Ptám-li se PROČ, pak je to v duchu knížky, kterou jsem měl v dětství rád a zabývala se zdánlivě obyčejnými skutečnosti. Například, proč v kamnech hoří a proč vodovod vede vodu. Ta knížka se jmenovala příznačně Sto tisíc proč.

Ve skutečnosti však neobsahovala 100 000 odpovědí na různé otázky. Uvedený počet v názvu byl míněn spíše symbolicky a nadneseně. Kdyby však měl mít význam doslovný, pak se domnívám, že mezi těmi sty tisíci odpověďmi by se možná vyskytla i nějaká ohledně rozličného zapínání mužského a ženského.

Říká-li se, že fejetonista má být člověk vnímavý, pak je pro mě hanebné, že jsem si drahnou dobu vůbec nevšiml, že s umístěním těch ženských knoflíků je to vzhledem k těm přišitým mým právě naopak.

Přejdu-li k detailnějšímu popisu, pak uvádím, že u mužů jsou košile uzpůsobeny tak, že před zapnutím se jejich levá část (s dírkami) přeloží nad knoflíky, které jsou na pravé straně, a ty se pak zapnou. U žen je tento princip opačný. U nich jde o překlopení pravé části košile (s dírkami) směrem ke knoflíkům na levé straně a následně o zapnutí.

Platí to nejen u košil. Zkrátka: zatím co u pánského oblečení je umístění knoflíků na pravé straně, ženy je mají přišité vlevo.

Čtěte také

Tušila jsem, že to není ta pravá

Čtěte také

Mami, mělas pravdu, řekl mi syn. Snacha mu vyčetla, že je nula a nemá ambice

Kvůli služebným? 

Jedním z výkladů pro ženský způsob zapínání je domněnka, že původně šlo o ulehčení pro služebné, které v historických dobách oblékaly aristokratky do složitých rób. Když totiž služebná zapínala vepředu knoflíky své paní, stála proti ní čelem (tedy zrcadlově). Aby mohla knoflíky snadněji zapínat svou obratnější pravou rukou, prý právě proto byly našité na levé straně.

Tedy tam, kde jsou dodnes – ovšem už v čase bez nápomocných služebných.

Jiná domněnka odvozuje prapůvod ženského umístění knoflíků od jízdy na koni. Tato hypotéza odkazuje na doby, kdy dámy sedávaly při jízdě na koni bokem, a to levým ve směru jízdy. Cituji jeden z pramenů: „Pokud by měly stejné zapínání jako muži, mezerou mezi knoflíky by jim vítr za takové jízdy na koni foukal pod kabát, případně pod košili.“

Že umístění knoflíků může záviset i na překvapivých souvislostech, to dokládá historka, která se váže k poslednímu spodnímu knoflíku na saku u pánského obleku. Traduje se, že rozměrný britský panovník Eduard VII. se nemohl objemově vejít do svého saka, a tak si u něj cíleně rozepínal zmíněný spodní knoflík.

Čtěte také

Iva Hadji MOUSSA miluje léto

Čtěte také

Iva Hadj Moussa: Co je to život? Vlastně jen nekončící řetězec problémů k řešení

Jelikož tehdy – na přelomu 19. a 20. století – představovala Británie módní vzor, byl tento způsob zapínání (respektive nezapínání) přejat jak v dotyčném impériu, tak i mimo jeho hranice. Současná obleková saka jsou dokonce už šita tak, že zapnutí spodního knoflíku by tvar saka deformovalo.

Ze zmíněné souvislosti s Eduardem VII. vyplývá, že u onoho rozepnutého knoflíku šlo původně o motiv ryze účelový. Ne náhodou se říká, že účel světí prostředky. Může tomu tak být i v případě odlišného zapínaní knoflíků u košil a dalších oděvů žen ve srovnání s těmi mužskými.

Jeden ze zdrojů uvádí zcela specifické zdůvodnění, proč mohlo vzniknout umístění ženských knoflíků na levé straně: „Při kojení ženy instinktivně přidržují dítě levou rukou, takže tu volnou mají pro rozepínání knoflíků, což jde snáz, když knoflíky jsou na levé straně.“

Ale co já vím o kojení? Leda, že na vojně se říkalo, že vojna není kojná.

Zbývá ještě připomenout teorii, která se odvolává na doby, kdy docházelo k důslednému oddělování mužské a ženské sféry. Například v podobě chlapeckých či dívčích škol nebo tradičně mužských či ženských klášterů. Že by s tím mohlo souviset i odvozené umisťování knoflíků na opačných stranách košile?

Předpokládám, že domněnek je určitě ještě víc, než jsou ty zmíněné, k nimž jsem se dobral z různých pramenů. Souběžně však nic nebrání tomu, abyste přidali i nějakou teorii vlastní, když kolem odlišného zapínání knoflíků zapnete i svou fantazii.

Čtěte také

Irena Kačírková byla krásná a inteligentní. V lásce ale moc štěstí neměla.

Čtěte také

Irena Kačírková: Inteligentní a příliš krásná. Rakovinu si sama předpověděla

RUDOLF KŘESŤAN

Český spisovatel a novinář. První fejeton zveřejnil v 16 letech a od té doby jich publikoval přes dva tisíce. Byl jednou z hlavních postav časopisu Mladý svět, působil v něm skoro 30 let. Je na volné noze. Vydal dvacet knih. Jeho žena Magdalena je malířka.

Čtěte také

Mirka Vopavová, novinářka a scénáristka

Čtěte také

Ponožky do sandálů? Kdo vyznává normcore, nenosí nic, co není pohodlné