Když vyšla před dvěma lety v USA kniha Navždy spolu: mýtus o dokonalém životě, stala se ihned bestsellerem. Nejvíc pozornosti vyvolala kapitola o manželství a zkušení kritici v ní naši autorovi chybu. Ukázalo se, že spisovatel Paul Dolan si špatně vyložil data, na kterých založil své dílo. Vdané ženy podle něj v průzkumu uváděly, že jsou šťastné, pokud byl v tu chvíli jejich manžel v místnosti, ale když odešel, už se šťastné necítily. Ve skutečnosti jím citovaný průzkum dokázal, že vdané ženy se necítily šťastné, pokud byly od manžela oddělené na delší dobu. Ne pokud jen odešel z místnosti. Docela velká chyba na zkušeného autora, ale je možné, že samotný stav manželství má na štěstí žen přece jen signifikantní vliv? Podívejme se na další studie.
Všeobecně se dá říct, že kdokoliv se rozhodne zkoumat vliv manželství na štěstí mužů i žen, dozví se vždy to samé. Sezdaní jsou spokojenější, vyrovnanější, zdravější. Ne o moc, ale jsou. Výsledky všech těchto průzkumu jsou ale i zavádějící, protože lidé se šťastnějším osobnostním založením se mnohem častěji vdávají a žení. Přesvědčený pesimista se do chomoutu nepožene, protože v něm přede bude vidět hlavě omezení a ne jistotu a podporu. To samé platí pro ženu realistku, která ve vztazích kolem sebe vinou své povahy vidí spíš to špatné, takže na žádosti o ruku odpovídá zamítavě (pokud nějaké vůbec dostane).
K jasnější výsledkům by vedl průzkum, který by sledoval stejné lidi v průběhu desetiletí a zaznamenával, jak se proměňuje jejich subjektivní pocit štěstí. Ty, které to tak udělaly objevily například tzv. líbánkový efekt: zvýšenou hladinu štěstí před uzavření manželství a krátce po svatbě, která postupně klesá na původní úroveň. Podobně to máme s prožíváním jiných životních radostí. Na chvíli jsme šťastnější a po nějaké době se vrátíme na původní úroveň. Ta se samotnou svatbou nijak nezvýší.
Jiná studie, která sledovala stejné páry delší dobu zjistila, že největší nárůst pocitu štěstí zaznamenávají v manželství páry, kde se partneři navzájem považují za nejlepší kamarády. Závěr tedy je, že štěstí v manželství záleží na pocitu blízkosti s partnerem. Nejkvalitnější manželství jsou ta dlouholetá a spokojená. V průměrných manželství jsou muži i ženy spíše nešťastní. Takže svatba je vlastně taková loterie. A šance jsou skutečně fifty fifty.
A teď, kde se vzalo podezření, že manželství může štěstí žen škodit? Americká psycholožka Iskra Fileva ho postavila na dvou faktech. Ženy mají menší šanci najít milovaného partnera, protože mají hlubší a složitější kritéria výběru a jsou také spokojenější jako svobodné. S přihlédnutím k těmto dvěma efektům podloženým výzkumy, jim vlastně škodí samotná existence manželství jako pojmu. Předpokládá totiž, že ke svému štěstí potřebují posvěcený svazek. Společnost to čeká. Literatura to naznačuje. Filmy to připomínají. Příbuzní s tím nedají pokoj. Takže manželství škodí štěstí SVOBODNÝCH žen – to se dá s určitostí prohlásit. Třeba se to jednou změní a všichni budou mít svobodu najít si štěstí tam, kde ho vidí.