Když si Hana brala Tomáše, oběma už bylo přes padesát let. Oba žili dlouho sami a každý měl svou vlastní, dobře vybavenou domácnost. „Náš hlavní problém byl vymyslet, ke komu půjdeme bydlet, protože byty jsme měli podobné a ani jeden jsme se toho svého nechtěli příliš vzdávat,“ vzpomíná jednašedesátiletá Hana, učitelka na základní škole. „To, že bychom měli chtít ještě nějaké dárky, to nás ani nenapadlo, také jsme to všem řekli,“ dodává o tři roky starší Tomáš, který vlastní malou stavební firmu. Obřad si ale přáli velký, oba se věnují hudbě a ochotnickému divadlu, tak se ostatně i poznali, a mají spoustu známých a kamarádů, kteří „slaví stejně rádi jako my“. Přestože všem oznámili, že si nic nepřejí, nakonec do Tomášova bytu – pro ten se rozhodli, protože Hanin bylo snazší pronajmout a trochu si tak měsíčně přilepšit – odnesli řadu darů a dárků od svatebčanů. Byly mezi nimi lahve s kvalitním alkoholem i různé koše s pochoutkami, ale také krásný rádoby filmový zarámovaný plakát, kde jsou spolu v pozici prvorepublikových hvězd stříbrného plátna. Parta divadelnických kamarádů se jim také složila na prodloužený víkend v Londýně s lístky na představení v jednom z tamních shakespearovských divadel.
Hana a Tomáš ale s velkou oslavou tvoří spíše výjimku mezi páry, které se rozhodly vstoupit do manželství v pozdějším věku. Ostatní volí většinou menší, nenápadnější obřad, často jen pro rodinu.
Nic nám nedávejte, hlavně přijďte
„Mnohé starší páry si nepřejí okázalou, velkou svatbu. Vítají spíše menší obřad jen s nejbližší rodinou, s níž si zajdou třeba na oběd, a v takovém případě většinou ani žádný dar nechtějí,“ říká svatební koordinátorka Petra Šafránková. „Tyto páry jsou spolu často dlouho a sňatek nepovažovaly za nutný, nakonec se pro něj rozhodnou třeba ze zdravotního hlediska, aby například mohli o svém partnerovi získat informace v nemocnici. Samozřejmě jsou ale i páry, které se berou, protože zkrátka chtějí svůj partnerský vztah stvrdit oficiálně, ale i ty chtějí většinou menší svatbu,“ popisuje koordinátorka z brněnské agentury EasyWedding a dodává, že při takových svatbách se většinou dávají vouchery na společný víkend nebo masáž, zkrátka nehmotné dárky.
„Chtěla jsem zase k někomu patřit,“ vzpomíná Helena, která se vdávala v 55 letech, bezmála dvacet let od prvního rozvodu. S Hynkem, kterého potkala s přáteli ve vinárně, ji spojuje plno zájmů. Hlavně cestování, sport a hory. Dary nechtěli žádné, o svatbě navíc řekli jen nejbližším lidem, svým dětem. „Říkali jsme si, jestli to už není v našem věku trochu trapné, se brát,“ smějí se oba. Od dětí dostali víkend v Alpách, v jejich oblíbené horské oblasti. „Překvapilo nás to a hodně potěšilo,“ uvedla Helena, novopečená babička dvojčat.
Seznam darů nebo obálka
Ať už je snoubencům dvacet let, třicet, nebo čtyřicet, většinou si od svatebčanů – pokud se hovoří o darech – přejí pragmaticky peníze. Páry spolu často už nějaký ten čas žijí, mají společnou domácnost, takže mixér nebo jídelní servis v současnosti nepatří k nejkýženějším svatebním darům. „Lidé dnes spíše řeší, jak kulantně říci svatebčanům, že by je nejvíce potěšil nějaký příspěvek, buď na svatbu, nebo na svatební cestu,“ popisuje Šafránková. Většinou se to řeší speciální kartičkou s básničkou nebo nějak originálně popsanou výzvou k předání takového daru, která se vloží do pozvánky.
„U nás opravdu asi nejvíce fungují obálky, také jsme občas řešili – a to především u sňatků, kdy je jeden z páru cizinec – seznamy dárků, ty ale tady nejsou příliš úspěšné a už jsme to docela dlouho nezažili,“ dodává koordinátorka. Seznam dárků neboli gift list je velmi oblíbený v celé řadě cizích zemí. Partneři si vytvoří seznam věcí, které by si přáli, a ten potom zveřejní na internetu pro skupinu pozvaných hostů. Ti si mohou vybrat, co koupí, zaškrtnou kolonku a všichni jsou spokojení. Novomanželům se doma nesejdou dvě sady hrnců najednou a svatebčané se před slavnostní událostí týdny nestresují přemýšlením, co pořídit. Někdy může gift list zafungovat i mimo svatební veselí. Kamarádka jedné kolegyně žije sama a seznam si vytvořila pro přátele a kamarády. Vyhýbá se tak nechtěným dárkům a i její přátelé seznam – dlouhodobě vyvěšený na internetu a průběžně upravovaný – před jejími narozeninami nebo Vánocemi oceňují.
