Rodinný výlet

5 tipů, aby rodinný výlet děti bavil: plňte přání a dopřejte pocit důležitosti

Podnikání výletů je skvělá věc, která stmeluje rodinu. Jenže ne vždy se program, který vymyslíme, setká u našich nejmenších s radostnou odezvou. Jak zařídit, aby dobrodružství bavilo všechny členy výpravy? Vlastně jednoduše. Dejte dětem pocit důležitosti a svěřte plánování do jejich rukou.

Nezakazujte, nepřikazujte. To je cesta do pekel. Pokud zavelíte: Zvedej se, jedeme na výlet! S největší pravděpodobností se vám dostane akorát tak protočených panenek. Zkuste jim dopřát pocit důležitosti a nechte plánování programu na nich. „Když dáme dětem najevo, že jim důvěřujeme a necháváme na nich, jak program dne a společnou výpravu do přírody naplánují, udělá to dobře jejich sebevědomí a celý výlet je také bude mnohem víc bavit. Navíc starší děti často ovládají techniku lépe než rodiče, takže pro ně nebude problém na mobilu zjistit, jak se do stanoveného cíle dostat, co tam všechno zažít, kde se cestou zastavit, kam zajít na oběd…," upozorňuje Štěpánka Štrougalová, provozovatelka plaveckých baby klubíků, s tím, že ale i mladší děti potřebují zažít pocit, že jsou jejich názory důležité a že je někdo vnímá. "Proto se vyplatí pozorně vyslechnout i jejich návrhy, a pokud to jen trochu jde, zařadit je do programu. A když jim k tomu dovolíme vzít si s sebou kamarády, bude akce stoprocentně úspěšná,“ říká maminka čtyř školáků.

Čtěte také

Královské šperky

Čtěte také

Jak se dědí královské šperky? Příběh prstenu z katalogu i diamantové korunky

Jak na zábavný rodinný výlet?

1. Nechte auto doma a vyrazte vlakem, třeba i s jízdními koly

Mnohé dnešní děti cestování vlakem neznají, jelikož se s rodiči přesunují autem. Změna dopravního prostředku tak pro ně může být opravdovým dobrodružstvím. Během cesty mohou za okny pozorovat ubíhající krajinu, povídat si, plánovat, nebo hrát nejrůznější hry, do nichž se mohou zapojit i rodiče - na rozdíl od auta, kde se musejí věnovat řízení. Bezva zážitkem může být také přibrat na výlet jízdní kola. V každém vlaku jsou místa vyhrazená pro jejich přepravu, jen je třeba obstarat si jízdenky a místenky včas.

2. Nepodceňte počasí, aby nezkazilo náladu

„Počasí babího léta umí dělat kotrmelce, takže i když vyrážíme za hezkého slunečného rána, za dvě hodiny může být všechno jinak. Proto se vždy vyplatí, aby měl každý člen výpravy v záloze nepromokavou bundu nebo pláštěnku, čepici, rukavice a náhradní ponožky. A určitě i nepromokavý obal na batoh,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.

Čtěte také

Daniela Kolářová

Čtěte také

Tak šel čas s Danielou Kolářovou. Dvě svatby a jeden rozvod s osudovým mužem

3. Připravte si skvělou domácí svačinu

Během cesty, třeba už na nádraží či ve vlaku, potkáte spoustu lákadel a dobrot, o něž budou vaše děti žadonit. Připravte proto na cestu chutnou svačinu. S plným žaludkem se nástrahám v podobě čokolád, bonbónů či párků v rohlíku bude odolávat přece jen snadněji. Za uspořené kačky se později můžete odměnit lahodnou kávou a děti zákuskem. Kromě tradičních obložených chlebů se osvědčily plněné tortilly, které můžete jen tak natřít pomazánkou, obložit sýrem či šunkou, anebo z nich připravit oblíbený, ale zdravější „kebab“.

Tip: Recept na zdravější domácí „kebab“

Pšeničnou nebo kukuřičnou tortillu potřete jogurtovým dresinkem nebo zakysanou smetanou, kterou předtím ochutíte solí a česnekem. Doprostřed placky navršíte tence pokrájené čínské zelí, očištěnou a nahrubo nastrouhanou mrkev a navrch přidáte dvě lžíce na proužky nakrájeného pečeného krůtího nebo kuřecího masa. Placku zavinete, pokropíte trochou vody a dáte pod poklopem zapéct na 2 minuty do mikrovlnné trouby. Hotový „kebab“ zabalíte do alobalu.

