Na začátku byla skupina na sociální síti, ta propojuje lidi, kteří nabízejí věci, jichž se chtějí „zbavit“. Měla jsem doma několik knih o těhotenství a o porodu a v antikvariátu je prostě nechtěli. Bylo mi líto je vyhodit – a tak jsem je nabídla ve „swapovací“ skupině. Ozvala se čerstvě těhotná paní, která o ně měla zájem. A tak jsem jednou ráno nabalila knihy a uprostřed rušného brněnského náměstí je s dotyčnou paní vyměnila za sklenici medu. V téže skupině nabízela jiná paní velký dětský batoh, téměř nepoužitý, něco, co jsem dlouho sháněla pro syna na tábor. A řekla si za něj… sklenici medu. A tak jsem ještě tentýž den odpoledne jela na kraj města a vyswapovaný med (spolu s kytkou máty a meduňky, která se mi přemnožila na zahradě) jsem směnila za batoh. Říká se tomu win-win: tedy situace, ze které těží všechny strany. Já jsem se zbavila knih, které někomu dobře posloužily, a získala jsem batoh, který zase dobře slouží nám. To všechno úplně bez peněz.
Od ekologie ke komunitě
Swap je anglické slovo, které označuje výměnu. Swapování se daří hlavně proto, že neroztáčí věčný kolotoč nakupování a utrácení, zabraňuje zbytečnému plýtvání a vyhazování nepotřebných věcí, které by jen doma zabíraly místo, a umožňuje jejich další využití někým, kdo je ještě upotřebí. Swapuje se kdeco: přebytky ze zahrady, oblečení po dětech, staré knihy, kuchyňské náčiní po babičce nebo třeba kolo, které jen stálo ve sklepě. Brusle, šaty, marmelády, zavařovací sklenice, přečtené časopisy, hračky, nevhodné dárky, koloběžka, nadúroda bylinek. Nebo pokojové květiny, ty mají na Facebooku dokonce svůj vlastní specializovaný swap. To, co před lety začalo jako bleší trhy, Zero waste kolotoč nebo jako klasický bazar, má ve swapování jen další vyjádření. Někdo na swapování miluje jeho ekologický rozměr, někdo je rád, že ušetří peníze, někdo si pochvaluje komunitu, která v jednotlivých skupinách vzniká. „Aktivita je to pro mě jak dělaná. Nesnáším hromadění věcí. Věci mají putovat a sloužit, a ne ležet ve skříních,“ vysvětluje učitelka Lucie, proč se do swapování zapojila. A téměř dojatě vzpomíná: „Můj nejkrásnější swap byl v rámci jedné místní skupinky: čerstvě rozvedená kamarádka sháněla funkční pračku, jeden pán si zrovna koupil novou a starou nabízel za odvoz a lahev vína. Domluvila jsem se s ním na odvozu, a když jsem mu řekla, že je to pro kamarádku s dětmi, doslova mi vnutil i vysavač a myčku.“ Lucie líčí i další trochu „charitativní“ příhodu – na konci školního roku potřebovala pro svoji třídu na tvoření korálky, ale když zjistila, jak jsou drahé, chtěla od vyrábění upustit. „Pak mě napadlo napsat do swapovací skupiny a během pár dní se mi za pár čokolád sešlo korálků za patnáct set,“ vzpomíná.
Návrat do pravěku
Swapování přitom není žádná nová móda, ostatně pravěká směna věcí bez peněz, to byl takový praswap. Kateřina Eichlerová stála před víc než deseti lety u zrodu výměnných bazárků v Brně: začalo to pozváním kamarádek na výměnné bytové směny oblečení. „To se vždycky jednou začas sešlo deset patnáct ženských u někoho doma, donesly se věci na výměnu, něco na zub a víno, zkoušelo se před zrcadlem i před ostatními, zhodnotilo se, co komu víc sluší, pokecalo se, a co si nikdo neodnesl, to jsme vždycky další den odvezly do charitativního obchodu nebo do nějaké nadace. Tehdy jsme směňovaly jen oblečení a nejeden takhle ulovený a směněný kousek mi vydržel mnoho let. To mi zůstalo dodnes, neumím nakupovat nové oblečení v řetězcích, spíš chodím po bazarech a second handech,“ popisuje Eichlerová. A protože provozuje kavárny, zakomponovala i je do swapování. „Byt nám začal být malý, také jsme toužily zapojit další lidi. První bazar oblečení v kavárně Alfa v centru Brna hodně lidí překvapil, ale dneska už se v kavárnách podobné akce dělají docela běžně,“ vzpomíná průkopnice. A inovuje dál – protože u běžných swapů pro ni bylo náročné vyladit čas předání s úplně cizími lidmi, vymyslela neosobní předání právě skrze známá místa ve městě. Stačí swapovaný předmět nechat na určeném místě a napsat příjemci, že se pro něj může zastavit. „Kavárna, kde teď pracuji, je sice hodně mimo centrum, ale funguje tady výborně freemarket,“ popisuje s tím, že do freemarketu je možné cokoli přinést a cokoli si z něj zase odnést. Tedy zase myšlenka neplýtvání, maximálního využití věcí a domácího minimalismu – i když tady jde jen o oblečení, navíc jednou začas v kavárně udělají finální bazar, a co se neudá, to putuje na charitu. „Swapování mě vede k tomu mít doma uklizeno a protříděno, k minimalismu a optimalizaci potřebného. Šetřím planetu i peníze, a to mě baví. Navíc mám z výměnných akcí několik dlouholetých kamarádek, protože prostě v téhle branži často narazíte na podobně smýšlející lidi,“ uzavírá Eichlerová.
