Svatba nebyla velkolepá, vychovala jsem po rozvodu dceru sama a peněz nebylo nikdy nezbyt. Ani její muž nepochází z extra bohaté rodiny. Ale spíš jsem už tehdy měla pochybnosti, zda se holka rozhodla správně – její muž pochází z rodiny, o které se někdy říkalo, že muži v ní nejdou pro ránu daleko.

Tehdy jsem tuhle obavu zaplašila, mladí vypadali spokojeně, Petr je milý, šikovný a pracovitý. Jednou začas si v hospodě pořádně přihne, ale to tady na vesnici dělají skoro všichni. Umí se o rodinu postarat, opravují půlku domečku po jeho babičce, dcera je na mateřské s ani ne dvouletým synem.

Čtěte také

Víkendová chalupa nebo klid v bytě?

Čtěte také

Muž chce koupit chatu, já nechci mít dvě domácnosti

Tuhle ke mně přišla, byla hodně namalovaná a mně se zdálo, že pod vrstvou mejkapu skrývá nějakou modřinu. Když si všimla, že ji pozoruju, sama mi začala říkat, že se jí zhoršila pleť, že má akné a štípance, takže to maskuje. Ale zdá se mi poslední dobu nějaká zamlklá a smutná, dokonce bych řekla, že se mi vyhýbá, i když bydlíme docela nedaleko a vídaly jsme se někdy i denně, několikrát týdně určitě.

Taky mě zarazilo, že už nechodí občas ven s kamarádkami, jen si navečer posedět, což dělávala i s miminem, ráda jsem jí ho u nich doma hlídala. Nějak jsem z toho pochopila, že si to Petr nepřeje. Když jsem se jí přímo zeptala, přiznala, že s Petrem se tuhle pohádali, protože ona nestíhá doma tolik uklidit jako dřív, ale tvrdila, že už je to dobré. Můžu nějak zjistit, zda jí skutečně uhodil, nebo dokonce pravidelně bije? A kdyby ano, co dál?

Čtěte také

Most přes rybník Vítek mezi Novou a Starou Hlínou na Třeboňsku

Čtěte také

Místa Paměti národa: Most u rybníku Vítek připomíná zradu heydrichiády i pohádky

Odpovídá Mgr. Jana Divoká, psychoterapeutka, www.janadivoka.cz

Jak celou situaci čtenářka popisuje, mohlo by se opravdu jednat o naplnění skutkové podstaty trestného činu „týrání osoby žijící ve společném obydlí“. Je také nutné dodat, že nemusí jít jen o násilí fyzické, ale i psychické (zesměšňování, podceňování, zastrašování odebráním dětí a tak podobně – v nejhorším kombinace obojího). Obětí může být jak partnerka, tak i partner.

Čtěte také

Čtěte také

Manžel se mi v posteli protiví, doufám, že si najde milenku

Dcera čtenářky a její dítě se mohou ocitat v přímém ohrožení zdraví nebo života. Častým problémem je, že si oběti domácího násilí nepřipouští, co se děje. Stydí se, že jsou oběťmi člověka, kterého milují, a trpí pocity viny, že si za to mohou samy, protože nejsou dost dobré manželky, milenky, matky, respektive dost dobří manželé, milenci, otcové…

Z pozice maminky z našeho příběhu musí být situace hodně těžká. Cesta k tomu, než dcera překoná strach a pochopí, že může žít život „bez násilí“, bývá často dlouhá a trnitá. Nejčastěji rozhodnutí opustit partnera přijde ve chvíli, kdy se agrese vystupňuje tak, že jde takzvaně „o život“.

Rozhodnutí oběti však musí být dobrovolné. Partner, který násilí páchá, dokáže být ve chvíli, kdy ho partner opustí, velmi kajícný, slibuje nápravu. Pokud však nevyhledá odbornou pomoc a nezačne na sobě po osobnostní stránce pracovat, je často naděje na změnu velmi lichá. Pokud se k sobě partneři vrátí, může to nějakou dobu fungovat, otázkou je, jak dlouho? Významnou roli při domácím násilí hrají i závislosti na alkoholu či drogách.

Čtěte také

Čtěte také

Sblížila nás až rakovina. I díky němu jsem ji překonala!

Pokud chce čtenářka své dceři pomoci, může s ní o celé situaci promluvit. Dát jí vědět, že má obavy o život její i dvouletého vnoučka, a být jí oporou i tehdy, když dcera bude zarytě pomoc odmítat – může se postavit i proti ní.

Nabídnula bych dceři bezpečný přístav, kde se může svěřit, bez toho, že by bylo tlačeno na okamžité řešení. Zcela jistě lze varovat před vyčítavými větami typu: „Já jsem ti to říkala, aby sis ho nebrala!“, „Já tě varovala – a teď to vidíš!“ apod. Oběť by to zostudilo ještě více a nutilo dokazovat okolí, že partner není takový, za jakého ho mají, což pak znemožňuje řešení. Čtenářka může naopak dceru povzbudit a citlivě naznačovat, že si nezaslouží takový přístup ze strany partnera.

Dceru lze také instruovat ohledně akutní i následné pomoci. Velmi dobrou podporu poskytuje např. Bílý kruh bezpečí, který provozuje web www.domacinasili.cz a bezplatnou linku pomoci obětem domácího násilí 116 006. Zde ji nasměrují na odbornou pomoc.

Na Bílý kruh bezpečí se může obrátit i čtenářka. Jistě ji zde poradí, jak dceři co nejlépe pomoci, jak být podpůrnou osobou. Čtenářce bych též doporučila, aby i ona – pokud se rozhodne dceři pomoci – našla někoho, kdo bude oporou jí.