Ukončený vztah neuložíte na horní polici ve skříni jako starý klobouk, který se třeba jednou bude hodit na maškarní. Konec vztahu často bolí a trvá to nějakou dobu, než se přes něj člověk přenese. Jakmile se vám ale povede ho pěkně zabalit a vyrovnaně uložit k ostatním vzpomínkám, strašně se vám uleví. Potvrzují to odborníci i skutečné ženy.

Párový konzultant a terapeut Eric Hegmann se ve své praxi setkává s mnoha případy, kdy jeho klientka nedokáže přestat na svého bývalého manžela či partnera myslet, uzavřený vztah si glorifikuje a obhajuje – zkrátka ho nedokáže nechat jít. Ve své online vedené škole Modern Love School nabízí na téma vztahů mnoho kurzů. Proto ví, že pustit bývalého z hlavy se dá prostě naučit.

Co přesně znamená nechat bývalého jít?

Eric Hegmann k tomu říká: „Nechat někoho odejít znamená udělat místo pro někoho nového. Dokud vám v hlavě bydlí jeden člověk, ten druhý tam nemá místo. Nechat někoho jít je proces, který následuje po rozchodu a po vyrovnání se s rozchodem. Jako třetí krok na cestě ke svobodě. Že se vám to povedlo, poznáte podle toho, že si dokážete s klidem říct: To jsem ale ráda, že tenhle bolestný a nešťastný vztah skončil. Musel skončit, protože teď jsem připravená na lepší a šťastnější.“

Proč je tak těžké pustit bývalého z hlavy?

Podle Hegmanna se totiž bývalého držíme na několika úrovních. Nejdřív je to společná minulost, zkušenosti, vzpomínky. Stačí písnička v rádiu, nějaký film nebo zmínka o nějaké zemi a už vám to naskočí. Zastavit tohle všechno není snadné. Druhá úroveň je strach ze ztráty – držíte se někoho, abyste zabránili bolesti, která přijde.

Potom jde o způsob rozchodu. Tam, kde je jasná vina, je snazší i jít dál. Pokud ale není konec definovaný, můžete zůstat viset ve vzduchoprázdnu velmi dlouho a zbytečně. Poslední úroveň je biologická – hormony, které budí váš vztah, ve vás vyvolávají pocit bezpečí. Stačí na něj jen myslet a vrací se vám příjemné pocity klidu. Bohužel fungují jako droga. Realita je potom o to tvrdší.

Pomáhá třeba změnit byt, vzhled, odstranit fotky?

Hegmann tvrdí, že existují lidé, kterým pomáhá nechat si kolem sebe fyzické památky, aby se při pohledu na ně mohli ujistit, v jaké fázi odvykání jsou. Ale jsou i lidé, které každá vizuální připomínka tak trápí, že je pro ně lepší třeba vymalovat, přestavět nábytek, nebo i vyměnit byt. To záleží na každém z nás – poznáte to lehce podle toho, co vám uleví.

Naopak chybou, která vám smutné období jen prodlouží, je vědomé aktivní pátrání po životě vašeho ex. Internet je v tomhle opravdová past. Statisticky je dokonce prokázáno, že pokud projíždíte bývalému Facebook, bude vás rozchod bolet o půl roku déle. Zablokujte si, co můžete. Vyplatí se to.

A když se nám pořád nedaří na bývalého partnera zapomenout? Dokonce není tak neobvyklé, že se po rozchodu u opuštěného partnera projeví posttraumatický syndrom. „A ten už sami nezvládnete,“ říká Hegmann. Poznáte to podle toho, že začnete kvůli rozchodu snižovat sami sebe. Co je se mnou špatně, že mě opustil? Jak to, že jsem si ničeho nevšimla? Určitě je to celé moje chyba.

Nejlepší prevencí, jak se do tak těžkých stavů nedostat a i během vztahu se nějak připravit na to, aby případný rozchod nebyl tak devastující, je pěstovat si kvalitní přátele a neopouštět své koníčky. Prostě nemít své štěstí postavené na jedné osobě.