Za bolestí hlavy stála vážná nemoc. Není dědičná, dítě mít můžete!

Šárka Jansová | 2. 12. 2022

Občasné bolesti hlavy jsem měl několik let, většinou jsem si vzal prášek, a mohl tak fungovat dál. V létě 2012 mi ale už na silnou bolest hlavy nic nezabíralo... Vůbec jsem netušil, že můj bolehlav je příznakem vážné nemoci.

Po deseti dnech intenzivních bolestí hlavy jsem zašel za praktickou lékařkou. „Máte hodně vysoký krevní tlak,“ vysvětlila mi a předepsala léky, které mi ovšem nepomáhaly. Z dalších vyšetření pak lékařka usoudila, že moje zdravotní problémy mají asi jiný důvod. V říjnu 2012 mě odeslala na nefrologii do Teplic, a tím události nabraly rychlý spád. Výsledky vyšetření nebyly dobré a v prosinci už jsem podstoupil ve VFN v Praze biopsii ledvin, která potvrdila IgA nefropatii, tedy Bergerovu chorobu.

KVÍZ: Dallas, Beverly Hills i Xena. Otestujte, jak dobře znáte seriály 90. let
Cestování

KVÍZ: Dallas, Beverly Hills i Xena. Otestujte, jak dobře znáte seriály 90. let

Osmnáct prášků denně

„Vaše ledviny špatně filtrují škodliviny z krve do moči. Nasadíme vám léčbu kortikoidy. Nejsilnější dávku, co tělo snese,“ překvapili mě specialisté a já se s tím musel smířit. Bylo mi tehdy čtyřicet let a bral jsem denně osmnáct prášků. Do té doby jsem žil hodně aktivně. Věnoval jsem se cyklistice, plavání, lyžování a hlavně motorce. Na té s nadšením jezdím od svých třiatřiceti let, a za tu dobu jsem navštívil řadu míst. Projel jsem alpské průsmyky, rumunský Banát, albánské hory. Největší dojem na mě ale udělaly Ukrajina a Albánie. Nejen krásnou přírodou, ale i pohostinností a obětavostí místních lidí. Sporty a koníčky se snažím dál neomezovat, ale úbytek fyzických sil je znát při jakékoli zátěži. Najednou jsem nezvládl uplavat obvyklých dvacet bazénů nebo ujet 60 km na kole, zadýchával jsem se i při stoupání po schodech do druhého patra. S nástupem léčby jsem cítil obrovské fyzické a psychické vypětí, ale i tak jsem se účastnil výjezdů na kole s přáteli, jen jsem občas musel vyměnit své kolo za elektrokolo. Jezdil jsem i lyžovat, i když kolikrát to byly vyhozené peníze za permanentku, protože jsem nebyl schopen ji kvůli únavě „vyjezdit“.

Barbora Bočková: Patřila jsem ke gymnastické špičce, pak se to začalo vytrácet
Rozhovory

Barbora Bočková: Patřila jsem ke gymnastické špičce, pak se to začalo vytrácet

Nemoc nesmí zvítězit

Motorky jsem se rozhodně vzdát nechtěl, ta ke mně patří. V létě 2014, po roce a půl léčby, jsem odjel s kamarády do Španělska na dovolenou na motorce. Necítil jsem se moc dobře a měl jsem obavy, zda takový dlouhý výlet vůbec zvládnu. Přemýšlel jsem, že celou akci zruším, ale nechtěl jsem nemoci dovolit, aby zvítězila nebo mě omezovala. A tak jsem nasedl a jel. Nelitoval jsem, putování na motorce jsem si opravdu užil, načerpal jsem spoustu sil, které mi chyběly a které jsem zoufale potřeboval doplnit.

S oteklou hlavou

Život je ale taky o práci a je fakt, že nemoc ovlivnila i moje působení v našem rodinném řeznictví. Podnik založil původně můj otec v roce 1991 a já se časem do provozu firmy zapojil. Nakonec jsem náš rodinný podnik převzal a spolu se sestrou ho spravujeme. Máme pár zaměstnanců, snažíme se zaměřovat hlavně na kvalitu masa a uzenin. Sami pro naše zákazníky vyrábíme uzená masa, klobásy, sekanou nebo tlačenku. Kvůli nemoci jsem musel s prací polevit, prioritou pro mě však bylo stále udržet náš podnik v chodu a postarat se o svého, tehdy jedenáctiletého syna, kterého jsem měl ve střídavé péči. „Všechno se snažím brát pozitivně a sportovně,“ říkal jsem odhodlaně svým přátelům, ale uvnitř jsem se potýkal s velkými potížemi. Léčba kortikoidy měla nepříjemné vedlejší účinky, například otoky hlavy nebo postupné snižování fyzičky. Měl jsem rozhozenou i psychiku, upadal jsem do depresí. A v těchto chvílích jsem si opakoval oblíbenou větu: „Svět patří těm, co se nepos*rou.“

