Zdroj: Shutterstock
Dita (54): Tchyně je bordelář. Nechce používat myčku, přitom nádobí je upatlané
Dita není žádný blázen přes úklid. Její domácnost má jistý řád, ale v mezích normy. Rozhodně nestele manželovi postel, když si v noci odběhne na záchod. Co nesnáší, jsou drobky na lince, zapatlané kuchyňské skříňky a zatuchlé hadříky na nádobí. O utěrkách nemluvě…
Na to, že je její tchyně slušný bordelář, si za ta dlouhá léta stále nezvykla. Nicméně se s tím snaží pracovat. Když přijedou k mamince na návštěvu, nenasazuje si pro jistotu brýle a do kuchyně dobrovolně nevstupuje. Snaží se nekontrolovat okraje talířů, když jí na stole přistane oběd, už dávno významně nenastavuje sklenice světlu, aby demonstrovala, jak jsou zapatlané. Snaží se maminku posunovat k výdobytkům moderní společnosti, takže myčka byla jedním z prvních spotřebičů pod stromečkem, když se mladá rodina trochu vzmohla. O frekvenci jejího užívání si však Dita myslí svoje.
Mýt či nemýt v myčce, toť otázka
„Nech to ve dřezu, já to opláchnu, to se nevyplatí cpát do myčky…“ Tisíckrát omletá věta, na kterou navazuje: „Ale maminko, proč jsme vám tu myčku kupovali! To není jen o úspoře vaší práce, ale nádobí z myčky se krásně leskne, myčka třeba skleničky sama vyleští…“ Jako do dubu! A tak probíhají návštěvy a Dita uvnitř cítí, že se trochu štítí, ale nemůže při každé návštěvě tchyně držet dietu.
Chata jako klícka
Horší scénář ovšem nastane, když se maminka na léto usadí na chatě a mladí s dětmi a teď už i vnoučaty přijíždějí na prodloužené víkendy. „Královna kuchyně“ se s tím nemaže stejně jako doma. „Ovšem tahle domácnost je z větší části moje, takže se fakt nehodlám smířit s tím bordelem. Klasicky to probíhá tak, že v pátek večer dorazíme na Orlík a já do půlnoci šúruju kuchyň, abych byla vůbec schopná pustit se v sobotu do vaření. Dřív si mě tchyně dobírala, že jsem posedlá a vidím čerty na zdi i tam, kde nejsou, ale po několika vyostřených situacích aspoň neprostestuje. Nechápu, jak může být ženská takový čuně.“
Víkendy si neužívám a manžel trpí
Co však Ditu trápí nejvíc, je fakt, že tam s tchyní nechává o prázdninách i vnoučata. „Domácí ušmudlaný talíř nebo nevyleštěná sklenka ještě nikoho nezabily, ale jídlo servírované na tácku utřeném zatuchlým hadrem, to už je trochu moc. Ona to nevidí, necítí. Takže než po příjezdu začnu uklízet jako divá, nejdříve zahodím houbičky a hadříky ze dřezu, nechápu, kde se jich vždycky vezme tucet, a utěrky lifruju rovnou do pračky. Dřív jsem se snažila působit poznámkami typu: ‚To je vůně, ta levandulová aviváž, co, mami?‘ Dneska trpce mlčím a konám. Když jsem s tím nedokázala nic udělat po celá léta, teď starou paní nezměním. Ale neskutečně mě to štve a vím, že se na chatě tvářím většinu času jako kakabus. Trpí tím hlavně manžel,“ říká Dita.
Pohled odborníka: mediátorka Ing. Kateřina Bělková, Škola mediace
Úklid a jeho kvalita bývají věčným tématem v mnoha rodinách, každý je ze své původní rodiny zvyklý na něco jiného. Nejméně bolestivou cestou bývá to, když to tomu druhému v klidu, s pochopením a třeba i lehkým humorem na rovinu řekneme. Určitě bych si pro tento rozhovor zvolila klidnou uvolněnou atmosféru, ideálně mezi čtyřma očima.
Můžete zkusit tchyni navrhnout, zda byste si každá stanovila například pět pravidel, která jsou pro vás obě, co se úklidu týče, důležitá. Řekněte jí to citlivě, zeptejte se, zda i ona má nějaká přání, co se úklidu týče, aby to na ni nepůsobilo, že jen ona dělá vše špatně. Tato se pak snažte obě dvě dodržovat tak, abyste si mohli všichni čas strávený na chalupě užívat.
Kontakt: www.katerinabelkova.cz
