„Když se všechny naše děti během jediného roku odstěhovaly,“ odpovídá pětašedesátiletá Jana na otázku, co pro ni bylo v životě nejtěžší. A říká to přesto, že její život nebyl vždycky nalinkovaný úplně rovně a má za sebou více náročných chvil. Ale na prázdno v rodinném domě, které je tehdy s manželem zahltilo, vzpomíná nerada dodneška.

Nejenže to sama nesla špatně, ale projevilo se to i na jejich vzájemném vztahu s manželem. Najednou se více hádali, utrhovali se na sebe, lezli si na nervy. Nebylo to přitom tak, že by vůbec neměli co na práci. Děti měli brzo, také byli poměrně mladí, oba chodili do zaměstnání. Ale byl zkrátka velký rozdíl v tom, zda na ně doma čekalo pět dětí nebo nikdo. Samozřejmě, ubylo jim domácího kolotoče, ale chybělo jim povídání s dětmi včetně debat, které se někdy protáhly dlouho do noci.

Naštěstí jim oběma včas došlo, že se řítí do záhuby a že mají na co navazovat a co rozvíjet. Zachránilo je hned několik věcí – párkrát zašli k párovému terapeutovi, kromě práce si našli koníčky, kterým se věnují vlastně dodneška, a občas pozvali děti na návštěvu.

Je to jen fáze!

„Odchod dětí z rodiny může pro rodiče znamenat signál vlastního stárnutí, ztrátu jistot a pocitu vlastní potřebnosti. Svým způsobem se na něj ale rodiče mohou také těšit jako na dobu, kdy budou mít více času pro sebe. V každém případě se jedná o fázi vývoje rodiny, která zákonitě dříve nebo později nastane,“ vysvětluje David Vaněk z www.psychoterapie-vanek.cz.

Mnozí odborníci používají označení syndrom prázdného hnízda, on sám dává přednost spojení fáze prázdného hnízda, které nezní tak strašidelně, a navíc dává jasně najevo, že jde jen o přechodné období, s kterým se rodiče mohou vyrovnat. Podle Vaňka se skutečně může stát, že odchod dětí rozjede partnerskou krizi. Přináší nebezpečí hádek, pocitu odcizení manželského partnera, lhostejnosti ke vztahu a rezignace na jeho další rozvoj a někdy i rozvodu,“ uvedl.

Vědomí, že se život nezadržitelně překlápí do druhé půlky, může u lidí spouštět různé chování – někdo na toto poznání, často související s odchodem dospělých dětí z domova, reaguje větší uzavřeností, jiný o to víc vyhledává společnost a podobně.

Jak překonat případnou krizi? Je to hodně individuální, partneři by na tom každopádně měli pracovat společně. Pokud se tohoto životního období bojíte, vězte, že spousta žen si ho nakonec pochvaluje, protože konečně nemusí denně řešit, co vařit a podobně, a místo toho se mohou po práci třeba v klidu natáhnout a číst si. Zrovna tak si můžete užívat času, který na sebe zase máte s partnerem, i když se ho možná budete znovu muset naučit trávit společně. Promluvte si o svých představách, jak dál, v klidu, respektujte navzájem své pocity, které mohou být odlišné. Zkuste se odpíchnout třeba od toho, co vás baví a na co jste neměli moc času, ať už je to cestování, péče o zahrádku, nebo třeba chození do kina.