Koza do Afriky
„Poprvé jsem se vdávala v pětadvaceti. Tehdy jsme ještě s partnerem měli v živé paměti dost děsivou svatbu mé tehdejší kolegyně, která sestavila detailní seznam svatebních darů od drahého foťáku až po pytel pracího prášku. Takhle jsme to opravdu nechtěli. Všem kamarádům i příbuzným jsme řekli, že chtějí-li nám něco dát, ať přispějí na charitu. Což se stalo. Někdo poslal peníze Člověku v tísni, jiný předčasně narozeným dětem, další do psích útulků,“ vzpomíná jednapadesátiletá Barbora. „Druhou svatbu jsem měla, když mi bylo pětačtyřicet. A ani na chvíli jsem neuvažovala, že bych to chtěla jinak. Řekli jsme: nám nedávejte nic, všechno máme, přispějte na charitu. Musím říct, že někteří přátelé neposlechli a dali nám poukaz na nějaký zážitek. Popravdě řečeno, i to bylo fajn. Protože to byli kamarádi, a tudíž se trefili. V každém případě na svatební seznamy typu „od foťáku po prací prášek“ jsem dodnes alergická. Ještě to pochopím, když se berou mladí, kteří nic nemají. Ale v našem věku už varné konvice na svatbách nemají co dělat,“ dodává architektka, jejíž nápad mnozí hosté uvítali a sami ho začali uplatňovat při svých oslavách.
Tenhle způsob svatebního daru začíná být populární nejen při svatbách. Lidé na sociálních sítích občas otevírají charitativní sbírky pro některou z nadací před svými narozeninami či jinými významnými událostmi svých životů. Při podpoře neziskové organizace se dárce může zamyslet buď nad zájmy snoubenců a obdarovat například útulek pro opuštěná zvířata, nebo přispět třeba na obnovu turistických značek v Česku, nebo věnovat určitý peněžní obnos na jím vybranou organizaci, to už záleží čistě na něm.
Vlastní hvězda či pozemek na Měsíci
Pak jsou také hosté, kteří chtějí darovat něco vyloženě originálního. Takoví nevyberou společnou pivní masáž nebo víkendový pobyt na zámku, ale třeba po novomanželech pojmenují hvězdu na nebi. Jen je třeba vědět dopředu, jestli si budoucí manželé nechají společné příjmení, jaké jméno vůbec budou chtít používat, aby na ně další roky neshlížela němá výčitka nějaké neshody.
Před časem se také prodával – coby originální dárek – kus pozemku na Měsíci, před čímž ale odborníci varovali, že to je nesmysl. Pozemky na Měsíci nebo na Marsu zkrátka koupit nelze, jakkoli romanticky to zní. Člověk ale může novomanželům zařídit třeba soukromou návštěvu planetária, pokud tíhnou ke hvězdám, nebo naopak středověkých katakomb, mají-li takový zájem. Pro mnohé snoubence je však adrenalinovým zážitkem samotné uspořádání svatby. Přece jen, někteří se berou poprvé, jiní po mnoha desítkách let.
„Občas zavolají starší snoubenci, většinou nevěsta, a chtějí poradit například s výběrem pěkného místa na obřad. Nebo rádi pomůžeme s kyticí a dortem. Většinou je to taková konzultace a docela často se stává, že volají jejich děti, že chtějí pomoci mamince nebo tatínkovi. Určitě to není o velkém plánování a přípravě rozpočtu o pěti stránkách,“ popisuje Petra Šafránková a vzpomíná, že nejstaršími snoubenci, kteří požádali její agenturu o spolupráci byl pár sedmdesátníků. „Jinak jsou to většinou páry kolem padesáti let. Velmi často ale řešíme obnovení manželského slibu po třiceti, čtyřiceti i více letech, kdy si manželé přejí pomoci především s výběrem kytice a dortu,“ dodává. Pro tyto páry je největším dárkem, když se na jejich oslavě sejde celá rodina a mohou se radovat z blízkosti vnoučat a svých dětí.
Sadu skleniček, nebo charitu? Co darovat zralým snoubencům?
- Vouchery na společný zážitek – např. masáž, luxusní večeře.
- Společné abonmá do divadla či koncertní síně.
- Voucher na prodloužený víkend na oblíbeném místě.
- Personalizovaný dárek – např. společnou fotografii na velkém plátně.
- Pár hrnečků se jmény a daty sňatku, ručníky se jmény, skleničky s vybroušeným vzkazem.
- Charita – podpořit ve jménu snoubenců některou z neziskových organizací.
- Mnozí ocení dárek vlastní výroby – košík s pochoutkami, osázený květináč, stejné upletené čepice s šálami.