Sociální sítě jsou místem, kde vznikají nejrůznější trendy, a to nejen pokud jde o to, co si máte na sebe obléknout, jaký šampon máte použít nebo jakou kabelku si koupit. Jsou i místem, kde stovky influencerek ukazují, jak bychom měli vypadat. Jak se tvářit. Jaký filtr použít. Jak nastavit obličej a vystrčit nohy, abychom působili štíhleji. Jak zamaskovat pupínky, pihy, strie a další nedokonalosti. A když to nebudeme dělat, neměli bychom se raději ani ukazovat. Přitom každý dobře ví, že ne vždy jsou sociální sítě odrazem skutečné reality. I to se ale začíná měnit a stávají se pomalu taky místem, kde sdílejí své snímky takzvaní „body positive influenceři“. Nejčastěji pod hashtagem #bodypositive. Komunita lidí, která se nesnaží oslnit dokonalými těly, ale inspirovat ostatní, aby se naučili svoje tělo milovat takové, jaké je.
Přirozenost na prvním místě
Nepleťme si body positive s podporou nezdravých návyků, vedoucích k zdravotním komplikacím včetně obezity. Influenceři a všichni ti, kdo tvoří hnutí body positive, propagují zdravý životní styl se vším všudy. Nikdo z nich vám nebude radit, abyste leželi celý den na gauči, ládovali se brambůrky a volali do vesmíru pozitivní mantru „Miluji svoje tělo“. O tom to není, přestože mnozí odpůrci tvrdí, že když budeme podporovat lásku k jakémukoli tělu, podporujeme tím nezdravý životní styl a tolik omílanou obezitu. O hnutí body positive se sice mluví nejčastěji v souvislosti s velikostí oblečení, ale ve skutečnosti jde o mnohem širší pojem. Body positive odráží spokojenost s naším celkovým přirozených vzhledem, ať už je jakýkoli. Ideál krásy, který nám podsouvají média i leckdy i naši blízcí, je pro většinu lidí absolutně nedosažitelný. I když se v poslední době řada celebrit snaží na svých instagramových účtech ukázat, jak vypadají bez nalíčení nebo jak si vymačkávají červený pupínek na čele. Podle osobní trenérky Hayley Madigan je to ukázka falešné reality, protože tyhle ženy se snaží zvýraznit „vady“ svého těla jen naoko nebo si vytvořit nové. „Myslím, že skutečné hnutí body positive podporuje to, aby své tělo ukazovaly všechny typy žen, nejen modelky, které se snaží body positive propagovat,“ říká. Cílem by mělo být jediné: normalizovat všechna těla. „Všichni bychom si měli uvědomit, že jsme ve stejném týmu a máme stejný cíl. Měli bychom se navzájem podporovat, ne si házet klacky pod nohy,“ říká fitness trenérka Mik Zazon, která teprve s kily navíc získala potřebné sebevědomí.
Dlouhá cesta k sebelásce
Mnozí body positive influenceři říkají, že cesta k sebepřijetí je trnitá. Dobře to sice zní: Mějte rádi svoje tělo. Ale skutečně tomu věřit? Nestačí zapnout v hlavě knoflík a je hotovo. To potvrzuje i Mik Zazon, která tvrdí, že sebeláska, a zvláště pak láska k vlastnímu tělu, nepřijde na lusknutí prstu. I ona trpěla předsudky, jedla jen zelené potraviny a kobliha pro ni byla sprosté slovo, vybudovala si závislost na zdravém životním stylu a… nebyla šťastná. Teprve když začala přibírat a čas od času si dopřála i chipsy, zažívala doslova opojné pocity radosti. Cvičí, ale jen dvakrát týdně, zdravě jí, pracuje jako koučka osobnostního rozvoje a rozhodně nepatří k těm, kteří by měli kvůli několika faldům navíc problém s kondicí. Ve svém těle našla zalíbení a snaží se svoje know-how předat dalším ženám. „Není potřeba za každou cenu podléhat volbě a dělat jedno na úkor druhého. Buďte nenasytná, chtějte všechno, nezaned bávejte tělo ani mysl. Jedině tak budete opravdu šťastná,“ říká.
