V té době jsem byla „majitelkou“ dvou školou povinných dětí a jednoho manžela, který si velmi potrpěl na čerstvé a křupavé rohlíky přímo z pekárny. Dodnes nechápu, proč jsem netrvala na tom, aby si je kupoval sám!
Jednoho dne jsem se rozhodla, že si koupím klobouk, který na mne provokativně koukal z výlohy malého kloboučnictví. Červený a krásný… A taky jsem to udělala. Opravdu mi slušel! Děti mi ho schválily… Ráno jsem si ho nasadila a chystala se do práce. Už jsem stála ve dveřích, když manžel pronesl: „Nezapomeň na rohlíky!“
Po práci jsem nakoupila a na rohlíky samozřejmě nezapomněla. S kloboukem na hlavě a obtěžkaná taškami jsem kráčela na metro, když tu zavanul prudký vítr. Sebral mi klobouk z hlavy a jal se ho kutálet po ulici Vinohradská, já běžela za ním, z tašky mi vyskakovaly rohlíky, soucitní chodci mi pomáhali honit klobouk, méně soucitní sbírali rohlíky a prchali s nimi pryč, ale ty mi byly ukradené (doslova), protože mě zajímal můj klobouk! Užuž jsem ho měla, když tu ho vítr zvedl do výšky, plavně ho nesl dolů a pověsil na návěstidlo v kolejišti u Hlavního nádraží.
Klobouk byl nenávratně ztracen. V tašce zbyly jen čtyři rohlíky. Nenáviděla jsem je… A dokoupit jsem je nešla! „Jak to, že jsi koupila jen čtyři?!“ vztekal se manžel. Vůbec nezaznamenal, že nemám klobouk! V tu chvíli jsem si uvědomila, že již léta nezaznamenává, co nosím či nenosím, zda mi něco nechybí… Už léta ho nezajímám, hlavní je obsah nákupních tašek a rohlíky!
Vypukla hádka, z manžela vypadlo, že má již nějaký čas poměr s jakousi Libuškou, která by se o přísun pečiva jistě starala pečlivěji než já, a tak jsme se rozvedli.
Za nový život a nakonec i za nového manžela vděčím klobouku, nebo spíš větru, který ho odvál a spolu s ním i moje nefunkční manželství. Rohlíky jsem nakonec rehabilitovala, ale kupuje je manžel. Ten druhý…
Kamila, Praha
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní, připusťme,
že vám ten červený klobouk skutečně slušel. Byla to nepochybně výhodná koupě, protože bezděky zafungoval i jako katalyzátor. Konečně jste si uvědomila, jak vás vlastně ty domácí rohlíkové smrště unavují. Možná jste se měla ozvat už dávno; není vyloučené, že by jejich nákup už nějakou dobu zvládly děti, či dokonce i pán domu.
Mohu-li si dovolit jedno zobecnění, tak tím třeba pomůžeme jiným nešťastnicím. Jste-li nucené dělat pro partnera něco, co se vám příčí, pak je dobré umět se včas ozvat. Nebýt větru a povětrné hučky, pak nelze vyloučit, že byste se časem nepokusila manžela těmi čerstvými rohlíky zadusit. Třeba tak, že byste mu je cpala do krku jako husám šišky.
Trochu mne ale zneklidňuje ten červený klobouček na železničním návěstidle. Aby tam nezpůsobil nějakou dopravní kalamitu! Zaznamenala
Zdroj: časopis Květy