Vyspala jsem se s dceřiným přítelem, jsem nejhorší matka na světě
Příběhy

Vyspala jsem se s dceřiným přítelem, jsem nejhorší matka na světě

Nová rodina

Mám štěstí, že jsem měl vždycky kolem sebe rodinu a přátele, kteří mi pomáhali překonávat mé horší dny a nenechali mě padnout do chmur. „Musíš zabojovat,“ připomínali mi. I díky nim jsem se snažil nepropadat beznaději, sebelítosti ani strachu. Je jasné, že těžké chvíle i tak přicházely, ale vždycky jsem je nějak zvládl. V době, kdy jsem začínal s léčbou, jsem žil bez partnerky, jen se svým synem. A pak jsem po pár měsících léčení potkal ženu, se kterou jsem si uměl představit prožít zbytek svého života. Jen jsem měl obavu, jestli moje nemoc nebude překážkou v našem vztahu. „Přece jen mi při zhoršení zdravotního stavu hrozí dialýza a případná transplantace ledvin,“ varoval jsem na rovinu Kateřinu, a ona měla obrovské pochopení a stala se mojí oporou. Postupem času jsme začali toužit po dítěti a po konzultaci s paní docentkou, která řídí mou léčbu už devět let, jsem se dozvěděl: „Nic nebrání tomu, abyste měl další dítě. Vaše nemoc není dědičná!“ Měl jsem ohromnou radost, ale také mi tehdy došlo, že i úplně zdravý člověk může ze dne na den onemocnět závažnou chorobou nebo zemřít bez varování. Obavy o svoji budoucnost si vlastně asi děláme do určité míry každý. „Půjdu do toho,“ sdělil jsem Kateřině, v té době už mé manželce. Podařilo se. Dneska máme krásnou a zdravou dvouletou holčičku Barborku a užíváme si rodinného života. Na začátku prázdnin jsme vyrazili na týden k moři do Itálie, podnikáme pravidelné vycházky, chodíme do parku. Společných chvil si s manželkou velice vážíme a trávíme je naplno, ať už jsme kdekoli.

Horoskop na příští rok: Vodnář- Rychlá svatba a emoce na pochodu
Horoskopy

Horoskop na příští rok: Vodnář- Rychlá svatba a emoce na pochodu

I nenápadné příznaky nepodceňujte

Můj stav se od roku 2015, kdy se tělo zotavilo z vedlejších účinků kortikoidů, začal zlepšovat. Dnes užívám jiné léky, které lépe snáším, a můj stav je stabilizovaný. „Jeden den jsem jako zdravý člověk a druhý sotva vyjdu schody, funím jako po maratonu. Naštěstí se ale většinu dní v měsíci cítím dobře, a když přijdou ty horší dny, prostě zatnu zuby,“ vysvětluji lidem, které zajímá, co tato nemoc obnáší. Všem bych ale radil, aby chronické onemocnění ledvin nepodceňovali. Nemoc se rozvíjí plíživě a na začátku bez příznaků, nejčastěji jako následek vysokého krevního tlaku, obezity a cukrovky. Při příznacích jako dušnost nebo otoky se už jedná o pokročilé stadium často vedoucí k dialýze nebo transplantaci. „Nezanedbávejte prevenci. Je třeba zahájit včas léčbu, určitě využijte možnost pravidelných preventivních prohlídek u svého lékaře. I když vám příznaky přijdou jako banalita, třeba právě déletrvající bolest hlavy, jděte za lékařem. Zdraví máme jen jedno,“ říkám všem a vím o čem mluvím.

Robert Kubal, Teplice

Kvíz - Sex ve městě: Otestujte, jak velcí jste fanoušci seriálu
Cestování

Kvíz - Sex ve městě: Otestujte, jak velcí jste fanoušci seriálu

IgA nefropatie je imunologicky zprostředkované onemocnění ledvin, kterému pacienti nemohou předejít. Nejčastěji se objevuje u mužů a k jejím příznakům patří krev v moči, často po zánětu horních cest dýchacích, dále bývá v moči přítomná bílkovina. Lidé s touto chorobou více trpí vysokým tlakem. Onemocnění má relativně dobrou prognózu v porovnání s jinými glomerulárními onemocněními, je ale třeba nemoc odhalit včas.

ZDROJ: časopis Překvapení

Vzali jsme se po maturitě a hned se rozvedli. Po letech ale přišel třídní sraz
Příběhy

Vzali jsme se po maturitě a hned se rozvedli. Po letech ale přišel třídní sraz

Ivan Trojan a jeho 4 synové. Hraje s nimi od mala. Možná je znáte
Příběhy

Ivan Trojan a jeho 4 synové. Hraje s nimi od mala. Možná je znáte

Byla jsem na děti sama, novou rodinu jsme získali díky ženatému školníkovi
Příběhy

Byla jsem na děti sama, novou rodinu jsme získali díky ženatému školníkovi

Tagy Albánie bolest hlavy Itálie léčba nemoc Španělsko Teplice Ukrajina Všeobecná fakultní nemocnice v Praze