Je to symbol pohody, vydařeného večera, příjemně strávené dovolené... Kdo je jen trochu aktivní na sociálních sítích, zcela určitě fotku se sklenkou alkoholu v ruce někdy v online prostoru zveřejnil. V luxusní restauraci se štíhlou sklenicí, kde vyniknou stoupající bublinky prosecca, v létě s orosenou sklenicí oranžového Aperolu, v zimě z prosluněné terasy horské chaty s bombardinem.
Alkohol se stal běžnou součástí našich životů. Popíjíme odpoledne při setkání s kamarádkami, večer s přáteli, při rodinných oslavách, sklenku vína si běžně dáme jen tak večer u televize, při vaření, žehlení i psaní úkolů s dětmi. Ať už pro získání většího pocitu uvolnění a pohody, nebo naopak na uklidnění.
Sociální sítě, filmy, seriály i reklama v médiích nám ukazují, že pít je zcela normální. Život se sklenkou v ruce je podle těchto vzorců veselejší, snesitelnější a příjemnější než bez ní. Má však i svoji odvrácenou tvář. Hranice mezi tím, kdy alkohol vyvolává pohodu a kdy začne devastovat naše těla, psychiku, bankovní konto i vztahy s rodinou a kolegy, je tenká.
Epidemie alkoholiček
Začátkem roku napsal lékař a záchranář @Simmar_cz na svém účtu na Twitteru následující: „Máme v zemi doslova epidemii mladých žen – alkoholiček – mezi 25 až 40 lety. Na první pohled jim nic nechybí, často působí úspěšně, upraveně i na sociálních sítích. Prvních pár let to nikdo nepozná, postupně se ale množí problémy zdravotní i rodinné. Končívá to smutně, velmi smutně,“ uvedl a pokračoval. „Začíná to často vínem. Je to společensky tolerovaný alkohol a stalo se novou normou, že otevřít si každý večer lahvinku není nic divného. Bohužel takhle to často začíná. Končí to lahví vodky schovanou v prádelníku a všude možně jinde.“
Pár diskutujících si z toho s nadsázkou utahovalo, značná část jeho slova potvrzovala. „Ano, děje se. Často je to – aspoň co vidím okolo já – spojené s neschopností opustit toxický vzorec: práce (sice skvělá, ale stres & tlak atd.), vztah (vždy se najde důvod, proč zůstávat s kreténem), pocit vlastního selhání (všechny ženy na instagramu jsou přece tak skvělé). Je to mor,“ komentovala to například bývalá novinářka a nynější manažerka komunikace francouzského velvyslanectví v Praze Kateřina Etrychová. „Přesně popsáno. Vidím to podobně,“ reagoval autor postu.
Ženy pití skrývají
Nelze si nevšimnout. V zaměstnání, v sousedství, širším i blízkém příbuzenstvu, mezi známými... Asi každý z nás zná někoho, kdo se stal na alkoholu závislým. Zatímco dříve se to týkalo hlavně mužů, dnes jsou v tom obě pohlaví stejně.
„Ženy v pití alkoholu dohánějí muže,“ zní titulky článků podpořené různými studiemi. Australští výzkumníci zpracovávali výsledky 70 studií z téměř čtyřicítky zemí z let 1948 až 2014, které se týkaly lidí narozených v letech 1891 až 2000. Mezi lidmi narozenými v letech 1891 až 1910 bylo dvakrát více mužů pijících alkohol než žen, u nezřízeného pití byl poměr mužů a žen 3 : 1. V generaci narozené po roce 1990 už pijí ženy stejně jako muži, přičemž poměr alkoholiků činí 1,2 muže na 1 ženu.