Swap v květináči
Důkaz o tom, že swapovat se dá opravdu cokoli, má Mária Dusová, která „propadla“ lásce k pokojovým rostlinám – a místo drahého nákupu sazenic ve specializovaných obchodech je už nějakou dobu směňuje s podobně „postiženými“: „Kolem patnácti kytek jsem měla vždycky. Jednou se mi kamarádka zmínila, že získala rostlinu na Green swapu, a když mi vysvětlila princip, bylo to, jako by do sebe najednou zapadla nějaká kolečka. Vždycky mi bylo líto vyhazovat perfektně zdravé řízky rostlin, jenže pěstovat už je nebylo kde! A se swapem jsem pro ně najednou našla další život. Díky zapojení do swapu jsem ale třeba také zjistila, že jedna moje kytka je vlastně docela vzácná. Povedenými výměnami a jen minimální investicí peněz se mi podařilo rozšířit sbírku na nynějších asi padesát kousků. Za nejpovedenější považuju swap malé rostlinky philodendron hederaceum brasil za calatheu musaica, která se mi doma krásně rozrostla,“ mává latinskými názvy i květináčem s tou nádherou.
A ještě jeden vydařený swap, tentokrát zase z jiného soudku: „Většinou, když se mi líbí nějaká věc, nabídnu za ni domácí kváskový chléb. Jednou jsem sháněla vaničku na koupání miminka – za chléb samozřejmě. Vyvěsila jsem fotku chleba s poptávkou vaničky a dostala jsem spoustu žádostí o chléb! Vaničku ale nakonec taky mám,“ směje se Martina Franková – a když mi ukáže fotku domácího chleba, který peče, je to rázem jasné, s takovým zdobeným bochníkem by si klidně mohla otevřít pekárnu!
(Ne)čekejte luxus
I swapování má, ostatně jako všechno, kde se musí cizí lidé na něčem domlouvat, svá úskalí. Aby byla naplněná myšlenka neplýtvání, mělo by být zapovězené poptávání konkrétních věcí typu prací prášek té a té značky, deset jízdenek na tramvaj nebo kilo banánů – prostě proto, že nemá logiku před swapem běžet do obchodu. Mělo by jít jen o věci, které už tak jako tak někomu leží doma. Na své si také obvykle nepřijdou lidé, kteří čekají něco hodnotného ve smyslu luxusního zboží. „Když nabízím něco kvalitního drahého, pro co ale nemám využití, stejně se mi do nabídek scházejí samé sirupy, marmelády nebo domácí okurky, nic hodnotného,“ stěžuje si Světlana Hercová. „Ještě jsem nenarazila na zkušenost typu výměna za nějakou službu, třeba masáž, to si totiž každý nechá rád zaplatit a do swapu nabízí jen zbytné věci. Přitom by to mohlo fungovat jako barter kvalitního zboží a služeb na vysokém levelu, ale bohužel,“ dodává. I swap je takový, jaký si ho lidé v něm zapojení udělají – a jeden její „swapovací“ kolega, který sice nechce uvést jméno, ale trvá na tom, že swapují i muži, popisuje výměnu kvalitního značkového rumu za wifi router v hodnotě několika tisíc korun. Swapování těžko ohrozí supermarkety, řetězce, nebo snad dokonce nákupy za peníze, přestože je stále oblíbenější. Smysl ale má. Ať už pro planetu, nebo jen pro dobrý pocit, že moje „zbytečnost“ je pro někoho báječné zboží.
