohlídkou upeč jablečný závin. Při návštěvě se pak budou všichni cítit dobře, dům jim bude připadat útulný a hned se budou chtít nastěhovat. Rozhodnutí padne dřív, než rozum dostane šanci začít protestovat,“ říká profesor buněčné biologie Hanns Hatt. A není to jen vůně štrúdlu. Vzpomínky na vůně vyskočí nečekaně a nemůžete je zadržet. Mozek je v tom nevinně, protože informace o vůni, kterou zachytí nos, putuje do míst, která odpovídají za pudy, emoce a vzpomínky.
Chutě zamilovaných
Říká se, že ne přes postel ani přes jídlo, ale přes nos vede cesta k srdci. „Čich má silné evolučně zakořeněné spojení s naším limbickým systémem, tedy částí, která je klíčová pro zpracování emocí a sexuální motivace. Různé pachy a vůně v nás vyvolávají zájem o jinou osobu, pocity vzrušení, nebo naopak odpor,“ říká Vojtěch Sláma, zakladatel online sexshopu pro zdravou sexualitu Yoo. Spojitost mezi vůněmi a partnerskými vztahy potvrdila i studie publikovaná v prestižním americkém vědeckém časopise PNAS. Výzkumníci oslovili přes dvě stě párů, které spolu byly od několika měsíců až po 35 let. Výsledek? Páry, které měly podobně nastavený nos, tedy kterým voněly a smrděly stejné věci, měly vysokou pravděpodobnost, že jejich vztah vydrží.
Jak jste na tom s chutí?
Chuť má velkou spojitost s čichem. Nakrájejte deset různých druhů ovoce a zeleniny, například jablko, hrušku, kedlubnu a syrový brambor a pořádně to všechno promíchejte. Zavřete oči, zmáčkněte si nos a ochutnejte kousek ovoce nebo zeleniny. Až pak můžete k nakrájeným kouskům přivonět a znova ochutnat. Pořád mějte zavřené oči. Pokud jste rozeznali osm z deseti vůní a chutí, máte skvělý čich. Pokud jste rozpoznali méně než čtyři, asi moc dobrý čich nemáte. Můžete ale čich trénovat a po pár měsících si test zopakovat.
Láska omamuje smysly a má vliv i na chutě a pachy. „Vědci zjistili, že zamilovaní lidé mají jiné chutě. Vnímání sladké a hořké chuti je u nich utlumeno, zatímco slanou a kyselou chuť vnímají mnohem intenzivněji a celkově nemají příliš velkou chuť k jídlu. Toto se ovšem týká jen čerstvě zamilovaných, kteří neznají svého partnera déle než šest měsíců. Pak už začíná dlouhodobý vztah bez biochemického stavu rauše,“ říká Hanns Hatt.
Nemůžu tě ani cítit
Určitě jste to už někdy zažili. Setkali jste se s někým, kdo vám na první čichnutí prostě nevoněl, a dokonce vám byla jeho blízkost odporná. Jak je to možné? Hanns Hatt říká, že nos je mocný spojenec, pokud jde o sympatie, a naopak i nesympatie či nechuť. Pokud vám někdo smrdí, neznamená to samozřejmě, že by se tento člověk měsíc nemyl. Tahle nechuť může pramenit mimo jiné právě z toho, jak na nás konkrétní vůně působily například v dětství. Měli jste třeba nepříjemnou tetu semetriku, která měla všude v bytě levandulové pytlíky, a když k vám přijela, trvala na objetí, nebo dokonce líbání. Nebo k vám přišel nový kolega, jehož parfém voní stejně, jako voněl váš expřítel despota. Je to pochopitelné, nos si jednoduše pamatuje nechuť, kterou jste cítili. Nos nepřechytračíte. Hodnocení vůní není vrozené, má sociální povahu. Můžou vám vonět kozy, protože jste v dětství jezdili k babičce, která je chovala. A naopak. Podle Hannse Hatta platí jednoduchá věc – co je cizí, to páchne. Japoncům například páchnou Američané a Evropané, protože máme více potních žláz, a tudíž více „smrdíme“.
Cítí zvíře, jak nám je?
Ještě nedávno bych asi tvrdila, že je to nesmysl. Ale po tragické události v naší rodině, ke které došlo před nedávnem, jsem zjistila, že naše kočky jsou neuvěřitelné houby, které nasávají všechno, co cítíme a prožíváme. Podle několika studií začnou kočky více komunikovat se svými majiteli, pokud jsou jejich páníčci nebo paničky v depresi nebo vyzařují negativní emoce, jako je smutek či osamělost. Moc dobře vědí, kdy se necítíme dobře a kdy je fakt potřebujeme, aby byly vedle nás a my si je mohli pohladit. Stejně tak psi, kteří mají naprosto dokonalý čich. Lidé mají „jen“ asi 350 čichových receptorů, pes jich má 800, kočka asi 500. Samozřejmě ani pes či kočka nedokážou od narození rozlišit všechny pachy, i oni musí čich trénovat.
„Cíleným tréninkem dokáže pes vyčenichat výbušninu či nemoc. A čichem může vnímat i radost, stres a strach. Je tedy pravděpodobné, že pes cítí, jak se cítíme a jak se cítí ostatní,“ říká Hanns Hatt. Ostatně, díky svému citlivému čenichu dokážou psi vyčenichat zavalené lidi po lavinách či zemětřeseních, v USA a Anglii psi doprovázejí pacienty trpící záchvaty, aby je včas varovali. „Jsou totiž schopní vnímat změnu tělesného pachu pacienta. Čtyřnozí mazlíčci mohou také pomáhat diabetikům. Speciálně vycvičení psi dokážou čichem vnímat hladinu krevního cukru a štěkáním nebo postrkováním upozorní nemocného na případnou hyperglykemii nebo hypoglykemii,“ říká odborník. V poslední době se využívá psí nos taky na identifikaci některých druhů nádorů. „Rakovinu žlučníku nebo plic poznají podle dechu nebo moči nemocného, stejně tak rakovinu prsu nebo kůže,“ dodává Hanns Hatt. Zázrak? Kdepak. Tihle „čmuchalové“ mají ovšem jeden jediný problém. Většina psů se zhruba do hodiny přestává soustředit a začne je čenichání nudit. Ale i tak. Není to úžasná věc, když dokáže váš čtyřnohý přítel vycítit, jak vám je, a přijde vás rozveselit?
Jak citlivý je váš nos?
DOKÁŽE VÁŠ NOS ODLIŠIT ČISTOU ŠŤÁVU OD OVOCNÉHO KONCENTRÁTU?
K testování použijte dvě pomerančové nebo jablečné šťávy, vždy 100% ovocnou šťávu a ovocný koncentrát. Pak vezměte čistou šťávu a nařeďte ji neperlivou vodou v poměru 1 : 10 tak, aby na 10 ml šťávy připadlo 90 ml vody. Z toho odeberte jednu desetinu a doplňte devíti díly vody. Takhle pokračujte do chvíle, kdy už neucítíte žádnou šťávu. Kolikrát jste ji naředili? Pokud jste cítili čistou šťávu minimálně po čtyřech ředěních, máte vynikající čich.
Zdroj: časopis Vlasta