Čtěte také

Jak vyhnat děti od počítače

Čtěte také

Jak vyhnat děti od počítače? Nekřičte, nezakazujte, ukažte jim možnosti

 

4. Dobrodružná bojovka nesmí chybět

Děti milují zábavné a napínavé hry. Tak co takhle jedno odpoledne zasvětit aktivnímu dobrodružství? Bojovku můžou připravit starší sourozenci pro mladší, anebo jako překvapení pro rodiče. Stačí stanovit první bod, kam se má dojít, doběhnout, dojet na kole, na bruslích nebo na koloběžce, tam vyndat z kapsy další úkol či instrukce a takto pokračovat až do cíle. Na každém stanovišti si navíc můžete dávat vědomostní kvízy či fyzické úkoly. Na konci by na vás v cílovém úkrytu měla čekat nějaká odměna, například sušenky, na kterých si společně pochutnáte a proberete zážitky.

 

5. Během výletu si splňte přání

Rodinný výlet je příležitost strávit společně celý den, mít na sebe čas a taky si třeba splnit nějaká přání. Milujete výšky a chtěli byste se podívat na rozhlednu? Udělejte to! Touží vaše děti přebrodit potok, nebo postavit pevnost v lese? Dovolte jim to a do zábavy se klidně zapojte! Věřte, že to ocení. Přišla na vás únava a tělo si žádá dobrou kávu, zatímco vaše ratolesti žadoní o nějakou tu sladkost? Dopřejte si! Pokud je to jen trochu možné, mělo by se každému ze členů výpravy vyjít vstříc a jeho přání mu splnit. Zážitky pak budou o to silnější a na další výlet se budou děti těšit o to víc. „A ještě něco považuji za důležité – neskončit krásný společný den tím, že se hned po návratu zase všichni zavřou do svých pokojů k počítačům a mobilům, nebo že dospělí začnou dohánět resty úklidem a prací. Bylo by přece škoda si takhle pokazit dojmy z vydařeného výletu. Společně se sejděte u večeře a třeba si vyprávějte zážitky a prohlížejte fotky a videa z uplynulého nevšedního dne,“ doporučuje na závěr Štěpánka Štrougalová.

Zdroj: vlasta.cz juklik.cz healthline.com 

Čtěte také

Královna Alžběta a jeden z jejích psů

Čtěte také

Psi Alžběty II. Létali s ní vrtulníkem, vařili jim šéfkuchaři. Učila je způsobům

Čtěte také

William a Kate

Čtěte také

Příběh lásky Williama a Kate: Velká rodina a pohádkové jmění díky královně

Čtěte také

Ájurvéda

Čtěte také

Strava podle ájurvédy? Jezte do polosyta, zahřejte organismus polévkou k snídani

Marta Kubišová s dcerou

Marta kubišová o kouzelném dědečkovi, mateřství a první lásce pepině

Marta Kubišová dala čtenářkám Vlasty v roce 1995 nahlédnout do časů jejího mládí, kdy o víkendech a o prázdninách jezdila s bratrem k babičce a dědečkovi do Českých Budějovic. Z jejího vyprávění je patrné, že měla velice šťastné dětství plné lásky a porozumění. 

Potkala mě láska

Pokud si pamatuju, tak mojí první láskou byla Pepina. Lnula jsem k ní natolik, že z toho chuděra dostala infarkt. Byl mi rok a půl, bylo horké letní odpoledne a běhala jsem za slepicí tak dlouho, až najednou ležela bez hnutí. Stalo se to za války v Českých Budějovicích, kde jsem v rodinné vile babičky a dědečka spatřila světlo světa. V tom domě a okolí jsem potkávala první lásky.