Rozhovor: Sandra Donáczi
Jak jste se o swapování dozvěděla?
Z Facebooku. Definitivně mě dostala skupina swapu v Brně, kde bydlím. Hned jsem se přidala a přijde mi to báječné. Nejsem zas až tak akční, že bych v ní pořád něco nabízela, ale ráda v ní surfuju a nabízím třeba poptávajícím, když mám. A miluju výměnné či jen darovací bazárky s oblečením mezi kamarádkami. Organizovaly jsme je dřív i v práci. Někdo donesl tašku vyřazených věcí, rozložil v kanceláři na gauč a ostatní si je mohli rozebrat. Co zbylo, šlo na charitu. Miluju, když třeba ty moje věci ještě dál někdo nosí nebo nějak využije. Když ho v tom potkám, když vidím miminko v oblečení po svých dětech, dojímá mě to, dělá mi to radost. Mám k věcem citovou vazbu, což není praktické, když zároveň tíhnete k minimalismu, ale učím se to balancovat a nějak s tím pracovat.
Jaký byl váš nejzajímavější swap?
Nevím, jestli nezajímavější, ale říkám mu nejmilejší. Slečna poptávala vonné tyčinky a já měla doma půl igelitky nových i načatých, přivezených z Japonska i koupených v Brně v obchodě. Chtěla jsem za to něco poživatelného, třeba kompot nebo marmeládu, zrovna byla zima a takových věcí k jídlu jsme doma měli nedostatek. Dostala jsem kompot. A slečna, která mi ho za moje tyčinky přinesla, mi druhý den píše, že to, co mi přinesla, je absolutně neadekvátní za to množství tyčinek a kvalitu, že to doma rozbalila a koukala. Trvala na tom, že mi ještě něco doveze. A přivezla skvělý domácí bylinkový čaj. Bylo to moc milé. Další milý swap byl s kamarádkou. Vyrábí sójové svíčky. Vzala si ode mě plechové dózičky, do kterých udělá ty svíčky. Já za to dostala bavlnky na vyšívání, protože to zas dělám já. Příjemně kreativní.
Jaká jsou pro vás hlavní úskalí?
Někdy vzdálenost, jet pro drobnost na druhý konec Brna se mi buď nechce, nebo je to pro mě logisticky náročné, a tak to na tom ztroskotá. Někdy je projeven zájem a k předání nakonec nedojde, protože se ti lidi prostě nesejdou.
A výhody?
Člověk zažije zajímavá setkání, obohatí se o nové věci, které nečekal, a jsou mu nabídnuty výměnou, plusem je i mile strávený čas: ta výměna dóziček za bavlnky proběhla u té paní doma, dělá i minerální náramky a lapače snů, nakonec jsem tam byla dvě hodiny, moje malá dcera spala pod jejími lapači snů, já si koupila náramek, dostala jsem navíc minerály pro děti a křišťál pro sebe, vypily jsme kávu a poklábosily. To mě na tom baví.
Změnilo swapování váš život?
Ano. Uklidňuje mě, že věci nemusím nutně vyhodit, ale mám je kde nabídnout a dát jim další život. Vždycky se najde někdo, kdo potřebuje to, co já už ne, a mě to blaží. Fakt nerada vyhazuju. Cokoli.
Slovníček
Slovníček
Swap
Výměna věcí, které jsou v dobrém stavu, ale člověk je už neupotřebí, zatímco někdo jiný by mohl. Rozmohl se díky sociálním sítím, funguje hlavně ve větších městech, kde se komunity počítají na stovky a někdy i tisíce členů.
Minimalismus
Životní styl, který se snaží minimalizovat počet věcí, kterými se člověk obklopuje. Vychází z myšlenky, že čím méně člověk má, tím je svobodnější. Odmítá konzumerismus. Upřednostňuje kvalitu před kvantitou a stojí na neplýtvání, na udržitelném způsobu života. Velkou propagátorkou minimalismu je Japonka Marie Kondo, která radí, jak si vytřídit věci v domácnosti i v životě a tím si uklidit vně i uvnitř.
Zero waste
Hnutí, které se snaží minimalizovat odpad. Cokoli, co může ještě sloužit, putuje dál v rámci takzvaného Zero waste kolotoče, v němž se „točí“ věci mezi lidmi.
ZDROJ: časopis Vlasta, časopis Báječná žena
