Podobně to mám i s mrazákem – na začátku léta obvykle vyhodím polovinu toho, co jsem v něm v zimě syslila, aby se mi tam vešly meruňky a rybíz, které pak ale obvykle zahučí do buchet dřív než opadá listí. A uprázdněné místo docpu porcemi obědů, které se nevešly do lednice, nepopíšu je a za nějaký měsíc sice rozmrazím, ale pak taky očichám a vyhodím.
Byla jsem nalomená. Máme sklep a studenou soukromou chodbu, to by šlo. Naše lednice je asi patnáct let stará a její spotřeba určitě přesahuje stokoruny ročně. Navíc, protože ji prostě používám „blbě“, je dost možné, že bychom bez ní dojídali a lépe hospodařili s jídlem, které zbude. Zlomila mě kamarádka, která žije na vsi a lednici vyřadila na konci prázdnin. Má sice samostatný mrazák, kterým si může vypomoct, když má velkou úrodu, ale i tak: ty tři dny, co jsme u ní na venkově koncem září přebývaly (dvě matky a čtyři děti), jsme řešily vlastně jen to, že máslo, kvasnice a mléko do kafe musíme na verandě dávat do stínu a krabici s tím pořádně zadeklovat, aby si na tom nepochutnaly kočky – a jinak nám lednice nechyběla. K palačinkám se otevřela jedna sklenička marmelády a ta se i snědla, ne tři, jako u nás doma, aby si každý mohl vybrat. A sýr jsme koupily jen na večeři a na snídani a pak se děti obešly celkem dobře bez něj. Velkým plusem směrem k bezlednici je u nás doma i to, že nepoužíváme auto, takže nakupujeme po trochách to, co uneseme v jedné tašce a co taky sníme – zásoby děláme z velkých balení sypkých a suchých potravin, ale ne z jogurtů, vajec nebo šunky. Aha, druhá výhoda je naše vegetariánství.
Takže jdeme na to! Jaký bude život bez lednice? Neumřeme hlady? A kolik ušetříme? Sama jsem zvědavá!
ZDROJ: časopis Vlasta