Kouzelný dědeček

Babičku jsem měla nesmírně ráda, ale každý den dlouho pracovala a na vnoučata jí nezbývalo tolik času. Dědeček byl po těžké operaci v invalidním důchodu a mohl se nám věnovat. Naučil nás jezdit na kole, bruslit a plavat. Tak obětavého dědu měl málokdo. Proto jsme s bratrem každé volno, každé prázdniny v zimě, v létě i na jaře toužili strávit na jihu Čech. To už se naši přestěhovali do Městce Králové a potom do Poděbrad, kde otec pracoval jako kardiolog. Do Budějovic jsme se jen vraceli. Ale ty chvíle byly tím nejlepším, co mě v životě potkalo, bylo to nádherné dětství.

Čtěte také

Marta Kubišová na premiéře recitálu Marta v červnu 2022

Čtěte také

Retro z Vlasty - Marta Kubišová: Nejsem žádná partyzánka ani barikádnice

Borůvkové koláče

Děda s námi jezdil místní lokálkou na houby nebo na borůvky. Když babička pekla koláč, nešlo se na borůvky na trh, nýbrž do lesa. Bráška se nudil, moc ho to nebavilo, ale já jsem sbírala jako divá. Toužila jsem se vyznamenat, být od dědy chválená, a tak jsem trhala rekordy. Moc vzpomínám na Velký jez, kam jsme se chodili do Malše koupat, na nedělní procházky s obloženým chlebíčkem nebo se zmrzlinou. Konaly se vždycky dopoledne, než babička uvařila oběd. Byly to rituály, nikdy nechyběl jediný detail. Dávaly nám pocit lásky, bezpečí, jistoty. Když se dětství takhle vyvede, je to veliká pomoc do těžkých dob.

Klinická smrt. Nadvakrát

Kdysi mi velmi špatně dopadl pokus o první dítě. Prožila jem dvě klinické smrti a měla pocit, že to mám na tomhle světě definitivně spočítané, že patřím už někam jinam. Navíc mi oznámili, že žádné další těhotenství už zřejmě nebude. A v té chvíli mi moc pomáhalo vědomí, že jsou České Budějovice, kde jsem prožila tolik krásného, že se tam mohu vrátit a znovu dotknout té nádherné břízy nebo topolu, stromů, které rostly v sousední zahradě. Dívala jsem se jim do korun, když jsem lehávala v síťové houpačce, a topolové listy se stříbřily proti modré obloze. Vím, je to podivné, ale takové vzpomínky, představy a vidiny mě držely na světě.

Čtěte také

Václav Neckář s Manželkou Jaroslavou v roce 2003

Čtěte také

Retro z Vlasty - Václav Neckář: To, že manželství vydrželo, je zásluha mé ženy

Jiný úhel pohledu

Do Českých Budějovic jsem se později nevracela. Když jsem pracovala dvacet let v kanceláři, spolupracovníci o mé slabosti pro jih Čech věděli. Jedeme tam, říkali významně. Tak pozdravujte, odpovídala jsem. Ale nakonec jsem tam zajela kvůli pejskovi, kterého jsem si pořídila před rokem. Má tam sourozence a chtěla jsem je porovnat. Poněkud jsem tam bloudila a Linecké předměstí už mi vůbec nepřipomínalo ten svět, který znám z dětství.

Mateřská láska hory přenáší

Často přemýšlím, jestli se mi podařilo předat tolik lásky a duševní pohody dceři. Jestli jsem byla tak obětavá, trpělivá, jestli jsem jí věnovala tolik času. Po Kátině narození jsem zpočátku žila v chalupě na Vysočině, nevlastnila jsem auto a vlakem jsme neměly kam dojet. Kromě toho nám stavení téměř padalo na hlavu, nezbylo než ho vyměnit za chatu v Dobřichovicích. Tam už jsme z Prahy mohly jezdit o víkendech a na prázdniny. Takže jsem se snažila a snažím se dát dceři to nejlepší. Ale nevím, jestli to v její duši zanechá tak přívětivý obraz, který zůstal ve mně z mládí. Soudit předem je ošidné.

Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta

Čtěte také

Václav Neckář

Čtěte také

Václav Neckář: Mám 2000 strážných andělů

Čtěte také

Helena Vondráčková

Čtěte také

Helena Vondráčková: Šaty od maminky, kritika od nejbližších a kniha

Čtěte také

Waldemar Matuška a Olga Blechová

Čtěte také

Retro z Vlasty. Waldemar Matuška: Nejvděčnější jsou zlomyslnosti na jevišti