Každý, komu se takové setkání přihodilo, říká, že se to nedá definovat. V literatuře se tento vztah popisuje jako láska duší nebo duševní dvojčata. Podle řecké mytologie má totiž každý z nás jedno jediné duševní dvojče. Původně jsme prý všichni byli koule se čtyřma rukama a čtyřma nohama. A samozřejmě dvěma obličeji. Lidstvo se pak dostalo do konfliktu s Diem, otcem všech bohů, a on nás za trest rozdělil na dvě půlky. Od té doby všichni lidé hledají svoji druhou půlku, díky které budou zase celí.

Čtěte také

Slibte si: letos na sebe budu hodná

Čtěte také

Politujte se: Nejlepší předsevzetí, jaké si můžete dát. A buďte na sebe hodná

První pohled

Spřízněné duše se prý dokonce navzájem poznají na první pohled. Podle několika znaků. Za prvé se po prvním pohledu do očí oba cítí konečně celí, kompletní. Taky mezi sebou cítí silné pouto a vzájemnost. Rozumějí si i beze slov a komunikují částečně telepaticky. A navzájem si plně důvěřují.

Tolik mytologie. Ale současní psychologové to popisují hodně podobně. „Spřízněné duše jsou podobně smýšlející lidé, kteří mezi sebou cítí okamžité spojení a vzájemně se chápou,“ říká psycholožka Carla Maria Manlyová. „Je to nenapodobitelné propojení a často se obtížně vyjadřuje slovy.“

„Jsou to lidé se stejnými zájmy, hodnotami a názorem na svět. Kdybyste to chtěli vyjádřit duchovněji, dalo by se říct, že rezonujete na stejné frekvenci a vaše energie se prolínají,“ definuje Katherine Bihlmeierová, vztahová koučka.

Čtěte také

Nevybírejte si partnery se stejnou sourozeneckou konstelací, jakou máte vy sami.

Čtěte také

Rodinné konstelace: Nejstarší sestra bude spokojená s mladším bratrem sester

Není jen jedna

Je vůbec možné svou spřízněnou duši najít? Ano, ale určitě není jen jedna. Jsou to lidé, vedle kterých se okamžitě cítíte pozitivně naladění. Když je budete hledat a zachováte si otevřenou mysl, máte velkou šanci. Své spřízněné duše spíš potkají ti, kdo jsou k ostatním přátelští, otevření a empatičtí.

Spřízněná duše je třeba kamarádka, se kterou jste si padly do oka hned na základní škole, pak se dvacet let neviděly, ale při setkání po letech jste navázaly, jako kdybyste se nikdy nerozešly. Nebo první láska, se kterou jste se rozešla kvůli nějaké mladické hlouposti, a od té doby na ni stále myslíte. A možná máte spřízněnou duši v rodině, někoho, s kým vždycky nakonec skončíte v koutě na rodinných oslavách, kde svorně pomlouváte ostatní a notujete si, jak se vám spolu dobře povídá.

Čtěte také

Domácí násilí snahou někoho kontrolovat

Čtěte také

Feederismus: A teď si tě vykrmím. Domácí násilí může mít i tuto nečekanou formu

Člověk a zvíře

A stává se prý i to, že spřízněná duše není člověk. Klinická psycholožka Jaime Zuckermanová se ve své praxi několikrát setkala s takovým přátelstvím mezi člověkem a zvířetem.

Jestli máte to štěstí a svoji spřízněnou duši jste potkala, nebo jich dokonce znáte víc, držte se jich. Pomohou vám v životě růst a posouvat se, protože jdou s vámi stejnou cestou. Taky se od nich vždycky dočkáte té správné podpory ve správnou chvíli, protože přesně vědí, čím procházíte a co vám pomůže. Neznamená to, že jste stejní. Pro lidi kolem vás můžete dokonce vypadat jako úplně jiné typy a povahy. A taky to neznamená, že byste spolu vytvořili dokonalý pár. Občas to může vést ke zmatkům, protože váš vztah je tak snadný a samozřejmý, že může trvat, než si vyjasníte, co pro sebe budete v životě znamenat.

Asi nejlépe to vyjádřila irská spisovatelka a novinářka Cecelia Ahernová: „Najít někoho, kdo vás miluje a jehož lásku opětujete, je ta nejbáječnější věc na světě. Ale najít opravdovou spřízněnou duši je ještě lepší pocit. Spřízněná duše je člověk, který vám rozumí jako nikdo jiný, bude tady pro vás navždy, ať se stane cokoli.“ 

Čtěte také

Někdy si prostě k otci najdete cestu, až když zestárne

Čtěte také

Dobrá zpráva pro dcery špatných otců: Po padesátce se vám uleví