Přesto se ale dají najít památky, které nespí zimním spánkem. Návštěvníků bývá v tuto dobu méně, o to větším zážitkem může taková zámecká prohlídka být. A vůbec nevadí, že nestihnete obejít v zimě všechno, co tenhle nádherný kout Čech nabízí. Alespoň máte o důvod víc se sem na jaře znovu vrátit.
Na Sychrově není sychravo
Otevřenou zámeckou bránu v zimě najdete třeba na zámku Sychrov. Milovníci pohádek si možná hned u vstupu vzpomenou, že se tady natáčela nejen Zlatovláska, ale i Nesmrtelná teta nebo Nejkrásnější hádanka. Ze sychravého počasí na Sychrově rozhodně mít obavy nemusíte. Jméno totiž dostal podle Sychrova dvora, který tu kdysi stával. Během staletí změnil zámek několikrát svoji podobu i majitele. O jeho současný vzhled se ale nejvíc zasloužili Rohanové. Šlechtický rod, který zastával významné pozice u francouzského královského dvora. A právě tato oddanost králi se jim za Velké francouzské buržoazní revoluce stala osudnou. Někteří příslušníci rodu našli tehdy útočiště v Itálii, Nizozemí nebo v Rakousku. Severočeský zámek Sychrov si údajně vyhlédli proto, že jim připomínal hrad Josselin ve městě Rohan, odkud tento šlechtický rod pochází. Důkazem toho, že nešlo jen o chvilkové poblouznění, je už skutečnost, že se zde zabydleli na dlouhých sto dvacet pět let.
Když zámek v roce 1820 kupovali od Valdštejnů, nebyl právě v nejlepším stavu. Zásluhou nových majitelů ale získal opět na kráse. Velkými proměnami prošly nejen vnější, ale i vnitřní zámecké prostory. Milovníci výtvarného umění i dnes ocení takzvanou Rohanskou portrétní galerii, která ukrývá největší sbírku francouzské portrétní malby ve střední Evropě. Její součástí jsou nejen portréty příslušníků rohanovského šlechtického rodu, ale i portréty francouzských králů a královen. Zámek hostil v minulosti řadu významných osobností, mimo jiné k nim patřil i hudební skladatel Antonín Dvořák. Jezdíval sem za svým přítelem, Aloisem Göblem, osobním tajemníkem majitele panství knížete Kamila Rohana. Na některých ze svých skladeb pracoval dokonce právě tady, na sychrovském zámku. Jeho pobyty připomíná i pamětní deska v zámeckém areálu.
Na obědě u Rohanů
Při prohlídce zámku si můžete udělat poměrně přesnou představu o tom, jak se na zámku žilo v devatenáctém a dvacátém století. V jídelně u prostřeného stolu je možné si prohlédnout nejen stolní soupravu, ale dokonce si i přečíst, jaká jídla se zde v určitý den podávala. Ovšem pouze v případě, že ovládáte francouzský jazyk, který byl mateř štinou tehdejších stolovníků. Bohatě zásobená knihovna pak prozradí i jejich čtenářské záliby. Poněkud stranou, hned u okna, se dá zahlédnout i police se šlechtickými almanachy, které obsahovaly pečlivé soupisy tehdejších aristokratů.
Podle slov naší paní průvodkyně sloužily tyto almanachy zároveň tak trochu jako šlechtická seznamka. S obzvláštní oblibou si v nich prý listovaly maminky dcer na vdávání, které se poohlížely po urozeném ženichovi. Prohlídka interiérů vám ale prozradí mnohé i o cestovatelských a loveckých zálibách Rohanů. A také o jejich příznivém vztahu k technickému pokroku. Splachovací toalety, vodovod i centrální topení na zdejším zámku zaváděli už v době, kdy se majitelům jiných zámků o podobných vymoženostech ani nesnilo. O rozvoj zdejšího panství se nejvíc zasloužil Kamil Rohan, který nechal sychrovský zámek přestavět v novogotickém stylu. Byl nejen vášnivým sběratelem umění, ale i botanikem. Právě díky němu se i dnes může anglický zámecký park pochlubit řadou botanických a dendrologických unikátů. Jeho prohlídku musíte ale odložit až na jaro, v zimních měsících je totiž zavřený.
