Odpovídalo padesát mužů a padesát žen nejrůznějšího věku i povolání. Dostali patnáct minut a tohle nelehké zadání. Měli vlastními slovy popsat vzpomínku, kterou by si chtěli uchovat, kdyby měla být jen jedna jediná. Cílem výzkumu bylo zjistit, co považují lidé za nejdůležitější okamžiky svého života, co pro ně má největší smysl a váhu.

Všechny odpovědi měly něco společného. Hlavní postavy ve vzpomínkách byli lidé, ke kterým měli účastníci výzkumu silný osobní vztah (rodiče, děti, partneři, prarodiče, kamarádi). Pokud se ve vzpomínce objevili rodiče, převažoval jeden rodič nad oběma. Vzpomínky se odehrávaly na nejrůznějších místech, ale ze sta byla jen jedna z práce. Emoce ve vzpomínkách byly vždy pozitivní, jako vděčnost, láska, přátelství, štěstí, mír a důvěra. Přestože zadání nebylo vybrat nejkrásnější, ale nejdůležitější moment.

Čtěte také

Stravovací návyky se vyvíjejí, respektujte to

Čtěte také

U babičky se dojídá! Nesnažte se vyhrát boj o to, co vnoučata jedí

Objevitelé a slavnosti

Příběhy by se daly rozdělit do pěti kategorií. První z nich můžeme nazvat objevitelské. V životě těchto lidí se stalo něco nečekaného, nového a překvapivého, takže se něco dozvěděli, pochopili nebo objevili. Našli skvělého kamaráda, procestovali krásnou zemi, naučili se potápět…

Druhá kategorie byla dá se říci ošidná. V těchto příbězích se stalo něco negativního nebo náročného. Nakonec ale všechno dopadlo a příběh se otočil do šťastného konce – jeho aktér se ale taky něco nového naučil nebo něco získal. Třeba se dostal na školu, kam se hlásila několikanásobná přesila zájemců nebo sbalil holku, na kterou se ani neodvážil pomyslet.

Čtěte také

Děti jsou skvělé, ale všechna energie nemusí patřit jen jim

Čtěte také

Proč matky oddané svým dětem odmítají sex a proč vzniká otcovská otupělost

Třetí kategorie byla oslavná: příběhy v ní popisovaly plánované šťastné události jako svatby nebo oslavy narozenin. Význam události nebyl v překvapení a jeho váha leží ve vztazích s lidmi a v dobré společnosti. Taky to byly chvíle, kdy hrál jejich aktér hlavní roli a vše se točilo kolem něj.

Čtvrtá kategorie nejvýznamnějších životních vzpomínek byla bojovná. Stejně jako ve druhé kategorii začínáme negativně, ale následuje aktivní boj nebo odpor, tedy ne překvapení. I tady jde hodně o vztahy (pomoc, uzdravování, útěcha) a váha vzpomínky je v hrdosti, že to aktér zvládl.

Poslední, pátá kategorie obsahovala příběhy obyčejných rutin. Neměly negativní začátek ani se netýkaly výjimečných událostí či oslav. Tyhle vzpomínky popisovaly všední rutinní záležitosti, které se v životě opakují, ale člověku zpětně dojde jejich hodnota a výjimečnost. Třeba jeden jarní den, kdy tatínek vedl svoje dcery do školy, všechno bylo v pořádku a měl před sebou krásný den v práci a večer s rodinou.

Čtěte také

Na spokojenost vztahu nemá nevěra vliv

Čtěte také

Šťastné páry stárnou pomaleji. Nejhůře jsou na tom ti v nespokojených vztazích

Zkuste vybrat tři

Zkuste se taky zamyslet nad tím, kterou vzpomínku byste si chtěli zachovat, kdyby to měla být jen jedna. Ten výběr je nejtěžší, protože jich všichni naštěstí máme víc. Zužte to aspoň na tři, třeba se pak o sobě něco dozvíte. Minimálně to, jakých vzpomínek byste si měli nadělat mnohem víc.

Škoda že autory studie nenapadlo zanalyzovat její výsledky například podle pohlaví účastníků, jejich věku, majetku, povolání… Třeba bychom se o hledání smyslu a významu v našem světě dozvěděli ještě něco zajímavějšího.

Čtěte také

Domácí násilí snahou někoho kontrolovat

Čtěte také

Feederismus: A teď si tě vykrmím. Domácí násilí může mít i tuto nečekanou formu