Sex skýtá mnohá úskalí, ale většina dlouhodobých svazků trpí kolotočem nátlaku a odmítání. Jeden z partnerů obyčejně vyzývá a ten druhý odmítá. A ani jeden to nemá lehké. „Je to zacyklený iniciační rituál. Dám vám jako příklad poslední pár, který to přišel řešit ke mně do ordinace,“ vypráví terapeutka Petra Zebroff. „Hned na začátku prvního sezení bylo jasné, že on trpí jejím odmítáním, cítí se osamělý a trápí ho to. Přiznal, že jednou za čas odmítnutí své ženy snese, ale když je pravidelné, má pocit, že ho nemá ráda. Prý zkusil všechno a nakonec už neviděl jiné východisko než to začít manželce vyčítat.“

Někdy příště

Každý reaguje na odmítnutí jinak. Někdo je chápavý a trpělivý, někdo to bere jako výzvu k přesvědčování a hodně partnerů se cítí odstrčených a zavržených. Ve studii, kterou doktorka Zebroff vedla a které se zúčastnilo tisíc lidí, se celá čtvrtina přiznala k tomu, že se po odmítnutí urazila, a skoro polovina, že se posléze ke svému partnerovi chovala chladně.

Čtěte také

Jak zůstat zamilovaný?

Čtěte také

Zamilovat se je snadné! Ale jak zůstat zamilovaný dlouhá léta?

Jakkoliv je určitá míra frustrace pochopitelná, z výzkumu rovněž vyplynulo, že vztahy, kde se odmítnutí partneři naštvali, hádali a vyčítali si, byly méně kvalitní a spokojené. Rozumní partneři totiž vědí, že tudy cesta k naladění partnera na sex nevede. „Neexistuje člověk, kterého by vzrušoval fakt, že se na něj druhý naštval,“ dosvědčuje psycholožka Esther Perel.

Na druhé straně

Ani ten, kdo odmítá, to nemá jednoduché a málo se o tom mluví. Protože to vypadá, že na jeho straně je převaha, že v tu chvíli třímá v rukou jakousi moc. Ve skutečnosti je ale jeho či její role stejně nebo ještě více nepříjemná.

Odmítnout milovanému partnerovi sex přináší pocit viny, studu, selhání, dokonce i hněvu. „Mívám z toho v hlavě guláš,“ přiznává partnerka z páru, který jsme na začátku článku doprovázeli na terapii. „Svého muže miluju, ale někdy prostě na milování nemám chuť. A pak nevím, jak to zařídit, aby se muž nezlobil. Nakonec jsem to vyřešila tak, že se vyhýbám i jeho objetím, protože se bojím, že povedou k sexu.“

Ti, kdo sex odmítají, se ve výzkumech popisují jako ti, kdo selhali. Vyčítají si, že nemají na sex náladu, a nakonec se naštvou na partnera, protože se cítí pod tlakem. A konstantní nucení k akci je největším nepřítelem intimní nálady. Pro vztah může být dokonce toxické. Neustálé požadavky nakonec vyzní jako škemrání a otravování. A to rozhodně není sexy.

Čtěte také

Odchodem to nekončí...

Čtěte také

Pozor! Nebezpečí! Jak poznat toxický vztah a má cenu ho udržovat?

Jak na to

Ano, i po dvaceti nebo třiceti letech ve vztahu vás může někdo poučit, jak na sex. Za prvé – odmítnutí. Nemáte-li chuť, odmítněte toho druhého jemně, s láskou a s vysvětlením. Za druhé – reakce na odmítnutí. Nedělejte malé dítě, kterému někdo sebral hračku. Nevztekejte se, neurážejte se. Přijměte to s respektem a s ohledy. A za třetí – nová výzva. Pokud bude vyzývat ten, který odmítnul, neměl by to dělat dřív, než bude opravdu připravený. Jinak se cyklus nátlak/odmítnutí nepřeruší, ale posílí. A pokud bude vyzývat ten odmítnutý, měl by si nejdřív být stoprocentně jistý, že partner nebo partnerka jsou na stejné vlně. Nevnucovat se, počkat si na signál a pak si užít odměnu za svou trpělivost.


Zdroje:

https://www.psychologytoday.com/us/contributors/petra-zebroff-phd

https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00224499.2021.1898525

Čtěte také

Uzavřete si to v sobě!

Čtěte také

Pojměte rozvod jako pohřeb. Je to totiž těžší situace než úmrtí partnera