Lesní šlechtické putování
Jestliže se ale budete chtít vydat na Lesní putování s Kamilem Rohanem, do jara určitě čekat nemusíte. Stejnojmennou naučnou stezku, která je součástí zámecké obory, si totiž lze prohlédnout i v zimním období. Z parkoviště přímo před zámkem vás k ní spolehlivě zavedou značky. Provede vás po pěšinách, které tu nechal nad údolím řeky Mohelky v 19. století vytvořit zmíněný příslušník rohanského šlechtického rodu.
Cestou budete potkávat i drobné stavby, jež tu nechal postavit. Ať už to je Arturův hrad stojící na místě bývalé poustevny, anebo altánek, jehož dnešní vzhled je inspirovaný jeho původní podobou. Dozvíte se také, po jaké cestě přijížděl k sychrovskému zámku rakouský císař František Josef I., na jehož počest byla v zámecké oboře vztyčena žulová pyramida. A mimo jiné zjistíte i jak fungoval zámecký vodovod, který vodou zásoboval nejen samotný zámek, ale i travnaté plochy v parku, skleníky a nově vzniklou oranžérii. Kamil Rohan si z Paříže tehdy objednal poměrně nový vynález, takzvaný vodní trkač neboli čerpadlo, které dokázalo využít pohybovou energii tekoucí vody z řeky Mohelky. Autorem tohoto užitečného zařízení byl Michel Montgolfier, jenž spolu se svým bratrem zkonstruoval první horkovzdušný balon. Během procházky po naučné stezce se dozvíte i leccos zajímavého o zdejším lese a jeho zvířecích obyvatelích. Pokud vám vyhládne, můžete se stavit na něco dobrého v nedalekém hostinci U zámku.
Hruboskalsko nemá chybu
Když si po vydatném obědě troufnete už jen na nenáročnou procházku, můžete si zajet k nedalekému zámku Hrubý Rohozec. Zámecké interiéry jsou sice přes zimu zavřené, ale park s galerií soch v přírodě i umělou jeskyní jsou přístupné. Jestliže budete mít ale dost sil, vydejte se na průzkum Hruboskalska, jednoho z největších skalních měst v Českém ráji. Rozkládá se mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá Skála. K vidění jsou tu nejen roztodivné skalní masivy, ale i samostatné věže, které místy dosahují výšky až šedesát metrů. Na nejednom místě vás při pohledu na tu majestátní krásu asi napadne, jak zručným sochařem dokáže být paní Příroda. Od zámku Hrubá Skála vás značky dovedou přímo k Mariánské vyhlídce, která patří k nejkrásnějším místům. Vidět jsou odsud nejen Trosky, ale i další zajímavé skalní útvary Českého ráje.
Vynechat byste určitě neměli ani vyhlídku na Kapelu, v jejímž popředí je, jak jinak, Kapelník. Když se před vámi v plné kráse rozevře pohled na skalní věže, budete si možná na chvilku připadat jako Alenka v říši divů. Přímo před očima budete mít třeba kamennou Taktovku, Svéhlavičku, Maják nebo Sfingu. A mimo jiné odsud zahlédnete i vyhlídku U lvíčka, jedno z míst, kde se natáčel kultovní film Marie Poledňákové Jak dostat tatínka do polepšovny. Právě tady se filmový hrdina Vašek spolu se svým otcem Lubošem kochali výhledem do krajiny. A na Skautské věži neboli filmovém Dračím zubu společně trénovali horolezecké dovednosti. Možná si pak cestou zpátky k parkovišti zanotujete i slova filmové „hymny“ o horolezcích, horolezkyních a horolezčatech. A třeba si dáte i předsevzetí, že se na tenhle film, který dokáže zaručeně zlepšit náladu i těm největším škarohlídům musíte doma zase znovu podívat.
ZDROJ: časopis Vlasta