Ve spojitosti s dětskou psychikou se teď nejčastěji mluví o zavřených školách a propadech ve vzdělávání, ale to je jen malá výseč problémů, o kterých stojí za to přemýšlet. Ani ve školách zdaleka nejde jen o rovnice, letopočty a pravopis, protože pro kluky a holky znamenají školy víc než učení – je pro ně místem, kde se zlepšují v sociálních dovednostech a rozvíjejí si emoce. Pro některé je také místem, kam mohou unikat před neutěšeným domácím prostředím – odvrácenou stranou pandemie jsou tady například fyzické tresty, nebo dokonce zneužívání dětí, které teď obtížně někde najdou zastání.

I děti, jejichž rodiny nepatří mezi problematické, vnímají změněnou a napjatou atmosféru. Poznají, že rodiče zažívají finanční obavy, děsí je zprávy o koronaviru, vědí, že nemoc může mít těžký nebo fatální průběh. Na všechny dopadá uzavření rodin doma.

Mimochodem, vůbec nemusí platit, že čím introvertnější dítě, tím menší problém to pro něj může být. „Mám tři děti a pandemii rozhodně nejhůř nese třináctiletá dcera, která jinak přitom tráví většinu času v knížkách, uzavřená sama do sebe. Její o něco starší sestra, extrovertka, si svůj společenský život odbývá na sociálních sítích a nese to celé docela dobře,“ popisuje zkušenost Lucie Vacková z Prahy.

Nejmladší potomek, šestiletý syn, nejvíce trpí nudou kvůli zavření školek. „Je báječné, že všude píšou, jak můžeme s dětmi aktivně trávit čas, ale já musím spoustu času i nadále věnovat své práci,“ poznamenává Lucie, která jako účetní naštěstí může pracovat z domova.

Když přijde deprese

Nuda je jedna věc, psychické potíže samozřejmě jiná. Vzhledem k délce trvání pandemie se může i u dětí včetně těch předškolních rozvinout deprese. Samozřejmě že každé dítě je čas od času mrzuté a bez nálady. Ovšem dítě, které prožívá normální smutek, se během několika hodin nebo dnů zase promění v dítě, které se cítí fajn. Pokud je dítě deprimované a upadá do deprese, smutek trvá dlouhé týdny nebo měsíce.

Vzestup psychických potíží u dětí potvrzují i krizové linky. „Nebojte se o tématu s dětmi mluvit. Nejenom když se to týká bezprostředně rodiny, otevřeně hovořte o tom, co epidemie znamená. Děti jsou vyděšené z toho, co se na ně valí,“ radí pediatrička a primářka dětského oddělení hořovické nemocnice Mahulena Exnerová.

Podle odborníků mohou děti svými psychickými problémy reagovat na takzvané duševní úrazy, jako jsou rodičovské hádky, rozvod, tělesné tresty či nespravedlivé hodnocení. Příčinou může být právě pandemie sama o sobě nebo jako rodinné problémy vzniklé třeba kvůli ztrátě zaměstnání. Děti se také bojí toho, že rodiče onemocní a půjdou do nemocnice a ony zůstanou samy.

Pokud jde o příznaky, může jich být celá řada. Mezi hlavní patří tyto:

• Dítě, které bez problémů zvládalo hygienu, se začne v noci znova pomočovat.

• Ztrácí zájem o oblíbené aktivity.

• Začnou se u něj projevovat výrazné změny v chování, jako jsou záchvaty agrese a podobně.

• Dítě se může nudit a ztrácet zájem o kamarády, dnes tedy především o online kontakty.

• Dítě je vzteklé a podrážděné.

• Objevují se problémy se spánkem.

• Nedostatek koncentrace.

• Destruktivní myšlenky a vyjadřování beznaděje.

• Častý pláč nebo smutek, negativní myšlenky.


A jak problém řešit? Vždy je namístě vyhledat dětského lékaře, který doporučí návštěvu u dětského psychiatra a psychologa. Bohužel, těch na pojišťovnu je v Česku málo a čekací doby jsou hodně dlouhé. Ale rozhodně stojí za úvahu placená terapie, případně terapie online, těchto možností díky koronaviru naopak přibylo.

Dcera je vlastně celý rok doma jen s námi

Pandemie se může odrazit i na vývoji nejmenších dětí, i když se zatím nedá odhadnout, jak velké tyhle dopady budou. Ale fakt je, že jejich rané dětství je jiné, zvláštní.

„Moje první dítě se narodilo loni v březnu, zrovna když začala první omezení. Krátce nato můj muž přišel o práci v Německu, takže k obavám z nemoci se přidaly starosti, jak vyjdeme s penězi. Bydlíme v bytě ve městě a snažili jsme se dodržovat všechna omezení, protože můj muž je těžký astmatik a neměl by covid dostat. Navíc se od dceřina narození vlastně skoro nic nesmí. Žádné dětské plavání, žádné dětské cvičení, herničky. Největší vzrůšo byl měsíc v létě na chatě, ale i tam jsme si radši odpustili tradiční grilovačky,“ popisuje Gábina z Plzně, jak se jejich život s malou dcerou liší od představ, jaké ještě před rokem měli.

Bydlí ve městě, kam se přistěhovali relativně nedávno, a tak tam vlastně nikoho neznají. Dcera se jim narodila, když bylo Gábině sedmatřicet, jejímu muži ještě o dva víc a jejich rodiče patří k seniorům, které nechtějí ohrozit, a tak se navzájem stýkají jen málo. Malá holčička na ně tak není zvyklá. A když na ni promluví cizí lidé, pláče a bojí se jich. Gábina je přesvědčená, že její dcera je úzkostná právě kvůli tomu, v jaké době vyrůstá.

Myslet na školáky

I děti, které kvůli koronaviru nemají na první pohled zjevné psychické potíže, mohou v jeho důsledku trpět. Týká se to například školáků, kteří se už dlouhé měsíce učí distančně, někteří z nich skoro rok. „Po návratu dětí do škol je třeba systematicky podpořit jejich adaptaci na režim a vztahy ve škole. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost znovunavázání vztahů mezi žáky navzájem i mezi žáky a pedagogy, systematické podpoře duševního zdraví a nácviku zdravých způsobů seberegulace,“ vysvětluje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Podle ní je zkrátka potřeba, aby se po návratu do školních lavic neřešily jen nesrovnalosti ve znalostech, ale aby školy i rodiče mysleli i na duševní zdraví dětí. Za důležitý považuje třeba promyšlený přístup k doučování, aby děti, které ho budou potřebovat, nikdo neodradil. „O svých výpadcích často vědí, cítí se nejisté a rychle ztrácejí motivaci – hrozí tak jejich předčasné odchody ze vzdělávacího systému,“ varovala před možnými problémy.

Výskyt deprese, úzkostí a dalších psychických potíží loni stoupl kvůli pandemii o desítky procent, přičemž ženy a mladší lidé vše snášejí hůře, jak ukázal výzkum, který si nechala zpracovat česká platforma pro online terapii Terap.io. Česko v tomto není nijak výjimečné, k podobným závěrům došel i mezinárodní průzkum COH-FIT, který od června do října 2020 probíhal ve 150 zemích postižených pandemií.

Kde hledat pomoc

Kde hledat pomoc

I vy případně můžete dětem ve svém okolí poradit, kam se mohou obrátit, kdyby chtěly své problémy řešit s někým jiným než s rodiči. 

Linka bezpečí 116 111, rodičovská linka 606 021 021 (jakákoli obtížná rodinná situace)

Locika 734 441 233, hlavně děti ohrožené domácím násilím

Dětské krizové centrum 777 715 215