Ráda bych mu teď vzkázala, že bordel nemá s inteligencí nic společného a že kdyby se v něm tehdy nezačalo cítit relativně komfortně, neřešilo by jeho současné já problém. Sice vím, kde co je, ale všude je toho všeho strašně moc.Když před lety vyšla kniha Marie Kondo, ještě jsem se pochechtávala. Tss, tahle metoda lehce podivné Japonky, to není nic pro mě!

Já přece miluju své útulňoučké přeplněné poličky. Sbírka andílků (ano, i já jsem tomu kýči před lety podlehla) je sice lapač prachu, ale jsou tak roztomilí. Knih se zásadně nezbavuji, všechny je přece jednou přečtu, jen až budu mít víc času...

Nutně potřebuju kyvadlovou váhu

Vlastnictví kyvadlové váhy se závažíčky po babičce má pro mě speciální hodnotu. Je cool mít doma psací stroj, jednou na něm napíšu román (hahaha). Na tahací harmoniku se sice už dvacet let pořád nikdo nenaučil hrát, ale co když se zítra vzbudím s přesně takovým snem?

Výčet předmětů, které jsou v našem bytě navíc, by mohl pokračovat ještě dlouho. Jenže stejně jako je kapacita rámečku pro úvodník omezená, je omezená i kapacita našeho bytu. Dlouho jsem se nad Marií Kondo pochechtávala, ale nakonec jsem podlehla. Kdo nechce trávit nekonečný čas nekonečným úklidem, musí se naučit rozlišovat zbytečnosti od podstatných věcí. Je to těžké, ale jinak to nejde. Ovládat chaos zvládne i blbec. Inteligent by měl včas poznat, že má byt přeplněný krámy, které se nedají uklidit.

Tento a další články si můžete přečíst v nejnovějším časopise Vlasta (číslo 38), který je nyní na stáncích:

Vlasta (číslo 38) Vlasta (číslo 38) Zdroj: Jan Kolský