Setkali jsme se v polovině listopadu, už za tmy u něho ve střižně v Ostravě, po celodenní práci na několika seriálech. A nebyl sám. Měl s sebou své dvě malé děti, protože někdy prostě všechna hlídání "vybouchnou" naráz.

Budeme si povídat ve čtyřech?

To ne, ale neumím to dnes zařídit jinak…

To ale vůbec nevadí. Náročný den?

Starám se o děti, protože manželka je na delší dobu mimo Ostravu, do toho dodělávám tři seriály. Jako dávám to a v jistém ohledu je to skvělé, protože jsem hodně s dětmi, ale náročnější období to určitě je.

Čtěte také

Sara Sandeva

Čtěte také

Herečka Sara Sandeva: Nemusím brát všechno, co se namane

Tři seriály najednou?!

Dodělal jsem poslední díl z třetí řady Lajny, který se dnes i schválil, což je skvělé. Točili jsme ji před dvěma měsíci v Praze a pak se vše střihalo tady v Ostravě, za což jsem rád. Potom budeme střihat pilotní projekt nového youtubového seriálu Liga mužské moudrosti, ve stejném autorském týmu jako u sKORO NA mizině. A paralelně střiháme ještě druhý a třetí díl seriálu Národní házená, který jsem točil s Michalem Suchánkem.

Neměl za vámi dnes ještě přijet producent z Prahy?

Nakonec nemohl kvůli kontaktu s covidem.

Přijde mi skvělé, že můžete pracovat i z Ostravy, kam za vámi přijedou. Že se kvůli práci nemusíte stěhovat.

Funguje to tak proto, že jsem si za tím trochu šel a taky že mám obrovské štěstí – producenti jsou buď moji kamarádi, nebo to akceptují, protože už se mnou a mým týmem mají dobrou zkušenost. Střihat mimo Prahu ale není samozřejmost. Kdybych tuto možnost v aktuální komplikované době neměl, asi bych to ani nedělal a přenechal střih Michalu Suchánkovi jako druhému režisérovi (Národní házené, pozn. aut.). Střihání je jedna věc, ale všechny velké seriály se vždy točí s pražskými produkcemi. Před dvěma lety jsem strávil v Praze čtyři měsíce natáčením seriálu Co ste hasiči. Tak dlouhé odtržení od rodiny mi už nevyhovovalo a zařekl jsem se, že už to takhle znovu nechci.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Vincent Navrátil: Potřebuju být svým pánem

Ani kdyby přišla režijní nabídka snů?

Která se nedá odmítnout? Nevím sice, co by to muselo být, ale kdyby mělo být natáčení opět tak dlouhé, pak bych asi zvažoval, zda se částečně nepřestěhovat i s rodinou.

A Ostrava? Jste patriot?

Narodil jsem se v Havířově, ale považuju se za Ostraváka, protože do roka a do dne jsme se přestěhovali a vyrůstal jsem tu. Patriot určitě jsem. Ostrava má zvláštní energii, trochu drsnou, trochu tajemnou. Cítí ji i lidé, kteří za mnou jezdí – třeba Daniel Strejc, můj osudový producent a dnes už i kamarád. Ostravu zná tak dobře, až mě někdy dostane znalostí ulic, divadel i mladých herců, které ani já neznám. Žijí tu pracovití a zatvrzelí lidé, kteří jsou ochotni šlapat delší, ale vlastní cestu.

Často pracujete v týmu, s některými kolegy desítky let. Jak důležitá je pro vás týmová práce?

Rád se obklopuju kamarády, ze kterých se postupně stávají spolupracovníci. Jeden z mých nejbližších, scenárista Martin Šimíček, se mnou pracuje už pětadvacet let. Dlouho jsme spolu měli kapelu a vlastně všichni kluci z ní mi zůstali. Zrovna příští týden máme jet společně na chatu, jen tátové s dětmi. Dodnes se rádi vidíme a kdykoli se někomu něco děje, ostatní jsou připraveni mu pomoct. Vlastně nemám moc rád zaměstnanecký vztah – i k lidem, které zaměstnávám, je mi bližší chovat se kamarádsky. Ne každému to ale sedí.

Čtěte také

Lucie Benešová

Čtěte také

Lucie Benešová: Spoléhejte sama na sebe. Žena nemá být závislá jen na chlapovi

Jak to myslíte? Může být pro režiséra obtížné být vůči kamarádům kritický?

Někdo neumí rozlišit, že i přes všechnu srandu je potřeba si vyříkat i složité a vážné věci, když se něco nepovede. Že je potřeba přepnout z kamarádského modu, řekněme, do modu racionální kritiky, abychom zjistili, kde se stala chyba. Jinak se nelze posunout.