Ženy svoje pití víc než muži maskují. „Muži často pijí veřejně někde v hospodě, ženy spíš o samotě v domácnosti. Začíná to přiznanou lahví na kuchyňské lince, kterou otevírají večer, později ji schovají a otevírají už dopoledne a po celý den si udržují hladinku,“ říká adiktolog a psychoterapeut Ondřej Sklenář. Čím to je? „Společnost se na závislé pořád dívá skrz prsty a u žen to platí dvojnásob. Rodina jimi pohrdá, moralizuje je, kritizuje, jak něco takového mohly dopustit, když mají děti. Tohle muži neslýchají a ženy to mají v tomto směru těžší.“
Ondřej Sklenář, adiktolog a psychoterapeut
U žen je rozhodně vidět, že chodí čím dál víc na léčení. Zdravotnické statistiky se dělají od 50. let a tehdy v léčebnách převažovali muži, poměr byl 9 : 1, v 90. letech už to bylo 8 : 2 a dnes je to půl na půl.
Zanedbané trosky
Sama znám několik žen, které byly alkoholičky. Minulý čas nevolím proto, že se vyléčily, ale proto, že zemřely. Během posledních dvou let v mém širším okolí umřelo pět žen ve věku od 31 do 76 let vinou alkoholu. Až na jednu, která se narodila rodičům alkoholikům, to byly ženy s normálním zázemím. Ženy chytré, vzdělané, ve svých profesích úspěšné, s partnery i dětmi. A kdysi dávno to byly ženy také velmi pohledné. Na konci z nich byly osamělé, zanedbané trosky s podlomeným zdravím, bez přátel, bez peněz, s minimálními rodinnými kontakty. Příbuzní s nimi v rámci sebezáchovy přestali komunikovat. Jedné dokonce soud odebral dítě, protože se o něj nedokázala starat.
Zpovzdálí už také nějakou dobu sleduju bývalou spolužačku, jež má vlivem závislosti na alkoholu nakročeno k podobnému osudu. Pitím se devastuje roky, alkohol je z ní cítit v kteroukoliv denní dobu. Příznačná byla v tomto směru její fotka z nedávné dovolené v Paříži na instagramu. „Dopolední posezení v kavárně,“ zněl popisek u snímku rodiny – děti pily džusy, manžel minerálku, před ní stál Aperol. „Všechno začalo před lety, když byla na mateřské,“ říká její nejbližší kamarádka.
Ubíjející stereotyp
Za rizikové je považováno průměrné denní pití:
- 1–2 sklenice u žen (více než 20 g etanolu)
- 2–4 sklenice u mužů (více než 40 g etanolu)
Pro lékaře a odborníky věnující se závislostem je to příběh, který slyší opakovaně. Mateřská a rodičovská jsou u žen často spouštěčem, který stojí na začátku jejich pití. V alkoholu hledají útěchu. Trápí je ubíjející stereotyp, únava a nevyspalost, cítí se osamělé, neuznané.
„Izolace po dobu mateřské a rodičovské dovolené hraje velkou roli. Typické je, že rodina má dům na okraji Prahy, žena je tam sama s dětmi, manžel v práci, vydělává peníze, chodí večer domů vyšťavený, tam na něj čeká vyčerpaná žena a oběma docházejí síly. Láhev vína je pro ni náhradou za něco, co jí chybí. Napít se v takovou chvíli je velmi snadné, protože už po jedné skleničce přichází uvolnění a napětí se rozvolní,“ vysvětluje adiktolog a psychoterapeut Ondřej Sklenář.
Mateřská odstartovala pití i v případě Michaely Duffkové, autorky blogu a později knihy Zápisník alkoholičky, podle níž se natočil i nový film. „Láhev byla únik od toho, abych moc nepřemýšlela nad tím, že jsem tam, kde být nechci,“ vysvětlovala své pití Michaela Duffková.
Alkoholismus se ale nevyhýbá ani úspěšným ženám. Pijí zdravotní sestry, učitelky, vědkyně, manažerky, podnikatelky, umělkyně, modelky, influencerky, moderátorky. Na první pohled ženy, které mají uznání, rodinu, slávu i peníze. Z pohledu lidí z venku jim nic nechybí, ve skutečnosti je drtí obrovský tlak na výkon i očekávání společnosti. V soukromí jsou to manželky a matky, které jedou na plný plyn, stejně tak s obrovským nasazením i pracují. „Ženy pak mluví o velkém stresu a napětí, které řeší alkoholem,“ říká Ondřej Sklenář.
