Jestli chcete vylepšit nebo posílit vztah se svým dospívajícím dítětem, bude to chtít úsilí, trpělivost a vytrvalost. Musíte mít chuť učit se nové věci a zachovat si tolerantní přístup. Bude to fungovat na vaše vlastní děti, ale třeba i na ty, které jste vyvdali či vyženili nebo adoptovali – ve všech případech to bude cesta k pochopení někoho, s kým nemáte moc společného.
Ano, to platí i u vašich vlastních dětí. Když jsou malé, víte o nich všechno. Když ale zamíří k dospělosti, bude to chtít větší snahu přistupovat k nim bez souzení, povrchnosti a klišé o puberťácích. V tuhle chvíli totiž nejvíc potřebují vaši podporu a vedení, nejen řád a disciplínu. Abyste si našli cestu do srdce svého puberťáka, doporučuje vám jeden z nich, autor anonymního článku na Parents.com, tři základní věci.
1. Naučte se nás poslouchat
Nejdřív musíte poznat zájmy svého dospívajícího dítěte, jeho společenský i školní život. Jestli jste si to nechali trochu utéct, začněte se ptát. Pokud nejde o vaše biologické dítě a znáte se krátce, platí to dvojnásob. Buďte tolerantní k tomu, co slyšíte, a hledejte společné základy. Svěřte se i vy se svým pracovním životem, vzpomínejte na svoje pubertální roky – pocit sounáležitosti dokáže zázraky.
Jestli se vám nepodaří najít absolutně nic společného, nepanikařte. Vždycky můžete zůstat zticha a jen poslouchat. To bude pro vaše dítě poměrně vzácné. Mezi kamarády totiž v tomhle věku probíhá spíše válka o pozornost a nejvtipnější hlášku a v rodině zase narážejí teenageři spíš na kritiku, nebo dokonce posměch.
2. Respektujte naše dospívání
V pubertálních letech ještě pořád potřebujeme rodičovský dohled, ale už se mění rovnováha mezi disciplínou, vedením a podporou. Když nám rodiče říkají: „To já ve tvém věku jsem měl všechno mnohem těžší než vy, dnešní děcka,“ snižuje to hodnotu našich vlastních potíží. Chceme, abyste se k nám chovali víc jako k dospělým než jako k dětem a respektovali nás podle toho.
Psycholožka Emily Edlynnová, která píše pro Parents.com odborné články, charakterizuje dospívání jako křehké období mezi dětstvím a dospělostí. Člověk získává nezávislost a vlastní identitu. „Rodiče by tento vývoj měli podporovat jako lešení, které stavbu pevně nesvírá, ale chrání a podporuje, i když nechává prostor,“ říká. „Ale i když se teenageři nemůžou dočkat, až budou dospělí, mají před sebou ještě dlouhou cestu. Pozice rodiče v tomto období je pořád pozicí autority, jen tak bude dospívání zdravým procesem.“
Doktorka Edlynnová říká, že jako rodiče bychom měli ocenit dospívání svého dítěte, vzít na vědomí jeho rozvoj, rostoucí dovednosti a zralost, aby vědělo, že respektujeme jeho schopnost se brzy osamostatnit.
3. Upřímně nás podporujte
Taková podpora se skládá z fyzické, emoční, ale i finanční stránky, pokud je to vhodné. Pokud chcete, aby se k vám váš teenager choval otevřeně, musíte stát zkrátka při něm. A to nejen fyzicky, jako účastnit se jeho akcí nebo vystoupení, ale i emočně – dítě musí mít jistotu, že v krizi vás má na svojí straně. Pokud to znamená podpořit ho i penězi, tak i finančně. Můžete nám sice občas vynadat nebo nás srovnat do latě, ale budeme vědět, že stojíte na naší straně, bude náš vztah i tak upřímný a silný.
Anonymně vystupující autor z řad teenagerů ještě nakonec svého sloupku zdůraznil, že jakkoliv puberťák rebeluje a tváří se, že nejlepší rodič je ten na druhé straně planety, ve skutečnosti chce spoustu našeho času. Tak si vyhrňte rukávy a hurá do předposlední fáze rodičovství. Ta poslední je sledování, jak si vedou dospělé děti, a to je teprve zkouška trpělivosti.