Zmínil jste Michala Suchánka. Seriál Národní házená spolurežírujete, on k němu napsal scénář a také v něm hraje. Jaké to je – dva režiséři na place?

Původně to měl režírovat Jakub Kohák, který nakonec nemohl. A Michal se jako scenárista rozhodl, že část zrežíruje sám, ale vše nestihne, a tak mi zavolal. Moc se mi to nehodilo, ale scénář se mi strašně líbil. Byla to výzva, o kterou jsem nechtěl přijít. A za druhé, dojalo mě, jak pěkně prosil.

Říkáte to se smíchem…

Říkám to proto, že hodně lidí ho zná jen v jeho nervácké podobě, jako čertíka vyskakujícího z krabičky, když není spokojený. A k té spolurežii – je to složité. Postavy si nějak představuju, pěkně si je vyňuchám, pak je buduju s herci, předehrávám jim, což mají někteří víc a jiní míň rádi. Ale na place už mám zcela konkrétní představu o tom, co by postava udělala a co ne. Kdysi se mi stalo, že za mě jeden den musel režírovat někdo jiný. Když jsem jeho záběry viděl ve střižně, bylo to bolestivé: "Takhle by to přece nikdy ta postava neřekla, to by v životě nemohla udělat!" U Michala se to ale nestalo, protože postavy vnímáme hodně podobně. Řešili jsme jen, na kolik se mají projevit, nebo naopak působit zataženě civilně. Nebo jestli to natočíme zleva, či zprava… Když jsem pak viděl, co natočil, byl jsem víceméně spokojený. Žádné utrpení ve střižně se nekonalo.

Čtěte také

Pavlína Němcová

Čtěte také

Pavlína Němcová: O tom, proč dlouho nesměla vychovávat syna, o kráse i stárnutí

Takže běžný divák ani nepozná, co režíroval Suchánek a co Skórka?

Myslím, že u nás dvou ne. Ale obecně, běžný divák tohle neřeší. Buď ho to celé baví, nebo ne.

A vy jste "čertík z krabičky", když se zrovna nedaří?

Když jsem si dřív vše i produkoval, býval jsem nervózní. Mlel jsem se mezi tím, zda mám být režisér, nebo přísný producent. Časem jsem zjistil, že je to naprd. Dobře mi v tom poradil Jirka Langmajer: "Vykašli se na to, co se komu v přípravách nepovedlo, nebo to pořeš jen technicky. Hlavně musíš být jako jejich táta a uklidnit je." Myslím, že od té doby jsem na place veselejší. Když už točím, umím hodit za hlavu, že se něco nevyřešilo dopředu a včas, za což někdy koneckonců můžu i sám. Nadávat za to někomu, to není řešení.

Herec Jiří Langmajer říká jako hokejový trenér Luboš Hrouzek v seriálu Lajna, že chce být černý kůň. Hraje snad ve všech vašich kusech. Takže váš "černý kůň"?

Hlavně je to první velký herec, se kterým jsem pracoval a na place stál při mně. Jako režisér se orientuju na herce a psychologii postav. Klíčové je pro mě vědět, že pochopili a cítí, co mají hrát. K tomu se hodí jen určitý typ herců, kteří za mnou pak chodí a ptají se. Mým úkolem je mít připravené odpovědi. Když takové herce potkáte, chcete je mít i v dalším filmu, protože odpadá domlouvání, přemlouvání… Když Jirkovi řeknu podesáté „Udělej to jinak!“, málokdy se stane, že by zaprudil. Vlastně mi to vždy splní, což je strašně důležité, aby se náš výkon posouval na hranu možného.

Čtěte také

Pavla Beretová

Čtěte také

Pavla Beretová o Medě, Werichových nevěrách i svobodě současných žen

A nemůže se Jiří časem divácky okoukat, když je u vás všude?

Může se to stát. Je přirozené, že čeho mají lidé hodně, toho se nabaží, až jim to pak může být i protivné. Jirka hraje taky v Národní házené i v úplně nové Lize mužské moudrosti, kde má roli hospodského. Snažili jsme se, aby byl takový umaštěný, aby měl oblečení, které jsem na něm nikdy neviděl, přizrzovali jsme mu vousy. Prostě aby to nepůsobilo, že stále stejná postava prochází spoustou mých seriálů. Věřím, že se to povedlo. Ale obecně – i mně hrozí, že se ohraje náš styl humoru, který teď slaví jistý úspěch. A to úspěch bych dal do uvozovek.

Proč? Vždyť seriál sKORO NA mizině byl letos nominován na Cenu české filmové kritiky a to je úspěch. Ale zůstaňme u toho humoru – jaký máte rád? Na hraně korektnosti, jaký bývá ve vašich seriálech?