Pozitivní vztah k lahvi
Za škodlivé s vysokým rizikem je považováno průměrné denní pití:
- 2–4 sklenice u žen (více než 40 g etanolu)
- 3–6 sklenic u mužů (více než 60 g etanolu)
My Češi jsme v pití přeborníci a dlouhodobě se umísťujeme na čelních příčkách ve spotřebě alkoholu. V Česku se ročně spotřebuje 100–150 milionů litrů etanolu, což odpovídá 10–14,5 litrům na jednoho obyvatele včetně dětí a seniorů. V souvislosti s alkoholem ročně zemře asi šest až sedm tisíc lidí. Odhaduje se, že alkohol je v Česku spojen až s 2/3 všech případů domácího násilí, přičemž to postihuje hlavně ženy. Pod vlivem alkoholu zemře přibližně 10 % usmrcených při dopravních nehodách. Ztráty a dopady závislosti experti vyčíslili až na 55 miliard korun ročně.
Podle loňské zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti denně pije v Česku alkohol téměř 10 % osob starších 15 let a odhadem asi 1,5 milionu žen a mužů popíjí rizikově, což má škodlivé dopady na jejich fyzické i duševní zdraví. Jde o odhady, závislí, pokud se nejdou léčit, nejsou nikde evidovaní. Určitý trend se ale dá vypozorovat z toho, kolik lidí se dnes obrací na odborníky s žádostí o pomoc. „U žen je rozhodně vidět, že chodí čím dál víc na léčení. Zdravotnické statistiky se dělají od 50. let a tehdy v léčebnách převažovali muži, poměr byl 9 : 1, v 90. letech už to bylo 8 : 2 a dnes je to půl na půl,“ říká adiktolog a terapeut Ondřej Sklenář.
Normální je (ne)pít
Česká společnost má k pití alkoholu velmi tolerantní přístup a za normu se považuje to, když pijete. V opačném případě jste za podivínku a čelíte nepříjemným otázkám. Nedávno to řešila ostravská podnikatelka, módní návrhářka a influencerka Eva Šindlerová na sociální síti X. „Nehulím, nekouřím, nefetuju (ani moc nepiju, dám si dvě deci červeného raz za měsíc). Cítím se ale jako idiot, když mám ve skupině cizích lidí vysvětlovat, proč si nedám panáka nebo trochu trávy...“
Zkušenost s něčím podobným mají asi všichni, kteří nepijí nebo jen naprosto minimálně. Tolerovanou „omluvenkou“ od pití je u žen těhotenství, řízení automobilu nebo na první pohled vážná nemoc.
Za velkou oblibou alkoholu u nás stojí řada faktorů. Je to „tradice“, navázali jsme na to, co bylo běžné za minulého režimu, kdy se pilo prakticky všude a v kteroukoliv denní i noční hodinu. „Velmi významná je také dostupnost alkoholu, ať už cenová, tak místní. Ve městě máte na každém rohu večerku, alkohol u nás dostanete prakticky nonstop. Když k tomu připočítáte nízkou cenu, je to ta nejdostupnější droga,“ vysvětluje Ondřej Sklenář.
Organismus žen přitom snáší alkohol hůř než ten mužský. Vypijeme méně, přitom jsme rychleji opilé, za což může poměr tuků a vody v těle. Ženský organismus má vody méně, alkohol se tak v těle více koncentruje. Ženy také mají menší játra, kde se odbourává. Alkohol ženám komplikuje schopnost otěhotnět a také stojí za výskytem celé řady vážných nemocí.
Závislá během pár měsíců
Jak rychle se dá propít k závislosti? To je velmi individuální a záleží na řadě faktorů – predispozice, psychické rozpoložení, schopnost zvládat stres, stavba těla, metabolismus… Může to být otázka mnoha let, ale také měsíců. Přitom alkoholičkou se nestáváte v momentě, kdy vypijete určitý počet skleniček, ale jakmile alkohol začne ovlivňovat některou oblast v životě, třeba péči o dítě, zdraví, partnerský vztah, práci.
