O blondýnkách se říká, že jsou atraktivní. Když se jich ale sejde třeba na soutěžích krásy příliš mnoho, začínají se nám trochu plést. Jitku Asterovou si s žádnou jinou hezkou blondýnkou nespletete, protože je osobitá. Jistě k tomu přispívá i její styl. Žádné konvenční blůzičky a kostýmky, spíš třeba výtržnická čepička na recepci a hlavně zajímavé brýle. A o těch dnes bude řeč především. Je nás víc, kterým jednoho dne doktor sdělil, že budeme nosit brýle. Pro mladou dívku je to zklamání, ale jak jdou léta, objevujeme půvab toho, že můžeme s naším „handicapem" zajímavě a vtipně zacházet.
Jitko, jak moc se v poslední době rozrostla sbírka tvých brýlí?
Moc ne, protože mám strašně malý byt.
Poraď, jak si má člověk sám před sebou obhájit koupi dalších brýlí, když teď stojí fůru peněz?
Všechno stojí fůru peněz.
Při tvém povolání se ocitáš v nejrůznějších situacích na mnoha různých místech. Jak často se ti podaří brýle někde ztratit?
To se mi nemůže stát, protože je nikdy neodkládám.
Jaký je rozdíl v tom, jestli své diváky vidíš, nebo nevidíš? Tím myslím případ, kdy tvá role brýle nepřipouští.
V poslední době nemám možnost srovnání, protože v divadle hraju monodrama bez brýlí, což má tu výhodu, že mohu brýle bez obav odložit, nemám totiž na jevišti o koho zakopnout.
Řekni mi, kam se na tebe můžeme jít podívat?
Hraju v divadle Ungett a hra se jmenuje Jean a je od Andrea Guelma. Jde o roli ženy, která je předvedena před porotu - porota jsou právě diváci. Ti mají rozhodnout o její vině, nebo nevině.
Já mám jen patery brýle, ale když si chci vzít některé konkrétní, většinou nemám šanci je najít. Kam si své ,,miláčky" ukládáš, abys měla přehled?
Mám jich hodně, a tudíž je mám úplně všude, dokonce i v lednici. Tam se totiž dívám často, protože je to mnohdy daleko zajímavější podívaná, než jakou nabízí kterýkoli televizní kanál.
Pojďme rozšířit téma. Čím a kým se nejraději obklopuješ?
Pro mě je jednodušší odpověď - čím se obklopuji, protože si ráda pořizuji hezké předměty, které mi věrně slouží už jen tím, že jsou vždy na svém místě. Je radost se na ně podívat a na rozdíl od lidí mě nemohou zklamat. Kromě nejužší rodiny společnost ani moc nevyhledávám. Všichni herci jsou jako mucholapky a přitahují lidi, kteří mají pocit, že se s nimi vlastně dobře znají. Začala jsem si víc chránit soukromí ve chvíli, kdy jsem zjistila, že je pro mě dost těžké všechny ty osudy a problémy setřást. Jinak pomáhám ráda a často, nejlépe někomu hodně vzdálenému, protože pomáhat svým přátelům a rodině je samozřejmost.
Na většině fotek, ale i v civilu, se často směješ. Co tě dokáže spolehlivě rozesmát?
Třeba když se chci políbit s někým, kdo si brýle také nikdy nesundává.
Herci celý život na jevišti pracují s emocemi. Řekni mi, proč si s nimi většinou neumějí poradit v životě?
Protože si sami nejsou dobrými režiséry. Platí to i doslova. Nestává se často, že by se vynikající herec stal ještě lepším režisérem.
Jsi pověrčivá? Máš třeba brýle, které ti přinášejí štěstí?
Jsem sice fatalistka, ale pověrčivá v zásadě nejsem. Je ale pravda, že ty brýle, co jsem s nimi kdysi prorazila přední sklo auta, už si nikdy na nos nedám.
Ve tvém okolí tě všichni hodnotí jako člověka laděného pozitivně. Jak se vypořádáváš se situacemi, kdy je takzvaně všechno v háji?
Okamžitě si jdu něco koupit, a když jsme u toho, nejčastěji jsou to zase brýle.
Které jsou pro tebe nejdůležitější životní pilíře?
Myslím, že nikdo z nás nemůže prohlásit, že žije dobře, jen se všichni snažíme. Je zbytečné říkat, že k tomu potřebuji podporu v podobě rodiny, dítěte a plnohodnotného partnerského vztahu, protože to potřebujeme všichni a na dlouhosáhlé úvahy na toto téma jsem už trochu alergická. Můj život je třeba i permanentní boj o to, abych si udržela určitý náboj, jiskru, nebo řekněme jen energii, která je pro herečku snad nejdůležitější. Moje povolání je jedna velká nejistota, ale mám taky pár jistot. Třeba tu, že i když vypadám, že si se vším poradím a nepotřebuji pomoc, mám pár přátel, kteří mě prokoukli a jsou ve střehu, připraveni jít mě kdykoli zachraňovat.
Zdroj: www.vlasta.cz časopis Vlasta 1997