No určitě! Vrátím se zase k naší kapele. Po zkouškách jsme se společně dívali na filmy, rozebírali je a citovali z nich, někteří z nás uměli napodobit dabované hlasy postav…

I vy? A koho?

I já. Třeba ve filmu Muži v černém jsou postavy divných brouků, kteří pijou kafe a povídají si: "Viděl jsi tu kozatou holku z účtárny?" Asi tak. Dokonce jsem i namlouval jednu animovanou postavu na kšeft, když jsem neměl práci… Ale zpátky ke kapele. Co se týče humoru, nikdo z nás nebyl nedotknutelný – cíleně jsme se shazovali a ten, koho by to urazilo, by především shodil sám sebe. Tím jsme se navzájem zocelovali. A tohle formovalo můj pohled na humor. Mám rád hraniční kousavý humor, ale musí v něm být přesah k satiře. Nedostižní jsou pro mě Monty Python se svým brilantním kreativním humorem a zároveň s kusem satiry (legendární britská komediální skupina, založená v roce 1969, pozn. aut.). Je to úplně praštěné, ale přitom si trefně dělají srandu třeba z nesmyslných vládních nařízení nebo z chlapské ješitnosti. To je pro mě důležité.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Zpěvačka Kateřina Marie Tichá o sobě říká, že má dohodu s vesmírem

Ve třetí sérii Lajny jsem měla pocit, že už jste místy za hranou. Myslím tím vulgární hlášky namířené proti Slovákům.

No, psal jsem Kolečkovi: "Petře, to je fakt soda, uvědomuješ si to?" (scenárista Petr Kolečko, autor i televizní série Most!, pozn. aut.) Krutý humor mám rád, ale tohle byla občas opravdu soda. Kdysi jsme s Martinem Šimíčkem napsali skeč pro televizní pořad Pečený sněhulák. Bezruký chlapík přijde žádat o práci na úřad, kde ho ale úředník začne ponižovat tím, že mu nabízí práci roztleskávačky. Tehdy mi napsala nějaká paní, že ponižuju lidi s postižením. Ale tak to není. Vypůjčili jsme si handicapovaného, abychom poukázali na nefungující úřad práce a jeho vyhořelé úředníky. Dramaturg Tomáš Vůjtek mi k tomu moc pěkně řekl, ať se tím netrápím: „Každý má tu svou lžíci jinak hlubokou a kaž dý si nabere z jiné hloubky. Důležité je, aby tam ty vrstvy byly.“

Postava trenéra Hrouzka se v ponižování hráčů vyloženě vyžívá. Sám jste závodně plaval, znáte trenérský dril. Jak snadno se může zvrhnout v šikanu?

Postava Luboše Hrouzka je jednoznačná satira – je komická tím, jak je přehnaná. Je napsaná jako zrcadlo, člověk se může vidět v očích druhých. Spoléhám na to, že pokud by se ve skutečnosti našel takový trenér, můžou mu lidé říct, že se chová jako Hrouzek z Lajny, a tím ho zesměšní. Anebo on sám uvidí, že je stejný debil, když po ostatních jen řve. Vše se dá použít a vše se dá zneužít. Věřím, že černý humor může být i očistný. Co nemůžeme shodit a zesměšnit, může pak růst až do nebe a to je podle mě špatně. Nikdo by neměl stát nad ostatními, proto bychom měli mít možnost udělat si srandu z každého.

Vaše děti taky závodně sportují?

To jde v době lockdownů dost těžko. Nikiho jsem přihlásil na judo. Šli jsme tam sice s pláčem a já se cítil fakt blbě, že ho nutím. Ale vysvětlili jsme si to a on to ustál. Po třech lekcích ale skončil, protože začal covid.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Petr Pavel: Čistě mužské prostředí není ideální ani v armádě. Vede k deformaci

Vás prý rodiče taky nutili – vystudovat technickou školu. Budete v tomto směru jiný?

Nenutili. Jen na nich bylo vidět, že by byli moc rádi, kdyby se to stalo. Jestli budu jiný, těžko říct. Jako rodič nesouhlasím s tím, že si dítě může vše rozhodovat samo. Určité hranice jsou potřeba, hlavně v sociálním soužití. Některé samozřejmě pozná samo – když se rozběhne proti zdi, nabije si. Pokud se ale od dospělého nenaučí, co si k němu může a co už nemůže dovolit, může se stát, že jako dospělý bude mít problém s autoritami. Někdo mu pak bude něco vytýkat a ono bude mít pocit křivdy, přitom půjde třeba jen o přijetí konstruktivní kritiky. No, je to dost složité. Snažím se jít dětem příkladem a uvědomuju si, jak zásadní vliv na ně má, co děláme nevědomky.

Například?