Michaela Duffková se propila do závislosti během několika měsíců, kdy potřebovala denně 2,5 litru vína. Když se pití sama snažila omezit, bylo jí špatně. Dospěla do stadia, že nebyla schopna se starat o dceru, fyzicky chátrala. „Byla jsem oteklá, rudá, bylo mi strašně zle, klepala jsem se. Tehdy jsem si řekla, že musím okamžitě někam nastoupit, jinak se upiju k smrti, protože už to nedokážu zastavit,“ vzpomíná na dny těsně před tím, než se odešla léčit.
Existuje řada definic alkoholismu, adiktolog a terapeut Ondřej Sklenář se klientů ptá, jestli mají pocit, že jim pití někde v životě škodí a ubližuje. „Pokud už tam závislost je, tak je odpověď kladná – zničilo mi to manželství, vztah s dětmi, zdraví, vyhodili mě z práce… Druhá významná věc je, že většina závislých má kvůli svému pití pocity viny a výčitky. Když se jich na to zeptám, tak drtivá většina to přizná.“
Zničené vztahy
Příběhy žen, které pily či stále pijí, jsou smutné, stejně tak jako vyprávění jejich nejbližších. Pětačtyřicetiletá Zuzana vyrůstala s matkou alkoholičkou. Pití odstartoval odchod jejího otce-lékaře k jiné ženě. „Máma se s tím nikdy nevyrovnala a propila celý svůj život, pila, už když jsem byla malá, a vlastně ji nepamatuju bez alkoholu.“ Zemřela loni v 76 letech na celkové selhání organismu. V té době už žila na ubytovně, když přišla o byt, protože neměla na nájem. Zuzana sama v dospělosti vyhledala odborníky, aby jí poradili, jak mamince pomoci a jestli má cenu ji nutit k léčbě. „Nemělo. Jakmile by vyšla z léčebny, začala by zase pít. Ona říkala, že žádný problém nemá, nikdy to nepřiznala.“
Když se nedávno diskutovalo o dani na tiché víno, která nakonec neprošla, často zaznívalo, že jsme národ vinařů a její zavedení by naši vinařskou kulturu zlikvidovalo. Alibistický přístup státu kritizovali ekonomové, lékaři, adiktologové i mnozí další. „Fakt nejsme národ vinařů, jsme obecně národ přehánějící to s chlastem, jídlem a nikotinem. Stojí nás to mrtě peněz, lidí a energie. Není rodina, aby v ní někdo na něco z toho neumřel; zbytečně a brzo,“ reagoval na to tehdy na Twitteru už na začátku zmíněný @Simmar_cz.
Pozitivní zprávou je, že dnešní mladí lidé pijí méně než jejich rodiče. Nejedná se sice o dramatický pokles, trend je ale jasný. Dobré je i to, že čím dál více lidí závislých na alkoholu vyhledává pomoc odborníků a nestydí se přiznat, že mají problém.
Přehodnocené výzkumy
- Není to tak dávno, kdy mnozí lékaři tvrdili, že přiměřené pití alkoholu prospívá zdraví. Ještě v roce 2010 v knize Víno na zdraví přední dětští kardiologové Milan Šamánek a Zuzana Urbanová propagovali střídmou konzumaci alkoholu s tím, že má pozitivní vliv na lidské zdraví.
- „Celá řada odborných studií totiž potvrdila stovky let známou skutečnost, že pravidelné pití vína, například dvou až čtyř dcl vína u mužů a dvou až tří dcl vína u žen, výrazně snižuje riziko srdečního infarktu či mozkové mrtvice a tím prodlužuje lidský život,“ psali v knize, která se v roce 2011 mezi publikacemi z oblasti „vína a zdraví“ stala druhou nejlepší na světě.
- Nové vědecké poznatky ale něco takového popírají a naopak uvádějí, že i malé množství alkoholu může být pro člověka nezdravé. Jeho konzumace, stejně jako kouření a špatný životní styl patří k významným negativním faktorům ovlivňujícím nemoci srdce, pití je spojeno i s dalšími nemocemi, třeba s rakovinou. „Žádnou dávku alkoholu nelze považovat ze zdravotního hlediska za bezpečnou či doporučovat jako prospěšnou,“ uvádí zpráva Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Zdroj: časopis Vlasta
