Auto sice nevlastním, ale ihned jsem sobě a dětem vyrobila retardéry na kola, abychom si rychlou jízdou neopotřebovávali gumy a podrážky. Kola jsou z druhé, některá dokonce z třetí ruky, takže jejich cena montáží doma vyrobených udělátek neklesla, naopak, investovala jsem do nich coby do budoucích exponátů muzea kuriozit.

Rovněž jsem napsala dopis na Dopravní podnik, v němž jsem apelovala, aby jeho řidiči a řidičky jezdili úsporněji, a požádala o snížení jízdného pro všechny cestující z trakcí, na nichž se to podaří zavést. Myslím si, že úsporná jízda by se měla promítnout i do cen potravin, takové letadlo s banány či loď s pomeranči může na své mnoho tisíc kilometrů dlouhé cestě ušetřit významné částky. Lodě by navíc mohly na větrných úsecích používat k pohybu plachty a vypnout motory, bude to i ekologické a my si rádi počkáme. Ostatně – kolik se do větroně vejde kilogramů banánů? Moje děti sice pomeranč jedly v zimě jen jednou a banány kupuji zásadně s černými fleky, ale slevu z 19.90 korun na minimálně 15.90 uvítám, znamená to jeden banán zdarma, což se v rodině se čtyřmi dětmi projeví. To byste nevěřili, co černých fleků takové dítě ve vývinu spořádá. Kdyby pořádalo pomaleji, možná by jeho metabolismus fungoval úsporněji. Udržte myšlenku, poradím se ve skupině matek, kde je i jedna, která má tři semestry medicíny, pak otěhotněla s asistentem na „chirdě“ a od té doby kojí, třeba si ale na metabolismus banánů vzpomene. Ne, tak prý nic, zrovna rozsazuje děti s kbelíčky po parku, aby chytaly dešťovku, bude z ní vařit.

Čtěte také

Límeček

Čtěte také

Kontrastní límečky na scénu… Můžete je nosit i sólo, třeba k tílku jako šperk

Ostatně onehdy jsem i já vyhnala děti ven, když pršelo. „Otevřete pusinky, zakloňte hlavinky, voda je drahá, tady se můžete zdarma napít, a ještě se při tom nadýchat čerstvého vzduchu.“ Když si pak nejmladší sundala promočené boty, došlo mi, že je takhle možné děti i umýt a s trochou šikovnosti a náklonnosti meteorologických jevů jim i vyprat.

Další halíře! Jenomže halíře dělají talíře – víme. Ušetřila jsem výrobou špenátu z bršlice, salátu z žabince a polévky z pampelišek. To byste nevěřili, kolik zvědavosti děti vzbudí, když si ve škole otevřou krabičku na svačinu a v ní to kvete! Jarní bundu jsem dceři spíchla ze starého prostěradla, boty naštěstí děti dědí mezi sebou, vždycky se najdou dvě zhruba stejné a správně velké boty, stačí vycpat špičky listím, nebo naopak trochu pokrčit palečky. Kávu melu ze žaludů a mouku z kaštanů. Sousedce s demencí jsem štípla průkazku do knihovny, takže jsem mohla s klidem rozprodat dobrých pět set svazků klasiků – ostatně literatura mě několik let živila a moje domácí knihovna byla mojí chloubou.

Až v zimě budeme topit a po večerech svítit jednou slabou úsporkou, bude nás hřát vědomí, že teplo, aspoň do Vánoc, máme díky McCarthymu, Irvingovi a Murakamimu, za jehož sebrané spisy si možná na chvíli i blikneme světýlkama na stromečku.

Děkuji vám, milí politici, za to, jak moc nás matky inspirujete v této nelehké době. V příštích volbách vám to nezapomenu!

Čtěte také

Kdy naposledy jste takovou partičku viděli?

Čtěte také

Čeští teenageři jsou kvůli pandemii línější, část nenávidí tělocvik