Znám to od svého otce, který mě nijak zvlášť nevychovával. Ani jsme spolu moc nevycházeli – nebyl to táta, za kterým bych mohl přijít jako za kamarádem. Dodnes si ale pamatuju, jak jako důlní inženýr vstával ve čtyři ráno na šachtu. Já vstával kvůli plavání až v pět a pokaždé jsem si říkal, jak je skvělé mít hodinu spánku navíc a jak je boží, že nemusím vstávat tak brzy jako otec. Přesto to ve mně zůstalo napořád jako vzor – když je hodně práce, prostě vstanu brzo a dělám ji. A dětem se snažím vysvětlovat, proč některé věci nedělat. Zároveň se snažím nedělat je taky, což se mi ne vždy daří, že jo.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Norbert Lichý: O natáčení seriálu Slunečná, Ostravě a lenošení na chalupě

Co se od nich učíte?

Jsem s nimi teď intenzivně a uvědomuju si, kolik mi to dává a jak náš vztah rozkvetl. Myslím, že nejsem špatný táta, ale až s každodenní péčí o ně vidím, kolik mi dávají citu a podvědomého pocitu bezpečí. Těžko se mi to popisuje… Když je večer uložím, jdu jim ještě nachystat svačinu do školy, umýt nádobí, poskládat jim oblečení – a mám dobrý pocit z toho, že něco dělám správně. Zní to srandovně, protože si uvědomuju, kolik toho musejí zvládnout matky a hlavně matky samoživitelky, které obdivuju. A pak mě baví, jak se pořád na něco ptají a tím mě udržují ve střehu, protože jim strašně nerad odsekávám, že nevím, že nemám čas… I mě vždycky bavilo se ptát. A když se mě ve škole paní učitelka ptala na mou nejoblíbenější činnost, říkal jsem vždy, že je to přemýšlení.

Jak zvládají muži každodenní péči o děti – bude to též téma vašeho nového seriálu Liga mužské moudrosti?

To je zajímavá myšlenka, možná jste mě teď inspirovala. Prvoplánově to celé vzniká kvůli mé potřebě vymezit se vůči současné hyperkorektnosti. V Americe se používá pojem „cancel culture“ (kultura rušení, pozn. aut.) a vše se reviduje. Na školách se například ruší sochy jejich zakladatelů, protože se chovali rasisticky. V amerických seriálech hraje polovina černošských herců. Černochy mám rád, ale když ve filmu podle historického románu, který jsem četl, hrají černoši, přijde mi to divné, protože vím, že to tak v knize nebylo. Černoši si museli svá práva tvrdě vydobýt – neoslabuje tedy toto pojetí jejich reálný historický boj? Proto to vnímám trochu jako překrucování historie. Komediální Ligu točíme ve stejném stylu jako sKORO NA mizině, jen herce jsme částečně obměnili. V jejich výběru jsem měl volnou ruku. Kromě Jirky Langmajera tam hraje Michal Isteník, Petr Panzenberger, Pavla Dostálová, Pavla Gajdošíková, Eva Leinweberová, Josef Kaluža, Tomáš Havlínek… Zase chceme komunitní financování z dobrovolných příspěvků od diváků, kterým se to bude líbit. Až se vybere dost, natočíme další díl.

Čtěte také

Obrázek Vlasta.cz

Čtěte také

Básník Karel Škrabal říká: Čím míň krámů s sebou taháš, tím líp se ti jde

To je model, který se osvědčil u seriálu sKORO NA mizině, jehož příběh v době pandemie je skvělý. Na začátku byla vaše snaha pomoci hercům bez práce. Následoval obrovský divácký úspěch a na konci nominace na prestižní filmové ocenění.

Byl to souběh upřímných energií, náhod a pomoci různých lidí. A ve finále i nadšení a finanční pomoci diváků, kteří do toho šli s námi. To se fakt povedlo.

VLADIMÍR SKÓRKA (45)

  • Filmový režisér, scenárista, producent a kreativní ředitel v reklamním studiu Created. 
  • Režíroval divácky úspěšné seriály Lajna, sKORO NA mizině a další. Pro Českou televizi točil satirické pořady Sabotáž a Pečený sněhulák. 
  • Absolvent technické univerzity v Ostravě. 
  • Hrál na kytaru v kapele Robson.
  • Pochází z Havířova, žije v Ostravě. Jeho manželka Karolína je ředitelkou přehlídky Meat Design, mají dvě děti (12 a 10). 
  • www.skorkacreative.cz

Čtěte také

Magdalena Borová

Čtěte také

Magdaléna Borová: Nositelce Českého lva dává svobodu víra

Čtěte také

Magdalena Borová

Čtěte také

Magdaléna Borová: Nositelce Českého lva dává svobodu víra