Nehuntujte se
Kladný vztah k tělu je pro spokojený život absolutním klíčem a prioritou číslo jedna, tvrdí psycholožka Jitka Nesnídalová. „Pokud tělo nemáme rádi, huntujeme ho, nežijeme život v pravdě ani radosti. Přijímat své tělo bezpodmínečně je úplně jiný pocit než být na ně naštvaný, peskovat ho a odmítat. Stejný pocit pak dominuje i v životě člověka, který takhle ke svému tělu přistupuje,“ říká. Snadné to ale někdy není, přestože všichni přirozeně cítíme a víme, že tělo je pro nás tím nejdůležitějším. „Mnozí lidé ale nevědí, že mít své tělo rád je opravdu nezbytná potřeba. Pokud ho totiž máme skutečně rádi, chováme se k němu s větší úctou, lépe o ně pečujeme a prospíváme mu. Nemluvím zde jen o známých faktech, k nimž patří zdravá strava, sport a relaxace. Když máme tělo rádi, pak se mu přirozeně snažíme dodávat to, z čeho profituje, při čem se cítí dobře a co podporuje jeho zdraví. A může to znamenat i takovou jednoduchou věc, jako je spánek. Ale taky to, že když tělo vědomě či podvědomě odmítáme, protože není dost dokonalé, pak s ním vedeme vlastně boj. Když něco odmítáme, vytváříme proti tomu tlak a každý tlak vytváří protitlak. Pokud člověk své tělo nepřijímá a zlobí se na ně, pak zcela přirozeně nebude mít harmonické prostředí, v němž by mohlo zdravě prosperovat,“ vysvětluje psycholožka Nesnídalová. Zdravé tělo začíná od našeho vztahu, jaký s ním máme. „Naše tělo je pro nás největší životní parťák a měli bychom ho absolutně podporovat. Chovat se k němu jako k pokladu, přijímat ho takové, jaké je, a nebojovat proti nedokonalostem. Pro zdravý a spokojený život je zásadní pečovat o tělo s maximálním láskou, pokorou i v oblasti stravování, pohybu a psychohygieny. Právě psychohygiena se ale v naší společnosti hodně zanedbává,“ říká psycholožka. Zdraví a láska k tělu jsou možná nekončící cesta, ale stojí za to. Nikdy není pozdě začít. A nepotřebujete k tomu svolení od ostatních, abyste se cítili dobře. Nikdo nemá monopol na to, co je „krása“, a soudit ostatní podle vzhledu a životního stylu. Nejdůležitější vztah, který kdy budete mít, je ten, který máte sami se sebou.
Související články
5 slavných influencerek, které učí ostatní mít se rádi takoví, jací jsou
Megan Jayne Crabbe
Patří k ikonám cvičení body positive. Poté, co trpěla anorexií, obrátila svůj život naruby, aby byla ve vlastním těle zdravější a šťastnější. Na svém Instagramu propaguje sebepřijetí těla, akceptování celulitidy a zveřejňuje fotky bez zásahů Photoshopu. Vydala také knihu o sebepřijetí.
Iskra Lawrence
Britská modelka vede na sociálních sítích boj proti Photoshopu. Účastní se mnoha modelingových kampaní, které oslavují různé formy ženského těla. Jednou z nich byla The New American Jean, která publikovala zcela neretušované snímky modelek. Aktivistka za přijímání těla odmítá termín „plus-size“ a místo toho volá po prezentaci ženského těla bez kategorií.
Mama Cãx
Americko-haitská modelka a aktivistka za práva postižených. Když jí bylo 14 let, diagnostikovali jí rakovinu a přišla o pravou nohu. Zemřela v roce 2019 ve 30 letech. S protetickou nohou se hrdě veřejně předváděla, chtěla tak inspirovat lidi v podobné situaci. Na svém blogu i Instagramu psala o cestování a kráse, která nespočívá v dokonalosti.
Související články
Jessamyn Stanley
Instruktorka jógy a spisovatelka vystupuje jako obhájkyně jógy body positive, napsala knihu Every Body Yoga, v níž tvrdí, že každý může cvičit a libovat si ve výhodách jógy. „Sebepřijetí a body positive je jediný legitimní protijed na všechno, co působí na tělo negativně,“ říká.
Tatyana McFadden
Americká sportovkyně ruského původu získala v roce 2015 cenu Laureus World Sports Awards pro nejlepšího handicapovaného sportovce roku. Narodila se v Petrohradě s rozštěpem páteře. Matka ji po porodu opustila a ona zůstala v dětském domově. Z finančních důvodů nemohla dostat vozík, takže se naučila chodit po rukách. V pěti letech ji při návštěvě Ruska adoptovala americká aktivistka za práva postižených. Tatyana vyhrála několik mezinárodních maratonů a pravidelně se úspěšně účastní paralympiád.
Jitka Nesnídalová, psycholožka a koučka, zakladatelka neziskové organizace Sunshine, která pomáhá lidem s psychickými potížemi vyplývajícími z dopadu pandemie
Jitka Nesnídalová, psycholožka a koučka, zakladatelka neziskové organizace Sunshine, která pomáhá lidem s psychickými potížemi vyplývajícími z dopadu pandemie
Co pomůže k sebepřijetí?
Především se nekritizovat. Mnohdy ale není, zvláště pro ženy, jednoduché to dodržovat. Jakmile v sobě přestanete dusit neustálou vnitřní sebekritiku, můžete se uvolnit a dopřát si větší sebepřijetí. Čím víc sebekritiky, tím víc jste odpojeni sami od sebe a ponořeni pouze v negativních smyčkách, které ale vůbec nic neříkají o tom, kdo skutečně jste. Většinou se jedná o nějaká naučená přesvědčení od jiných autorit z dětství. Je třeba se jim postavit a krok za krokem se dostávat sami k sobě. Tohle vnitřní sebepřijetí v sobě má každý, jen se časem zanáší nepravdivými negativními myšlenkami. Nikdy ale není pozdě začít na sobě pracovat.
ZDROJ: časopis Vlasta, https://nesnidalova.cz
