Občas mi nové přelomové objevy lékařské vědy utečou, a tak pak, když si něco přečtu, jsem opět po čase překvapen, abych tak řekl, naráz. Jako například v tomhle případě. Mám pochopitelně nějaké znalosti, které ale nejdou nijak do hloubky. V obecné rovině jsem však věděl alespoň to, že se k transplantaci mozku dosud nepřistoupilo. Zaznamenal jsem ale, že se o tom už mluví, přičemž se zatím řešila nejen medicínská stránka věci, ale pochopitelně také etická rovina. Že se ale mezitím už transplantace mozku uskutečnila, mě jaksi šokovalo, protože jsem všechny otázky spojené s tímto přelomovým zákrokem dosud nevstřebal, natož abych tušil, že už na ně vlastně našla odpověď první podařená operace.
Tak za prvé, vždycky jsem věděl především to základní. Totiž to, že se nejedná vlastně o transplantaci mozku, nýbrž o transplantaci těla, třebaže mozek je ta menší část a tělo větší. Mozek přijímá tělo, a ne naopak. Je to tím, že naše identita – tedy to, co jsme – sídlí právě v mozku. I když se naše emoce projevují i jinde různě po těle, přesto o nich víme právě v hlavě. Teď jsem vám tedy objasnil, proč mluvím o transplantaci těla. Jenže – a to už je problém medicínský. I když mozku tělo transplantujete, stejně nedokážete napojit míchu. Tím tedy všechny reálnější úvahy o takovéto transplantaci taky skončily. Tedy až doposud. Nyní se totiž evidentně tělo, které až donedávna patřilo jeho právoplatnému a pochopitelně původnímu majiteli, povedlo transplantovat mozku někoho jiného, kdo nové tělo potřeboval.
Komu to patří?
Musím si článek nastudovat, protože to je v medicíně skutečně převratná událost. Začnu pochopitelně obrázkem. Pod titulkem je fotografie dámy v plavkách. Tváří se spokojeně, a především zdravě. Tím bych se teď řídil, neboť proto se ta transplantace jistě konala, aby někdo po těle prolezlém nemocemi získal tělo naopak kypící zdravím. Jenže mě trochu mate ona formulace. Jak to, že tohle tělíčko patří jinému, když se jedná o tělíčko ženské? Mělo by pak asi posloužit ženskému mozku, a tudíž by v titulku mělo správně stát, že to tělíčko patří jiné. Chvíli jsem nad tím váhal, a dokonce jsem přemýšlel, zdali se nejedná o tiskovou chybu. Jenže pak mi to došlo. Bylo to jako blesk z čistého nebe, když jsem si uvědomil, že tady se nejspíš nějaký pán chtěl stát dámou. A nyní toho dosáhl opravdu z gruntu.
Obecný název zákroku, kterému se říká změna pohlaví, už jako pojem napovídá, že se tu cílí jenom na to pohlaví. Kdepak, dneska už to vím, lékaři, kteří při změně pohlaví míří jenom na změnu pohlaví, případně ještě druhotné pohlavní znaky, jsou prostě čučkaři. Vyměnit celé mužské tělo za ženské, to je u mě změna pohlaví. Ženskost přece nedělá jen pohlaví samé, ale právě… inu právě ženskost.
Nechci zabíhat do jednotlivostí. Ženskost je zkrátka všechno dohromady. A i když se k jednotlivým zákrokům, které míří jenom na pohlaví, přidá léčba pomocí hormonů, tak se sice může po nějaké době dosáhnout třeba i hodně slušných výsledků, ale cesta k nim je přece jenom dlouhá a celkový efekt na jejím konci je poněkud nezaručený předem. Jo, to když si můžete opatřit ženské tělo vcelku, to je jiné. Pak kýženého výsledku dosáhnete jaksi jedním vrzem. A taky víte, do čeho jdete. Taky si budoucího sebe můžete prohlédnout ze všech stran.
Jak to je?
Takže tělíčko té dámy na obrázku patří už jinému. Což nyní už zcela chápu a přijímám s nadšením nad tím, jakého pokroku se zase jednou dosáhlo. Implantované tělo na obrázku bylo přijato viditelně dobře a s radostí. Mozek je v darovaném těle evidentně šťastný a jistě mu nic nebrání začít žít plnohodnotný život. Navíc tohle tělíčko, které už patří jinému, je pěkně vysportované. Což je jen závazek k tomu, aby nový majitel tohoto tělíčka nenechal jeho dosaženou vysportovanost zplanět. Takže ideálně si zjistit tréninkový plán původní majitelky tělíčka, a jakmile uplyne doba nutná pro rekonvalescenci po transplantaci těla, rovnou se pustit do cvičení. Já vlastně nevím, proč se v titulku tohoto článku mluví o onom těle jako o tělíčku. Ale protože skutečnost, že takovou transplantaci lze provést, je pro mě natolik nová, přijímám to jako pravděpodobně zažitý lékařský slang. Vždyť i profesor Pirk mluví o srdci jako o srdíčku. On nejspíš lékař musí to, s čím pracuje, takhle nazývat, aby si k tomu získal důvěrnější vztah.
Teď už se konečně začtu do článku… Ale ne… Ona to je nějaká dívka, která chodila s jakýmsi hokejistou, ale rozešla se s ním a dala se dohromady s nějakým jiným sportovcem… To je tedy zklamání. A já už se radoval nad tím, jak zásadně lékařská věda pokročila.
Autor
Autor
se narodil se v Turnově. Vystudoval dramaturgii. Vystupuje jako klubový komik. Publikuje povídky, fejetony a reportáže. Vydal knihy Hlas a jiné povídky a Muž v karanténě.
